Kolumbie - 10. díl: Amazonskou džunglí

Jdeme do finále. Při sobotním ránu je v Leticii třicet stupňů a my vyrážíme na dvoudenní výpravu do amazonské džungle. Ale zase takový fofr to nebude, protože se do rána zřítil most do přístavu.

A proto je první výzvou se dostat vůbec do přístavu. Protože chybí most přes kanál široký zhruba 5 metrů, je třeba využít jedné z malých loděk, které teď pendlují mezi městem a přístavem. Je to hotová anarchie. Mezi sebou proplouvají vratké dřevěné čluny dlouhé až deset metrů ale široké stova metr a půl. Na konci člunu je malý motor s vrtulí na metrové tyči, vrtulí, která při troše neopatrnosti může poškodit jiný člun tak, že se potopí.

Příjezd k Amazonce

Zhruba po půlhodině jsme z toho venku a sedáme do plnohodnotného člunu a vyrážíme na Amazonku.

Amazonka v plné šíři

Amazonka v plné šíři

Po hodině cesty jsme v La Libertad, odkud jdeme ještě 2 kilometry do vnitrozemí do nově budovaného areálu s chatkami a jezírkem.

Na ubytování v džungli

Na ubytování v džungli

Na ubytování v džungli

Je to kouzelné místo uprostřed ničeho. V jezírku domácí chovají kajmany a pirarucu. Zatímco pirarucu se sotva ukáže, kajmani jsou akčnější. Zvláště pak, když je začneme krmit rybami.

Kajmani jako domácí mazlíčci

Vyrážíme na první túru. Našim průvodcem je Laurito. Neumí ani slovo anglicky, má zádumčivý výraz a mačetu v ruce. Působí trochu děsivě, zvlášť když si něco zabrumlá poté, co narazíme na viditelně poškozené stromy, patrně od vandalů. Navzdory jazykové bariéře si v zásadě rozumíme. Hned na začátku ukazuje obrovské stromy, do kterých stačí zlehka udeřit kůlem a rozduní se. Laurito naznačuje, že se používaly místo telefonu.

Flora Amazonie

Všude kolem je spousta života a pomalu na každém kroku něco, co by se dalo sníst - od banánů, přes ananas až po inga (někdy taky guaba), což je taková sladká koudel kolem velké pecky.

Fauna Amazonie

Ananas

Banány

Inga – to co se jí je sladká koudel kolem tvrdé pecky

Trochu jiná show propukne, když jdeme na noční výpravu, která začíná už krátce po šesté. Noční procházka je o poznání kratší, ale intenzivnější. V pralese najdete klid spíše v přeneseném smyslu, sám prales je naopak velice hlučný, především v noci.

Noční výprava do pralesa

Noční výprava do pralesa

Po výpravě dostáváme amazonskou večeři. Podává se pikantní dorado (latinsky Salminus brasiliensis, jedna z nejrozšířenější sladkovodních ryb v Amazonii) s bramborami. 

Pikantní dorado s bramborami

V 8 je po večeři a jde se spát. Jsme na rovníku a den má jen o trochu víc než 12 hodin. Protože má kolumbijská Amazonie bogotský čas, východ i západ slunce je dříve než byste čekali. Jsme uprostřed džungle, proto když domácí vyplne agregát, všude je rázem tma. Když ale dáte očím šanci, aby si zvykly, není problém se orientovat na volném prostranství i bez měsíčního světla a po čase je opět vidět, podobně jako v Bolívii, že i Mléčné dráha vrhá stín.

Ráno vyrážíme zpět do Leticie. Za dobu naší nepřítomnosti postavili nový most.

Příjezd zpět do leticie

V Leticii navštěvujeme Tierras Amazonicas, podnik specializující se na místní kuchyni. Je to přesně to místo, kde začít nebo zakončit svoji cestu. Nabízí pirarucu i dorado a k tomu ohromný výběr džusů z ovoce, o kterém jste patrně nikdy neslyšeli, například capuacu nebo yuca. K tomu placky z casavy.

V Tierras Amazonicas, restauraci specializující se na amazonskou kuchyni

Pirarucu Tropico

Dorado Pupeca o Patarasca

Co nám nakonec trochu zkazí den, je odlet. Letenky máme koupené přes Mytrip. V Jižní Americe jde mnohdy agentura schůdnější (i levnější) cestou než nákup přímo přes aerolinku. V těchto situacích obvykle check-in zajistí zprostředkovatel, který si koneckonců kvůli tomu žádá informace. V Bogotě s tím není problém, jenže v Leticii píše Mytrip, že letenka není k dispozici, neb se odbavení nepovedlo, proto je potřeba udělat odbavení na letišti. A za to si Viva Air nechá zaplatit. Není to žádný ranec, v přepočtu zhruba šest set korun, horší je, že Mytrip od toho dává ruce pryč, že toto není jejich povinnost a proto nic neproplatí. Během třítýdenní cesty tak máme špatné zkušenosti s Expedii i s Mytrip. V obou případech je komunikace tragická a ochota převzít zodpovědnost za smluvní partnery nulová. I to ale k cestování patří a je třeba se nastavit tak, abychom předcházeli podobným situacím a když nastanou, aby nebyl problém je přejít.

Naše cesta po Jižní Americe končí nočním letem z Bogoty do Frankfurtu a následným krátkým letem do Vídně. Bylo to ohromujících 25 dní, na které věřím, že v příštích letech navážeme.