Silvestrovská Černá Hora - 5. díl: Černohorské velehory

Přestože je Černá Hora jen o trochu větší než Středočeský kraj, působí nejvyšší vrcholy dost odlehle. A to i při nejteplejší zimě za poslední dekády, kdy se cestuje stejně rychle jako v létě.

Žabljak, centrum Národního parku Durmitor, je se svou nadmořskou výškou 1450 metrů s přehledem nejvýše položeným městem v Černé Hoře a proto bývá poměrně často odříznutý od zbytku země. Tentokrát je to ale úplně jinak a 2. ledna je už při časném dopoledni 6 stupňů nad nulou a jasno.

Tak jedeme zkusit se podívat na silnici skrz NP Durmitor přes dvoutisícový Sedlo Pass. OK tak zase tak teplo není. Po letní výletní cestě ujedeme sotva kilometr než je čas si přiznat, že na tuto sněžnou rally nemáme adekvátní stroj.

Přesto kombinace čisté oblohy, vysoké teploty a poměrně velkého množství sněhu dává připomenout spíš dubnové lyžování na ledovci. Zimní bunda není potřeba, běžkaře nahradili pěšáci, děti bobují jako by pozítří už sníh neměl být, a Černé jezero, jedno z nejfotogenetičtějších míst v národním parku, není ani celé zamrzlé.

Zato v Národním parku Biogradská gora, kterému dominuje Biogradské jezero, je spíše ponurá nálada. Mýtná brána je zavřená, proto je třeba jít až k jezeru pešky od hlavní silnice a vypadá to tu spíš jako na podzim po prvním sněžení, kdy se udržel sníh jen na vrcholech.

Na druhou stranu,  není tu nikdo. A podobně opuštěně působí i (v zimě) slepé údolí řeky Plašnica, které vede z Kolašinu severozápadním směrem. Míříme sem, protože je tu Camp Lipova, který funguje celoročně.

Pan domácí je z Rotterdamu. Pracoval tam jako kuchař a pak si jednoho dne při cestě přes Černou Horu řekl, že se mu tu líbí a rozjel tu kemp, který postupně rozšiřuje. Vypráví mi o tom, jak ho varovali před hordami sněhu, ale zatím skutek utek. Naše diskuze má zajímavé rozuzlení, když si jeho kolegyně postěžuje, že spojení mezi Podgoricou a Nizozemskem není dobré. Zarazím se, vytáhnu mobil, najdu za pár chvil zpáteční let do Dortmundu za 30 eur, a povídám, že to sice není Nizozemsko, ale úplně prohra to není.

Je tu poslední den a je na čase se vrátit. Možnosti jsou dnes dvě: nová scénická dálnice, kterou za velmi nevýhodných podmínek staví v Černé Hoře Číňané, nebo kaňon řeky Morača. Volba samozřejmě padne na Moraču, a to hned ze dvou důvodů.

Prvním je Klášter Morača. Ten byl založen už ve 13. století a je to tu svým způsobem kouzelné - malé stromky, zastřižený trávník, včelí úly a kostelík v centru s pěknými freskami a obrazy.

Níže po proudu Morače je pak odbočka do kaňonu Mrtvica, kterému dominuje starý kamenný most, který je se svou tykrysově zbarvenou vodou jedním z trademarků Černé Hory.

Dál už nás čeká jen cesta na letiště a poslední večeře při horlivé debatě, kam pojedeme příště. Z Balkánu chybí už jen Bosna.