Kosovo - 1. díl: Prizren jako kulturní centrum kosovských Albánců
Je 16. listopadu, 9 večer, a my jsme právě vylezli z letiště Priština. Půjčujeme si Dacii Sandero, kterou jsem nikdy neřídil a jednoduše jsem si ji chtěl zkusit, když se na ni tak nadává.
Z hlediska řidičského to není snadný začátek cesty. Rychle je třeba se adaptovat na specifika provozu, který připomíná spíš Albánii než Srbsko. To znamená i poměrně chabé osvětlení silnic, sotva viditelné čáry, žádné patníky a chaotické značení. Nadto Sandero má pokažené pravé zpětné zrcátko, ve kterém originální zrcadlo někdo vyměnili za jiné a je tak skoro k ničemu.
Naštěstí cesta do Prizrenu vede hlavně po dálnici a za hodinu a půl jsme v cíli. Ubytováváme se v butik hotelu Hani i Vjeter. Pan domácí je svérázný. Pyšně ukazuje pokoj v nejvyšším patře. Demonstruje, že světla svítí, klimatizace funguje a záchod splachuje. Později večer nám vypráví o tom, jak pracoval v Německu a jak jsou Kosovo a Albánie krásná země.
Ráno se vydáváme na prohlidku Prizrenu. Prakticky na něm není poznat, že byl ještě před 10 lety celý rozstřílený. Je tu pěkné historické centrum s obchůdky a velkou mešitou, která je hlavní dominantou města. Po balkánsku všude visí spousta drátů, ale tak to k tomu patří.
Nad tím vším se tyčí citadela - citlivě zrestaurovaný a volně přístupný komplex dobrých 100 výškových metrů nad centrem města. Výhled na město máme velkolepý. Kazí ho jen ranní opar.
Na druhé straně řeky je trojice kostelíků, z nichž jeden (Our Lady of Ljeviš ze 14. století) je i na seznamu Unesco, nicméně všechny jsou uzavřeny. Zavřeně působí i archeologické muzeum, kde nám ale otevírá Sali. Říká, že expozice v bývalém hamamu je v přestavbě, ale že nám rád ukáže, co tu má. Dominantou muzea, kde holé bílé zdi střídají obnažené cihly, je obří nádoba z dob římské říše, nad níž se tyčí nástěnná mapa Kosova.
Při pohledu na fyzickou mapu Kosova, s přihlédnutím na jeho pohnuté dějiny, začíná vše do sebe trochu víc zapadat. Kosovo je, podobně jako Čechy, velkým přírodním amfiteátrem obehnaným kopci. Přirozená bariéra jej dokonale odděluje od dnešního Srbska i od Makedonie. Jen na stranu Albánie se krajina trochu více otevírá. I proto je v Kosovu velká kulturní spřízněnost s Albánií, na rozdíl od Srbska.
Na oběd míříme zpět do Hani i Vjeter, kde si dáváme klasický albánský oběd - jehněčí se zeleninou a domácími specialitkami, mezi nimiž dominuje sirup z dřínu obecného, který je pro Kosovo typický.
První dojem z Kosova je veskrze dobrý. Lidé jsou vstřícní a ochotní, hrdí na svoji identitu. Přesto je znát, že tady něco nehraje. Přec jen jsme v zemi, kde velkou část společnosti tvoří potomci Albánců, kteří sem utekli před drakonickým Hodžou, což mělo nemalý podíl na pozdějších etnických pnutích, která vedla až k nedávným válkám se Srbskem.
Naše další kroky míří do kláštera Visoki Dečani, který nám ukáže druhou stranu mince. O tom příště.
Jan Vaverka
Kolumbie - 8. díl: Do Bogoty za jídlem
Kulinářská Bogota má vše. Komorní podniky, i obrovskou čtyřpatrovou restauraci, zapadlé bistro s exotickým masem i místo, kam zajít na fermentovanou kukuřici.
Jan Vaverka
Kolumbie - 7. díl: Bogota v jedné fotce
Předešlý blog ukázal Bogotu z různých stran. Co si z toho vzít? Jak jí porozumět? Zkusím na to jít i trochu jinak.
Jan Vaverka
Kolumbie - 6. díl: Poznáváme Bogotu
To takhle jednou v Bogotě.. Tak může začínat spousta našich historek. Ale vážně. Bogota je plná silných příběhů. Jak těch z historie, tak těch co tu napíšete. Začneme od zlata.
Jan Vaverka
Kolumbie - 5. díl: Zpátky do Bogoty
Noční let z Bolívie a pak tak trochu jako bezdomovci v Bogotě, než nás vezmou na milost v hostelu. Plán na první den nemáme, o to zajímavější zážitky nám spontánní přístup nabídne.
Jan Vaverka
Bolívie - 10. díl: La Paz jako kulinářská destinace
Bolivijské pivo, bolivijské víno. Lama na prudko i lama v tortile. Ryby i polévky. Jednohubky i dezerty. La Paz má všechno.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
- Počet článků 140
- Celková karma 14,53
- Průměrná čtenost 634x
Vystudoval jsem Fyzikální inženýrství a nanotechnologie a později i Učitelství fyziky a matematiky pro střední školy. To se naopak projevuje v obsahové strnáce, zvláště tam kde jsem tématicky blízko astronomie.
Vždy jsem rád cestoval. Neprve prstem po mapě, později na vlastní pěst. První větší sólo cestou byl Kazachstán. A tam jsem začal psát cestovatelské blogy. Dnes píši hlavně o místech, o nichž není snadné získavat informace, nebo se tam najezdí v době, kdy cestuju já.
Dříve jsem byl více shromažďovatelem dat a mé blogy připomínaly turistické průvodce, dnes už píši spíše cestopisy.
Jsem subjektivní a mám své favority. Ale i o tom to je. Hlavní je nebýt předpojatý, protože svět je barevný a o překvapení není nouze.