Silvestrovská Černá Hora - 1. díl: Na cestě kolem Skadarského jezera

Pláže, soutěsky, velehory, kláštery. Černá Hora má vše z Balkánu na malém prostoru. Co takhle tam vyrazit v zimě?

To bylo tak. S mým společníkem na cestách Ondrou jsme si řekli, že někam pojedeme na Silvestra. Navrhl jsem, že mu povím, co si vzít s sebou s tím, že mu řeknu naši cílovou destinaci až na letišti. Překvapivě na to kývl. 

A teď kam vyrazit? Mělo to být někam, kde jsme ještě nebyli, kam bude mít smysl zajet na 5 dnů tak, abychom nestrávili neúměrně mnoho času na cestě a zároveň, aby tam bylo aspoň trochu slušné počasí a aby se tam líbilo třetímu členu výpravy, Aničce. Do cílové rovinky se dostal Kypr, Malta a Černá Hora. Přesto ještě krátce před cestou říkám Ondrovi, nezapomeň pas, co kdyby to bylo mimo Evropu.

Proč Černá Hora? Hodina a půl letu z Vídně z toho dělá lepší volbu než cokoli jiného, co jsme zvažovali, letenka za pár kaček a nebývale dobrá předpověď. A tak je 29. prosince a my jsme na letišti Podgorica, kde hned za dveřmi terminálu na nás čeká borec s cedulkou a odváží nás do autopůjčovny. Čeká na nás tříválcová Fabia s bubnovými brzdami na obou nápravách, které nám budou dělat akustický doprovod po příštích 5 dní.

První ubytování není zrovna deluxe. Najít potmě Ethno village Morača u Skadarského jezera je řádná detektivka. Chatky jsou sice půvabné, ale prochladlé, a tak usínáme navlečení skoro do všeho, co máme. Rozjezd není sice růžový, ale hned druhý den to plně vynahradí.

Silnice z Virpazaru do Rijeka Crnojevića je pastvou pro oči. Hned za Virpazarem se silnice škrábe po serpentinách a rozevírá se dechberoucí výhled na Skadarské jezero se zasněženými kopci na hranici s Albánií na obzoru.

Výhledy na jezero střídá neméně zajímavé panorama. U vesnice Kruševica je půvabná farma, kde nám to nedá a zastavujeme. Domácí prodávají kdeco - med, víno, lesní plody všemožné likéry, ovoce. Jdeme ochutnávat a samozřejmě neodejdeme s prázdnou.

Další zastávkou je Rijeka Crnojevića, malá vesnice s bohatou historií. Kdysi letní letovisko královského dvora se svého času mělo stát dalším Monte Carlem. Ale nejde jen o nedávnou historii. V 15. století tu stál teprve druhý tiskařský lis na světě, než jej přestěhovali do Cetinje.

Hned za vesnicí Rijeka Crnojevića je pak jedna z nejznámějších vyhlídek v Černé Hoře, hned u odbočky směrem k hlavní silnici z Podgorice do Cetinje. Podle mapy jde stále o řeku Crnojevića, ale reálně se tu hranice se Skadarským jezerem hledá těžko. Zvláště v tomto ročním období kdy je vody více.

Počasí je sice ideální, ale podmínky pro focení úplně optimální nejsou. Přesto už teď je nám jasné, že bychom se sem chtěli vrátit. Třeba v jiném ročním období. Stačí zadat do vyhledávače Skadarské jezero a najdete mraky fotek ze stejného místa z léta, kdy voda ustoupí a ze zimního koryta se stane zelená bažina.

Před námi je Cetinje, bývalé hlavním město. O něm v dalším díle.