Kazachstán – 7. díl: Astana

Astaně se říká Dubaj ve stepi. Druhá nejchladnější metropole na světě zažila svůj boom až v 90. letech. I proto jde z architektonického hlediska o místo, které nemá na světě obdoby.

Astana. Hlavní město Kazachstánu a v současnosti druhé největší město Kazachstánu. Na rozdíl od zmíněné Dubaje Astana disponuje starou zástavbou z dob, kdy se jednalo o provinční město na pravém břehu řeky Jesil. Astana se stala hlavním městem v roce 1994 z popudu prezidenta Nazarbajeva. V té době se ještě jmenovala Akmola (dříve též Celinograd a Akmolinsk) a jednalo se o město s přibližně 250 tisíci obyvatel. Po rozhodnutí přesunout hlavní město ze seizmicky aktivního příhraničního Almaty, došlo v Astaně k masivnímu stavebnímu boomu. Astana se stala rájem architektů a postupně zde začalo vznikat nejmodernější hlavní město světa. Bez ohledu na to, odkud do Astany přijedete, budete uchváceni velkolepostí celého konceptu. Ten zvláště vynikne, pokud dorazíte během léta ve víkendový den, kdy je město prázdné.

Dnes má Astana téměř milion obyvatel. Krom několika velvyslanectví tu sídlí všechny důležité státní i nestátní instituce v zemi. Město dále divoce roste a to částečně i v rámci příprav na Expo, které se tu bude konat v létě 2017. Infrastruktura města je absurdně předimenzovaná – o víkendu tu můžete desetiproudé bulváry přecházet jako nic. Téměř vše, co si dokážete představit, je tu několikanásobně větší než byste čekali: nákupní centrum, opera, koncertní sál, státní muzeum, mešita, prezidentské sídlo atd.

Co tu ovšem chybí je vegetace. Mezi zajímavými místy jsou velké vzdálenosti a při jejich překonávání se těžko někde schováte do stínu. Po Astaně není problém za den ujít 20 kilometrů, aniž byste měli pocit, že byste prošli velkou část města. Částečně si můžete pomoci hromadnou dopravou. Ta je v současné době pouze ve formě autobusů. Jedna jízda stojí 90 KZT, tedy přibližně 6 a půl koruny, bez ohledu na její délku. Nejdůležitější (a zároveň nejdelší) linka ve městě je linka číslo 10, která jede od vlakového nádraží (na severním okraji centra) na letiště jižně od města.

Jak jsem částečně předeslal, město tvoří stará zástavba na pravém břehu řeky Jesil, kterému se také říká jednoduše pravyj bereg a moderní čtvrť, která je hlavním turistickým tahákem města (levyj bereg). Ve staré čtvrti toho není mnoho zajímavého k vidění. Jedinými výjimkami jsou Prezidentské kulturní centrum Republiky Kazachstán a Muzeum prvního prezidenta Republiky Kazachstán. V prvém sídlí muzeum, kde je rozsáhlá sbírka šperků. Dále zde najdete tradiční kazašské artefakty jako například jurtu, koberce, kroje apod. Krom toho tu jsou vystaveny například vnitřnosti koně naložené ve formaldehydu. Muzeum první prezidenta Republiky Kazachstán sídlí v bývalém prezidentském paláci. Máte možnost si tu projít prezidentovu pracovnu, sály a galerie plné darů, které prezident dostal.

Mimo to ve starém městě (jedná se vesměs o zástavbu ze 70. let) naleznete několik vychvalovaných restaurací, z nichž já bych především vypíchl Line Brew, což je restaurace s minipivovarem v budově se stylizací středověkého hradu. Nemohu také nezmínit, že ve starém městě se nachází vlakové nádraží a všechny důležité lokální instituce jako radnice, univerzity (vyjma Nazarbajevovy univerzity), nemocnice apod.

To za čím se do Astany jezdí především, je nové město. Moderní megalomanská zástavba, ve které sídlí téměř všechny státní instituce, národní i nadnárodní korporace. Většina této moderní čtvrti se nachází na levém břehu okolo bulváru Nuržol. Ten se přibližně v délce dvou kilometrů táhne od nového prezidentského paláce (u řeky na východním konci bulváru) směrem k nákupnímu centru Chan Shatyr.

Chan Shatyr je nejznámější budova v Astaně. Někdy se jí říká stan v Astaně, protože má podobu nakloněného cirkusového stanu. Budovu o výšce 150 metrů navrhl Norman Foster a byla otevřena v roce 2010 u příležitosti sedmdesátin prezidenta Nazarbajeva. Jedná se vskutku o technický zázrak. Uvnitř budovy s průsvitným pláštěm se udržuje celoročně stálé klima navzdory obrovským venkovním teplotním rozdílům. O tomto technickém divu světa je natočena jedna epizoda ze seriálu Megastructures od National Geograpic, která rozhodně stojí za vidění.

Stojíte-li zády k hlavnímu vchodu do Chan Shatyr, vlevo před vámi stojí budova opery dokončená v roce 2013, zatímco vpravo před vámi se vypíná mešita Nur Astana, dokončená v roce 2005. Přímo před vámi je potom budova ropné společností KazMunaiGaz.

Pokračujete-li dále po bulváru, budete míjet po levici ministerstvo dopravy a kancelářské výškové budovy, tzv. Smaragdové domy, po pravé straně je rezidenční komplex Severní záře (tři zelené výškové budovy se zvlněným tvarem) a Národní archív. Přímo před vámi je potom monument Bartějek.

Monument Bartějek je další významnou dominantou města. Jedná se bílou ocelovou konstrukci s koulí na vrcholu. Stavba má symbolizovat strom života, do kterého mýtický pták Samruk snesl zlaté vejce. Za 500 KZT (asi 35 Kč) se můžete nechat do vejce vyvézt. Krom výhledu na město tu můžete vidět podpisy 17 čelních představitelů světových církví a otisk ruky prezidenta Nazarbajeva.

Pokračujete-li dále po bulváru, projdete kolem zpívajících fontán až ke komplexu administrativních budov. Nachází se tu několik ministerstev, senát a místní obdoba poslanecké sněmovny (Mažilis). Za tímto komplexem se nachází přímo před vámi Ak Orda – 80 metrů vysoký prezidentský palác dokončený v roce 2004 obložený italským mramorem. Stojíte-li čelem k prezidentskému paláci, máte po levici nejvyšší soud a po pravici centrální koncertní sál.

V jedné linii s bulvárem Nuržol pokračuje zástavba i na druhé straně řeky. Nepřehlédnutelný je Palác míru a souladu, který je bohužel v létě 2016 uzavřený. Otevřený byl v roce 2006 u příležitosti Kongresu světových a tradičních náboženství. Palác navrhl Norman Foster a je považován za symbolický střed města. Má podobu skleněné pyramidy vysoké 77 metrů. Uvnitř se nachází mimo jiné operní sál pro 1350 diváků.

Stojíte-li zády k hlavnímu vstupu do Paláce míru a souladu rozkládá se před vámi Náměstní nezávislosti s památníkem Kazakh Jeli. Památník měří 91 metrů a má symbolizovat historický úděl Kazachů. Na jeho vrcholu sedí pták Samruk a v podstavě je bronzový reliéf znázorňující prezidentskou rodinu. Okolo náměstí se dále nacházejí 4 zajímavé budovy (zleva: mešita Sultána Chazreta, Akademie umění, Palác nezávislosti a Muzeum dějin Kazachstánu).

Mešita Sultána Chazreta je ještě větší a pompéznější než mešita Nur Astana. Otevřena byla v roce 2012 a má největší kupoli v Kazachstánu. Budova Akademie umění Šabyt má podobu obřího kulového zrcadla z modrého skla. Pokud vím, tak tato budova není veřejnosti přístupná.

Hned v sousedství stojí Palác nezávislosti postavený v roce 2012 za účelem konference OECD. Za 400 KZT (27 Kč) tu jsou prohlídky s průvodcem, resp. průvodkyní (někdy i individuálně). Krom zasedací místnosti tu uvidíte model Astany v roce 2030 v měřítku 1:600 (má půdorys přibližně 30 krát 30 metrů) a svérázný obraz Inaugurace prezidenta, který je uměleckým ztvárněním události (čti: na obraze je vícero osobností, které se inaugurace nezúčastnili).

Na závěr této části zmíním Muzeum dějin Kazachstánu. Jde o největší muzeum v Kazachstánu otevřené v roce 2014. Celkově má komplex budov plochu 74 tisíc metrů čtverečních, z nichž expozice je na ploše 14 tisíc metrů čtverečních. Moderně vybavené muzeum obsahuje 7 expozic, zahrnující jak historii a etnografii, tak i moderní umění.

Celá moderní zástavba je přísně geometricky uspořádána. Od Chan šatyru až po Palác míru a souladu jsou všechny budovy postaveny kolem jedné linie. Tato hlavní diagonála protínající město by podle původních plánu měla v roce 2030 měla měřit 30 kilometrů.

Do sta kilometrů od Astany je jen jediné místo, které může stát za návštěvu. Je to muzejně-pamětní komplex Alžír. Ten přibližuje dějiny pracovního táboru pro ženy a děti „vlastizrádců“ (Akmolinskij lager žen izmennikov Rodiny), který se tu nacházel. Jde o jednu z nemnoha připomínek tyranie, kterou si za dobu sovětské nadvlády Kazaši prošli. Za připomenutí stojí i to, že v průběhu druhé světové války zemřela třetina populace dnešního Kazachstánu a rozlehlé kazašské stepi byly dlouhodobě využívány pro pokusné jaderné výbuchy, které si vyžádaly více obětí než havárie v Černobylu. Jen v Semipalatinském jaderném polygonu se odehrálo mezi lety 1949 a 1989 celkem 468 jaderných zkoušek, které zamořily značnou část území východního Kazachstánu.

Chcete-li se vydat do Astany, měli byste vědět, že jde o druhou nejchladnější metropoli na světě (po Ulánbátaru). Nachází se uprostřed rovné stepi na 51. rovnoběžce v nadmořské výšce přibližně 400 metrů. To má za následek extrémní teplotní rozdíly mezi létem a zimou (rozdíl mezi naměřeným maximem a minimem je 94°C) a také velké teplotní rozdíly mezi dnem a nocí, které jsou nezřídka větší než 20°C. Na druhou stanu nemusíte mít obavy ze špatného počasí. Srážek tu spadne ročně kolem 300 mm, což je méně než kdekoli v České Republice.

Shrnu-li to: Astana je výstavní skříň Kazachstánu. Je zde vidět nesmírné bohatství země. Přesto přese všechno je celkový dojem z Astany poněkud rozpačitý. Když chodíte mezi pompézními supermoderními budovami za stovky milionů dolarů nelze si nevzpomenout na zaostalost venkova, kde jezdí chudí venkované ve starých uazech (slovo odvozené od zkratky pro Uljanovskij Avtomobilnyj Zavod, ruské automobilky) po rozbitých cestách bez asfaltu a žijí v domech stlučených z vlnitého plechu. Kazachstán má HDP na obyvatele přibližně na úrovni Maďarska, ale rozdíly mezi bohatstvím a chudobou jsou mnohonásobně větší. I proto určitě stojí zato Astanu vidět. Protože možná právě tady získáte trochu jiný náhled na život na starém kontinentu.

Tímto bych chtěl zakončit celý tento sedmidílný blog. Doufám, že informace a zážitky, se kterými jsem se podělil, rozšíří čtenářům obzory a třeba je i přesvědčí k tomu, aby navštívili největší středoasijskou zemi, kterou velkou část světa zná jen z absurdní komedie Sachy Barona Cohena. Jde totiž o nádhernou zemi, která je barvitější a rozmanitější než se může na první pohled zdát.