Chile - 1. díl: Na cestě na chilskou Atacamu

Stačilo pět hodin v letadle a jsme ze zelené Kolumbie na jednom z nejsušších míst planety. Přilétáme do chilské Antofagasty, která je ve srovnání s Kolumbií dost jiným světem.

Pět hodin v letadle dobře dokladuje, jak je Jižní Amerika velká. Cali, odkud startujeme,  je na třetí rovnoběžce severní šířky, zatímco Antofagasta je těsně pod obratníkem Kozoroha, tedy zhruba na půli cesty z Kolumbie na jižní konec jihoamerického kontinentu. Také let samotný je docela zážitek. Z Kolumbie a Ekvádoru toho není vidět mnoho, ale jakmile se dostaneme nad peruánské Andy, je to jiná show.

Podobně jako v Kolumbii, je v Chile cesta přes všechny kontroly hotová anabáze. Po pěti hodinách v letadle s kolumbijskými a chilskými rodinkami, kdy to chvílema vypadá jako na karnevalu, překvapí, že pasovka proběhne docela hladce. Jeden by si řekl, že to je za náma, ale pak nás zastaví borec a ptá se: kde máte vstupní formulář? Když mu povím, že ho nemám, odkáže mě na příhrádku, kde si máme svůj vyplnit.

Potud dobrý. Vyplním a podávám. On se zakaboní a povídá: “Country of origin Czechia? You arrived from Colombia!” Ptám se, jestli to můžu přepsat, on že ne, že vyplnit celé znova. Tak jdu na to podruhé. Opět se zakaboní a povídá: ale vždyť místo vstupu není Antofagasta Airport, ale Aeropuerto de Antofagasta Andrés Sabella. Tak jdu na to potřetí. To už mě pustí. V tu chvíli zbývá 5 minut do zavření First Car Rental, kde na nás má čekat 150 koňové Chery Tiggo.

Borec na přepážce vůbec anglicky neumí, ale vyřešíme to na dálku přes jeho šéfku na telefonu. Beru do ruky techničák a vidím 75 kW. To mi nezní jako 150 koní. Ptám se jestli, je třeba platit mýtné na cestě do Antofagasty. Samozřejmě že ano, hned na výjezdu z letiště. A jedině cash. A tak ještě hledáme bankomat. Začátek docela ostrý. Ale míříme do Antofagasty.

Chile je velká země. Má 756 626 km2, takže je větší než jakákoli země v Evropě mimo Ruska, které ale beztak neví, kde má hranice. Tvar je ale specifický, protože od severu k jihu má přes 4000 kilometrů, a tak se tu krom tropického deštného pralesa prostřídá vše, na co si vzpomenete.

Centrem Chile je Santiago, kde žije zhruba třetina chilské populace. Antofagasta je třetím nejlidnatějším městem Chile a se svými 400 tisíci obyvateli působí jako nafouknutý Zlín. Hlavní dění je kolem tří páteřních ulic, které mají na délku zhruba 15 kilometrů.

Velikost Chile dobře dokladuje, že z Antofagasty je to do Santiaga zhruba 1300 kilometrů, z větší části bez dálnice. Jako byste z Brna jezdili na místo do Prahy třeba do Rigy. Myslíte si, že v Antofagastě už jste na severu? I to je trochu zavádějící, protože na hranice s Peru je to z Antofagasty ještě 800 kilometrů. V neposlední řadě je tu zavedená představa, že Chile je sice dlouhé, ale úzké. To je pravda jen z části - z Antofagasty je to na hranice s Argentinou 450 kilometrů, z toho po dálnici jen necelá stovka.

Co čekat od Chile? Chile je takovým Švýcarském Jižní Ameriky. Ve srovnání s Kolumbií je v Chile zhruba dvojnásobná dolarová čistá mzda i zhruba dvojnásobné HDP na obyvatele. Proti Bolívii je rozdíl ještě propastnější. Chile působí obecně velice civilizovaně, skoro jako západní Evropa - zaplatíte často kartou, lidé tu občas mluví anglicky, auta na červené stojí a tak podobně. Nutno podotknout, že to ale neznamená, že tu nejsou velké sociální rozdíly.

To podsouvá hned naše první ubytování, které trochu připomíná náš první nocleh ve Facatativě v Kolumbii. Nocujeme v pěkném apartmánu ve 4. patře patnáctipatrového bytového domu. V areálu, který je oplocený a má ochranku. Směrem do centra je čtvrť s malými dvoupodlažními domky. Ta je rovnou obezděná.

Centrum působí uhlazeně a čistě. V Antofagastě je univerzita, velká vojenská posádka a mezi těmi výškovými budovami a za pěkného počasí to vypadá jako na spoustě jiných míst od Italské riviéry po Bahrain.

Až za městem je to trochu jiný příběh. Jak skončí zástavba, rozevírá se dlouhá prázdná pláž podél silnice 1.

Trochu to jen kazí, že silnici 1 chybí asi 60 kilometrový úsek do El Cobre, kde je pobřeží až příliš divoké. Dojedeme proto aspoň až na konec úseku sjízdného autem. Postupně mizí asfalt a nakonec, v sousedství opuštěné pláže, i cesta sama.

Je čas se otočit a vydat se na jih jinudy. A o tom příště.