Baskicko – 6. díl: Řidičem v Baskicku, část 2.

Jestliže na meziměstském cestování autem lze alespoň částečně pět chválu, ve městě je to úplně jiné kafe. Specifika místních řidičů se násobí se specifiky městské infrastruktury a vzniká tak výbušná směs.

Bez mučení přiznám, že doteď si nejsem úplně jistý tím, jak se má ve Španělsku používat dvou a vícepruhový kruhový objezd. Pochybnosti o tom, že vím jak na to, jsem získal krátce po příjezdu poté, co jsem zjistil, že spousta řidičů, když na kruhový objezd najíždí, dává blinkr doleva, byť se řadí do vnějšího pruhu a setrvá v něm po celou dobu. Obecně pravý blinkr používá jen minimum z nich a naprostá většina řidičů na kruhovém objezdu nepoužívá blinkr vůbec.

Je to sice drsné, ale v zásadě férové, dá se s tím žít. Co je horší jsou ale jiné dvě věci, které vycházejí z místní koncepce kruhových objezdů a v České republice jsem se s tím nikdy nesetkal.

1. Většina kruhových objezdů je vícepruhových a mnohdy nedisponují vodorovným značením. Co je ale větší problém je to, že na výjezdu je obvykle méně pruhů, než kolik jich má samotný kruhový objezd. Výsledek si asi dokážete představit. V podstatě jde o Bernoulliho zákon v praxi, tedy rychlost klesá, zatímco tlak roste.
2. Na nájezdech, resp. výjezdech, jsou mnohdy přechody pro chodce se semafory. Semafory jsou ve Španělsku poměrně běžně složeny ze dvou přeblikávajících oranžových světel a jednoho červeného. Na oranžovou můžete jet, na červenou ne. Už už vyjíždíte z kruhového objezdu a najednou prásk červená a vy stojíte, přímo na kruhovém objezdu.

Oba problémy jsou samy osobě zdrojem nebezpečných situací a to zvlášť, když provoz zhoustne. Průjezd takovým kruháčem vzbuzuje obavy, že dřív nebo později to někde zaskřípe a vám se někdo podívá do kufru.

Druhá rovina je ta, že u nás máme jedno velmi dobré pravidlo a to, že není povoleno vjet do křižovatky, pokud si nemůžeme být jisti tím, že ji projedeme. Odhlédnu od toho, že i u nás na toto pravidlo spousta řidičů kašle, řidičů šalin nevyjímaje (viz Mendlovo náměstí v Brně). Dodržení tohoto pravidla  na kruhovém objezdu ve Španělsku s naprostou jistotou nelze zaručit nikdy.

Mnohem více toto pravidlo dostává na frak v jiné absurdní situaci, a to když se s takovým semaforem setkáte na výjezdu ze světelné křižovatky (ulice Gamarako Atea ve Vitorii-Gasteiz má takové případy hned dva). Jinými slovy, vám padne zelená a jedete, najednou na výjezdu z křižovatky bum, vám padne červená, kterou vám “způsobil” chodec tím, že si řekl o přejití (nutně to tak být nemusí, někdy padá červená na semaforech pro chodce jen tak). Cyklus pro chodce je jiný než cyklus velké světelné křižovatky, takže během pár vteřin na vás jedou auta z boku. Prostě pecka.

Naprostým vrcholem je pak křižovatka, kde je semafor na vjezdu, výjezdu i uprostřed křižovatky (křižovatka ulic Gamarako Atea, ano opět ona, a Madrid Kalea). Najednou se mi poštěstilo dostat červenou na prostředním semaforu. Pak se může stát, že na výjezdovém semaforu, který je jen pár metrů před vámi, svítí zelená, ale po vašem boku je ještě jeden semafor, kde máte červenou. Tento bizár jsem se pokusil zvěčnit mobilním telefonem (viz níže).

Se semafory se to má vůbec nějak zvláštně. Klasické semafory se tu nevypínají a jsou i na místech, kde je provoz poměrně malý. Na zelenou vlnu si můžete rovnou nechat zajít chuť. Běžně se vám bude stávat, že budete zastavovat na každém semaforu a to i když je 5 ráno a město zeje prázdnotou.

S čím jsem se ale až v Baskicku setkal je to, že v jednu chvíli mají všechna auta červenou, zatímco všichni chodci zelenou (takových křižovatek je hned několik na Zumakadi Ibilbidea ve Vitorii-Gasteiz). Auta pak dostávají zelenou postupně anebo taky dostanou zaráz blikající oranžovou.

Přitom vztah chodců k semaforům je mírně řečeno vlažný. To platí i pro cyklisty, kteří tu jezdí zásadně bez helmy (čti vinou jejich ega a vztahu k pravidlům jste jako řidič vždy jednou nohou v kriminále), a žal bohu i pro některé řidiče.

Cyklisté jsou tu vůbec nevšedním fenoménem. Je jich hodně, jezdí po chodnících i po předchodech, mnohdy u toho kouří, telefonují nebo dokonce i eSMSkují. Setkal jsem se i s kombinací zmíněného (vykuřjící, telefonující cyklista jedoucí po přechodu pro chodce). Prostě no stress.

Ještě jedno specifikum tu semafory mají a to, že z červené rovnou padá zelená. Nenapadá mě proto žádný pádný argument. Důsledkem toho je, že když stojíte na semaforu, který je spojen pouze s přechodem pro chodce, řidiči se rozjíždějí už když chodcům padla červená, přitom řidičům má padnout zelená třeba až za 3 sekundy. Asi nepřekvapí , že nejčastěji to můžete vidět u taxikářů.

A pak tu máme retardéry, tiché zabijáky vašeho podvozku. Někdy jsou to ty malé, symbolické, častěji ale ty velké, mnohdy dlážděné, které není radno přejíždět rychleji než 20 km/h, tedy pokud máte svoje auto aspoň trochu rádi a máte, jako já, světlost na úrovni běžného hatchbacku. Krom toho, že je přejíždění retardérů nepohodlné, narušuje plynulost jízdy, zvyšuje spotřebu, a tedy i zákonitě emise.

Pro kruhové objezdy, semafory i retardéry platí, že jich tu je přehršel a mnohdy naprosto zbytečně (tedy s výjimkou retardérů, ty jsou podle mě zbytečné vždy). Aby toto tvrzení nebylo tak na vodě, dám příklad: Jedete-li z Vitorie-Gasteiz do Berrizu, nabízí se možnost zkrátit si cestu průjezdem přes Durango. Zkratka je dlouhá 3 kilometry a zhruba stejnou vzdálenost tím ušetříte. Na těchto třech kilometrech vás čeká 8 kruhových objezdů  a 20 retardérů (díky bohu žádný semafor). To ve Vitorii-Gasteiz vás na cestě od univerzity ven z města směrem na sever čeká 24 semaforů. To je slušná porce na 6,5 kilometrů.

Bohužel u nás to do značné míry začíná vypadat podobně. Mým těžko naplnitelným přáním je, aby u nás byli ti, co o tom rozhodují, zdrženlivější než jejich kolegové ve Španělsku. Kruhový objezd, krom toho, že snižuje dopady nehod, je taky spolehlivým špuntem dopravy, který dokáže způsobovat kolony i v místech, která na ně nikdy netrpěla (viz třeba křižovatka u Černé Hory na silnici I/43).

Výčtem bizarností bych mohl ještě dlouho pokračovat, například se tu nestkáte se značkou hlavní silnice, proto doporučuji abyste si před cestou osvěžili pravidlo o tom, že stopku a dej přednost v jízdě musít poznat i zazadu, to by se už ale tento blog nafoukl příliš.

Možná vám teď přijde, že  tento dvojdíl působí až příliš negativně. Zase takový opruz to řízení v Baskicku není. Když se vydáte na cesty o víkendu, komunikace se vyprázdní a vy si můžete užívat blaženého klidu na kvalitních silnicích. Tedy až na ty retardéry.

Příště vytáhnu mnohem povzbudivější téma. Budu se zabývat zajímavými místy na cestě do Baskicka, která jsou hodna vaší návštěvy, ale nejsou až tak provařená.