Kazachstán – 6. díl: Jihovýchodní Kazachstán

Jihovýchodní Kazachstán nabízí úžasně rozmanitou přírodu. Na následujících řádcích popíši několik lokalit, které se nacházejí na dojezd od Almaty.

Atraktivní lokality jihovýchodního Kazachstánu můžete navštívit například s organizovanými zájezdy. Jejich cena se pohybuje od 2500 KZT (180 Kč) za autobusový výlet například k Turganskému vodopádu, přes 100 000 KZT (7150 Kč) za dvoudenní výlet do národního parku Altyn Emel pro 4 osoby až k cenám v řádu milionů KZT za výlety k Chan Tengri s přesuny helikoptérou. Větší svobodu Vám samozřejmě dá vlastní doprava. Musíte být ale připraveni na různá úskalí, o který jsem psal v předchozích kapitolách a o kterých se zmíním i v této.

Přehradní jezero Kapchagay se nachází přibližně 80 km severně od Almaty. Je častým výletním cílem pro obyvatele města, kteří se sem dostanou poměrně rychle po dálnici. Čistota vody v jezeře ale není příliš dobrá a ani o schlazení při horkém letním dni se nedá vždy mluvit. Letos se přes léto pohybovala teplota okolo 25°C, v loňském teplejším létě ale běžně atakovala 30°C. Jezero Kapchagay primárně plní úlohu hydroelektrárny. Mimo to se, podobně jako Balchažské jezero, hojně využívá pro chov ryb. Rozloha přehrady je 1850 kilometrů čtverečních. To je něco víc než trojnásobek rozlohy Balatonu.

Na severovýchod od přehrady Kapchagay se rozkládá národní park Altyn Emel. Zabírá území o rozloze 4600 kilometrů čtverečních, což odpovídá přibližně rozloze všech NP na území České Republiky a Slovenska dohromady. Jedná se o poměrně nehostinnou lokalitu, kterou z velké části pokrývá poušť a polopoušť. Přes národní park vede silnice od přehrady Kapchagay směrem na východ přes město Koktal k čínským hranicím.

Tato silnice je na místní poměry ve velmi dobré kvalitě. Do nitra NP se můžete vydat po třech cestách. Vždy však musíte mít s sebou průvodce a budete platit mýtné a poplatek za průvodce. Ve třech lidech nás to stálo 3836 KZT.

Přítomnost průvodce ve vašem vozidle je naprosto nezbytná. On určuje trasu s ohledem na aktuální kondici cest a dále zaručuje, že nikde neuhnete do nejchráněnějších lokalit. Z Almaty je nejsnáze dostupná trasa č. 2, která vede od vesnice Shengeldy u přehrady Kapchagay. Tato trasa je bohužel dle informační kanceláře v létě 2016 uzavřená. Trasy 1 a 3 vedou z vesnice Basshiy, jenž se nachází asi 3,5 hodiny cesty od Almaty. V Basshiy se nachází i kancelář parku. Ta je na silnici rovnoběžné s příjezdovou cestou do Basshiy (třetí po levé straně). Vesnici Basshiy, byste mohli mít problém na internetu vyhledat. Pokud se tak stane, zadejte do vyhledávání Kalinino.

Kratší trasa č. 1 vede ke zpívající duně a zabere přibližně 3,5 hodiny. Jedná se o klasickou písčitou poušť. Osobně s touto cestou nemám zkušenost, proto vám nemůžu popsat v jaké kondici je. Trasa č. 3 vede do východních, nejvyprahlejších částí parku. Dojedete k nádherným barevným skalám, mezi nimiž jsou vymleta hluboká koryta od přívalových dešťů.

Tato trasa zabere přibližně 5 až 6 hodin a v případě dlouhodobého sucha je zvládnutelná kterýmkoli SUV určeným do terénu. Jízda vyžaduje zvýšenou opatrnost. Vyskytují se tu tzv. rolety (odborně korugace) a nečekané výmoly. Naproti kanceláři parku se nachází krásný hotel, kde můžete nocovat za 5000 KZT (cca 360 Kč) na osobu bez stravy nebo za 7000 KZT (cca 500 Kč) s polopenzí.

Khorgos je hraniční přechod nacházející se na hranici s Čínou přibližně 350 kilometrů východně od Almaty. Osobně jsem ho nenavštívil, z doslechu se ke mně ale dostaly informace o tom, že na místním megalomanském bazaru o rozměru několika čtverečních kilometrů z nákladních kontejnerů, lze obstarat cokoli. Doslova.

Talgar se nachází přibližně 30 kilometrů východně od Almaty. Nejedná se v zásadě o nijak zvlášť atraktivní lokalitu a zmiňuji ho tu jen ze dvou důvodů. Nad městem je rozkládá megalomanská přehradní hráz pro účely zabránění katastrofy v případě přívalových dešťů. Tato hráz není zdaleka tak vysoká jako hráz nad Medeu. Na rozdíl od Medeu se ale nad hrází rozkládá široké, ploché a dlouhé údolí, které dokáže pojmout řádově desítky miliónů metrů krychlových vody. Megalomanie tohoto díla si nezadá s ničím, s čím jsem se v tomto regionu setkal. Je to, asi jako kdyby přehrada velikosti té brněnské nebyla nikdy naplněna a byla postavena jen pro případ, že naprší. Druhým důvodem proč se sem vydat je rybí farma, kde si můžete dát výtečného čerstvého pstruha za cca 2000 KZT (cca 140 Kč).

Issyk je malé jezero asi 70 km na východ od Almaty ve výšce 1720 metrů. Cesta k němu vede přes město Esik, do kterého se dá dostat i veřejnou dopravou. Jezero je zajímavé tím, jak vzniklo, zaniklo a poté bylo obnoveno. Po masivním sesuvu půdy asi před osmi milióny let vznikla přírodní hráz, asi 300 metrů vysoká. V roce 1963 došlo opět k masivnímu závalu doliny, který způsobil protržení hráze a devastaci Esiku, při níž zahynulo přibližně 1000 místních obyvatel. V 90. letech se začalo s obnovou jezera a dnes má jezero objem přibližně třech čtvrtin původního objemu. Jezero je poměrně vyhledávané pro své hojně zalesněné okolí. Dostanete se k němu po asfaltové silnici proměnlivé kvality, na které musíte asi kilometr za městem zaplatit mýtné 200 KZT (cca 14 Kč) na osobu. Chcete-li, můžete od jezera dále pokračovat po nezpevněné stezce, kterou zpočátku zdolají off-roady. Po přibližně 16 kilometrech cesty se dostanete k jezeru Akol ve výšce 3100 metrů. Jezero Issyk je místními považováno za dostupnější alternativu Velkého almatinského jezera. Na rozdíl od něj tu narazíte na více turistů a stánky s občerstvením a suvenýry. Lokalita je to bezesporu nádherná, bohužel tu ale není zdaleka tak čisto jako v okolí Almatinského jezera. Dole ve městě se mj. nachází supermarket Ramstor. Stojí toho využít, míříte-li dále na východ.

80 km východně do Almaty se nachází Turgenský vodopád v údolí, které se táhne jižně od vesnice Turgen. Na rozdíl od jezera Issyk leží na území národního parku a chcete-li se sem dostat, musíte i zde zaplatit mýtné ve výši 200 KZT na osobu. Asi 10 km za bránou se nachází menší parkoviště, od kterého je to přibližně 30 minut chůze k vodopádu v nadmořské výšce 1630 metrů. Vodopád má výšku 28 metrů. Od parkoviště lze pokračovat údolím dál asi 10 km k vesnici Batan. Směrem doprava vede pěší cesta ke Kairatským vodopádům ve výšce přibližně 2100 metrů. Doleva vede cesta pro off roady k opuštěné astronomické observatoři ve výšce 2660 metrů. Observatoř se nachází na náhorní plošině Assy (Assy Plateau).

Pokud se nechcete vracet zpět tu Turgenského údolí, můžete pokračovat po náhorní plošině až k Bartogaiskému jezeru. Tato úchvatná cesta vám zabere přibližně 7 hodin a doporučuji ji absolvovat jedině v off-roadu a v případě, že v předešlých dnech nedošlo k vydatným dešťům. Sice tu nehrozí zával cesty, ale musíte na cestě projet mnoha brody. Celková vzdálenost z Batanu na Bartogaj je 80 km. Kvalita cesty je hodně proměnlivá a nejtěžší pasáže se nacházejí v poslední třetině cesty, kdy se musíte vyškrábat do průsmyku, ze kterého se spustíte k jezeru, jež se nachází v sousedním údolí.

V Turgenském údolí se také nachází, kousek za mýtnicí, další, tentokrát velice svérázná, rybí farma. Platí se tu 50 KZT za vstup. Rybu si tu můžete sami ulovit, vykuchat a opéct nebo můžete zasednout ke stolu a nechat personál, aby to udělal za vás. Krom běžného poplatku za obsluhu, která tu prakticky nefunguje, platíte ještě za příbory, které jsou plastové, a může se stát, že jsou nekompletní. K rybě si můžete dát speciální pivo, které je ve srovnání se zbytkem nabídky výjimečné jen tím, že je lokální. Samotné rybí maso je ovšem výborné.

200 km východně od Almaty se nachází kaňon Charyn. Nachází se na území stejně pojmenovaného národního parku a je častým cílem víkendových organizovaných zájezdů. Obecně se sem moc nedoporučuje jezdit v červenci a srpnu, kdy teploty atakují čtyřicítku.

Na dně kaňonu se nachází turistický komplex s bungalovy, jurtami a restaurací (informace o ubytování najdete na stránce eco-park.kz) a nocleh v bungalovu stojí 5000 KZT (cca 360 Kč) na osobu. Prostředí je úchvatné, ale zázemí až tak moc ne.

Do kaňonu se můžete vydat pěšky nebo autem. V obou případech zaplatíte mýtné 712 KZT (cca 50 Kč) na osobu. V případě, že chcete na dno kaňonu autem, zaplatíte dále 600 KZT (cca 40 Kč) na osobu a servisní poplatek 100 KZT (7 Kč). Důrazně upozorňuji, že cesta na dno kaňonu je jen pro off-roady. Bez uzávěrky mezinápravového diferenciálu nebo redukce (nejlépe obojího zaráz) se ven z kaňonu pravděpodobně nedostanete (zdolávání tohoto těžkého úseku můžete vidět ve čtvrté epizodě seriálu Long Way Round). Ani příjezdová cesta od hlavní silnice není žádné labůžo. I zde se na cestě vyskytují korugace a proto vám 10 kilometrů dlouhá cesta ze silnice mezi Almaty a Kegenem zabere minimálně čtvrt hodiny.

Kolsajská jezera u hranic s Kyrgyzstánem jsou poněkud zapadlou a turismem neposkvrněnou lokalitou. Z hlavní cesty mezi Almaty a Kegenem je to sem 89 kilometrů, které vám po cestě rozmanité kvality zaberou alespoň dvě hodiny. Vzdušnou čarou se nacházejí jen asi 100 km od Almaty, ale po silnici je to více než 300 km.

Na cestě k dolnímu jezeru projedete i jednou typicky boratovskou vesnicí. Samotná jezera vyžadují alespoň jednodenní pobyt. K prvnímu se dostanete autem, k druhému (údajně nejkrásnějšímu) je to 4 hodiny cesty pešmo a k třetímu další 3 hodiny. Ubytovat se můžete v apartmánech Zhimbek Zholy poblíž jezera. Na mýtnici zaplatíte 762 KZT (cca 55 Kč) za osobu. Pár set metrů za ní se cesta dělí a doleva vede k ubytování, zatímco doprava k parkovišti nad jezerem. Hned pod parkovištěm se plánuje výstavba turistického komplexu.

Východně od Kolsajských jezer, resp. jižně od kaňonu Charyn se nachází vesnice Kegen. Z té se můžete v létě vydat na jih přes hranice do Kyrgyzstánu nebo na východ k čínským hranicím. Silnice na východ končí ve vesnici Narynkol u čínských hranic. Bohužel hranici zde překročit nelze a navíc se nacházíte v blízkosti hraničního pásma s Kyrgyzstánem. Pravdou je, že v této části země se nachází ty nejdivočejší hory na území Kazachstánu. Bez speciálního povolení se ale bohužel daleko od hlavního tahu nedostanete. Pro ty největší dobrodruhy určitě stojí za to, zkusit povolení získat. Odbočka z hlavní silnice končí ve vesnici Bajankol, ve výšce 2250 metrů. Odtud vede přibližně 40 kilometrů dlouhá stezka do základního tábora pro zdolání píků Karly Tau (5450 metrů), Kazakhstan (5671 metrů) a Marble (6145 metrů). Zdolání Chan Tengri, nevyššího vrcholu Kazachstánu s výškou 7010 metrů, je velmi obtížné a realizuje se přístupovou cestou z Kyrgyzstánu přes ledovec Inylchek. Je tomu tak proto, že na cestě k Chan Tengri od Narykolu musíte překonat sedlo ve výšce 5010 metrů a sestoupit k Inylcheku, od něhož teprve můžete zahájit výstup na Chan Tengri.

To je pro dnešek vše. V příštím, posledním, díle se zaměřím na hlavní město Astanu.