Jak na finále Rally Dakar?

Rally Dakar 2023 měla finále naplánované na neděli 15. ledna v Dammamu v Saúdské Arábii. A tam teď nově lítá přímák z Vídně. Zpáteční letenka za 100 euro. To si úplně říkalo o návštěvu. Ale ono to není zas tak jednoduché.

Rally Dakar je monstr akce. Už léta se nejezdí z Paříže do Dakaru, jde spíše o brand, a tak se závodí tam, kde to umožňuje bezpečnost, infrastruktura, místňáci a sama krajina. V minulé dekádě se závodilo v Jižní Americe, od roku 2020 se jezdí po Saudské Arábii. O Rally a o české stopě toho bylo napsáno mnoho. Jak je to ale s tou diváckou rovinou?

Už na první dobrou je znát, že Rally Dakar není moc stavěna na diváky v místě dění - je to závod dlouhý několik tisíc kilometrů, ale na rozdíl třeba od Tour de France vede velice nekompromisním terénem, trasou, která vede z velké části stovky kilometrů od měst. I proto naprostá většina účastníků je nějakým způsobem zapojena do samotného závodění nebo je součástí té televizní, resp. mediální části závodu. Abyste se dostali do skutečného dění jako diváci, musíte být opravdoví nadšenci nebo musíte mít pořádný balík peněz. Optimálně obojí…nebo se jedete podívat jen na finále.

V tomto kontextu zní 100 euro za zpáteční letenku do milionového Dammamu na pobřeží Perského zálivu trochu bláznivě. Koneckonců i roční multientry visa do Saudské Arábie stojí víc, zhruba 140 dolarů. My kupujeme letenky tak trochu naslepo s tím, že to nějak dopadne, že instrukce najdeme na internetu nebo tak něco. Jsme tři. Jeden z nás je prvotřídní nadšenec.

Jenže Rally Dakar je primárně televizní show. Kouknu na oficiální stránky a vidím, že poslední etapa končí na seafront podiu v Dammamu. Tečka. Píšu do fanouškovských skupin a setkávám se s pochopením, respektive jsou i jiní, které by podobné informace zajímaly. Průlom nastane až když dostanu kontakt na přítele přátel. Zní to jak z Kmotra, ale o tom to tak trochu je - abyste se dostali do centra dění, chce to trochu důvtipu a spojit se s lidmi, co už jsou na místě.

Postupně se ukazuje, že seafront podium vůbec není u moře, ale u King Abdulaziz Centre for World Culture, zhruba 15 kilometrů od centra Dammamu směrem do vnitrozemí. Postupně se dostáváme ke všem důležitým informacím. Teď ale, jak se dostat na místo, když podle satelitu jde o oplocený areál.

Opět zasahuje štěstěna. Přímo před hotelem potkáváme borce z Lotyšska, který jezdí na Dakar už leta a říká, že pojede s náma. My zaplatíme tágo, on nás tam zkusí dostat. Já si k tomu beru firemní tričko s českou vlajkou na rameni. Za chvíli jsme u Assistance Entrance a nás nový kamoš se ukazuje jako mistr drzé průbojnosti. Tahle šaškárna nám nějakou záhadou na hlavní kontrole projde. A pak ještě asi třikrát v obdobném duchu. Je 15. ledna 11:30 a my jsme přímo pod podiem, zatímco přijíždějí první motorky. Hned mezi prvními přijíždí český závodník Jan Brabec.

Paralelně jsem v kontaktu s vícero dobrodruhy včetně Honzy, který se do areálu dostal tak, že jel za obytňákem jednoho z týmů a řekl, že k nim patří. Pravda, dost možná jsme jako civilové prostě jen tolerováni, zatímco je nám dopřán dobrý pocit z toho, že jsme se někam dostali. Koneckonců klasických diváků je tu málo a sekuriťáků spousta.

Postupně přijíždějí další motorky, dále buginy, automobilové speciály a kamiony. Mezi tím vším je poměrně hodně Čechů a českých vlajek. Kolem je cítit euforie, protože, kdo sem dojel, je svým způsobem vítězem. 

Trochu stranou je jen Dakar Classic, kde jela i upravená Škoda 130 nebo Porsche 911. Kdo nedorazil před polednem, mohl je minout úplně.

Celá show má trvat až do pozdní noci. Nám ale stačí, že postupně vidíme triumfální příjezd téměř všech účastníků a zblízka si můžeme prohlídnout jak Tatrovky, tak Sebastiena Loeba v jeho speciálu, jenž skončil druhý více jak hodinu za Nasserem z Kataru, který má pověst nejlepšího závodníka v dunách.

Určitým bonusem pak může být prohlídka samotného areálu King Abdulaziz Centre for World Culture postaveného v roce 2017. Součástí komplexu je muzeum, knihovna, kino, divadlo a restaurace. Vše volně přístupné. Kudy se do komplexu dalo dostat, se bohužel dozvíme od spoludobrodruha Honzy až o dva dny později v letadle do Vídně. Přesto i zvenčí je, tak jako spousta jiných komplexů v Perském zálivu, na první pohled vidět, že rozpočet nebyl limitujícím faktorem. 

Těsně před odchodem si odchytíme děvče s českou vlajkou. Ptám se, jestli mi ji půjčí a jestli nás vyfotí. V chumlu lidí pobíhajících kolem to zrovna není výstavní fotka, ale i to se počítá.

Odcházíme při západu Slunce. Viděli jsme finále Rally Dakar a že jsme se dostali do centra dění je svým způsobem souhra náhod, ke které velkou měrou přispěla pomoc těch, co byli součástí dění na místě. Díky za to.

Příště se zaměřím na samotnou Saúdskou Arábii. Protože, co si budem, Rally Dakar je v kontextu této země tak trochu bublinou.