V zimě do Rigy

V nejchladnějších měsících se obvykle nejezdí na sever. A není to úplně náhoda. Přesto, Lotyšsko má co nabídnout i v sychravém počasí a v době, kdy den má sotva 6 hodin.

Hned, jak koupíme letenky z Vídně s Ryanem, jako obvykle za pár kaček, koukám na předpověď. Píšou, že ve dne -5°C a v noci -15°C, střídá se sněžení s polojasnem. To zní jako romantika. Než se ale přiblíží termín, naruší se polar vortex a rázem jsou to jiné cifry. Přichází déšť a obleva. Koneckonců ani u nás to nebylo jiné a, podobně jako u nás, ani v Rize z předvánočního sněhu za pár dní nic nezbylo.

Riga má dost co nabídnout, a to na malém prostoru. Ubytováváme se ve Tree House Hostel, což je místo se skvělou atmosférou přímo v centru Rigy, které ale trpí na lowcostové bolístky. Výhodou je, že je to odtud všude blízko. Například do pivnice Two More Beers, kde je ohromující výběr piva, včetně pitelných lotyšských speciálů a, po částech, bizarních místních specialit od dezertu z žitného chleba, přes šproty, až po plechovku s losím masem.

Druhý den ráno máme výsadu, že poprvé a naposledy za náš pobyt vidíme modrou oblohu. Toho je potřeba okamžitě využít, abychom vylezli na věž kostela sv. Petra. Vyhlídková plošina je ve výšce 72 metrů a  historické centrum máme jako na dlani. I samotný kostel stojí za to - 800 let stará budova má obnažené cihly zvenku i zevnitř. Trochu jako katedrála na Starém Brně.

Vedle toho evangelická katedrála, stavba původně ze 13. století na druhé straně historického centra, což znamená asi tak 400 metrů vzdušnou čarou, působí více uhlazeně a prosvětleně. Hlavní atrakcí jsou tu varhany s 6768 píšťalami s přilehlým klášterem, který slouží jako galerie středověké armádní techniky. Inu proč ne.

Popojdeme o kousek dále a mě zaujme pěkná budova s lotyšskou vlajkou. Před ní jsou limuzíny a tak se jdu podívat dovnitř, protože dveře jsou dokořán. Za pár sekund je u mě sekuriťák a říká mi, že tady to není pro veřejnost. Ok ok, povídám a vycouvu. Druhý den se dozvím, že jsem se pokusil vlézt do parlamentu.

Na druhý den se domluvíme na komentovanou prohlídku, abychom získali širší kontext. Provází nás vysokoškolský student Richard. Geograficky procházíme skoro totéž, ale najednou vše získává jiné barvy. Vypráví například o tom, jak v 30. letech, kdy bylo Lotyšsko nezávislé, vedl Lotyšsko kvazidiktátor Ulmanis, který se zhlédl v “diktátorech z balkonu”. A tak nechal strhnout budovy vedle evangelické katedrály, aby vytvořil prostranství, že kterého na něj bude dobře vidět z balkonu rozhlasu. 

V době naší návštěvy to tu žije ze setrvačnosti vánočních trhů. Richard nám vypráví, že se tu děje leccos, že jednou šel kolem a vidí spoustu podivně poskakujících dětí v bíložlutých kostýmech. Ptal se, co se děje a dostalo se mu odpovědi: vždyť je přece mezinárodní den vajec.

A pak se teprve rozjede. Mluví o tom, že Riga si zachovala svůj středověký ráz a Sověti ji po válce jednoduše nechali polorozbořenou a bez života. V 80. letech ale někoho v Moskvě napadlo, že natočí svého Sherlocka Holmese. Jenže, kde ho natočit, když nemáme Londýn? Co takhle Riga. Richard povídá: “Ještě dnes za mnou přijde občas na prohlídku, někdo ze starší generace, a povídají: Tady to úplně vypadá jako v Londýně. Ptám se: A byl jste v Londýně? Oni, že ne, ale že to tu vypadá úplně jako v Londýně.”

Dnes už vypadá centrum Rigy o něco lépe, než za sovětské éry, přesto je celá řada budov zchátralých, protože se úřady snaží najít majitele z předokupační doby, ale nedaří se jim to. Ptám se na onu okupaci - jak vnímají Lotyši dobu, kdy byli součástí Sovětského svazu. Odpověď je rezolutní: Byly jsme obsazení a tak to celý národ vnímal. Jistě, byli tu lidé, co více či méně kolaborovali s Rusy, ale stejně tak tu byli partyzáni, kteří ještě v 50. letech útočili na sovětské pozice.

Trochu z veselejšího soudku je dětské hřiště vedle evangelické katedrály. Betonové cosi se sochami zvířat je prý ale spíš královstvím omladiny, protože malé děti nenapadne si hrát mezi depresivními soškami sovy, jednorožce a pásovce. Jediné, co trochu připomíná dětské hřiště, je kolotoč uprostřed. Richard tuto epizodu uzavírá slovy: “Naproti je můj oblíbený podnik. Nechtějte vědět, co všechno už jsem viděl se dít kolem toho pásovce.”

Posledním highlightem prohlídky je radniční náměstí, kterému dominuje Palác Černohlavců, postavený v roce 1344. Budova byla postavena pro cech svobodných německých kupců a  po dlouhá staletí to bylo faktické mocenské centrum Rigy. Za války byla budova úplně zničena a zbylo z ní jen sklepení. K osmistému výročí Rigy byla postavena replika budovy. Není to zrovna autentický kus historie, nicméně za vidění rozhodně stojí. 

Tolik pro dnešek. Počasí nám nepřálo, proto byl náš pobyt v Rize dost i o jídle. O tom příště.