Zajímavosti II.sv.války: "Ženy v Rudé armádě"

Brzy po neúspěších na začátku války Rudá armáda měnila svoji taktiku, výzbroj, služební postupy a zaváděla spoustu dalších novinek. Výraznou inovací byl i nábor mladých žen do armády, které se v většinou na svých místech osvědčily.

   V prvních týdnech války byly ženy žádající o aktivní službu odrazovány, ale všudypřítomný nedostatek pracovních sil na poli, v továrnách a na frontě všechno změnil. Cílem jejich přijímání do vojska bylo i zahanbit muže a přimět je tak k vyšším výkonům. Za války na frontě sloužilo na 800 000 žen. Samozřejmě se potýkaly se spoustou problémů, které opačné pohlaví vůbec nemuselo řešit. Nakonec se ale ukázalo, že u poměrně velké části druhů služby nebylo ženství na překážku, naopak v řadě věcí ženy přímo vynikaly. Zde je několik málo jejich příběhů, vybraných z řady dalších.

   Zoja Anatoljevna Kosmoděmjanská, nar.13.09.1923, umučena 29. listopadu 1941. Po přepadení Sovětského svazu se jako dobrovolnice přihlásila do rozvědky. Vstoupila do diverzního oddílu, který byl vysazen v nepřátelském týlu a spolupracoval s místními partyzány. Své první bojové zkušenosti získala již ve svých 18 letech. Ve druhé polovině listopadu 1941 byla zajata při jedné akci v obci Petriščevo. Byla brutálně mučena, přesto u výslechu nepromluvila. Němci zohavili její mrtvé visící tělo a fotografovali se s ním. Jako první ženě v historii jí byl udělen titul Hrdina sovětského svazu.

   Lýdie Vladimirovna Litvjakova, nar. 18.08.1921, zmizela 01.08.1943. Byla sovětskou stíhací pilotkou, stala se nejúspěšnějším ženským leteckým esem, sestřelila nejméně 12 letadel. V 15-ti letech již poprvé sama řídila letadlo a později pracovala v Kalininském aeroklubu jako učitelka, vyškolila 45 pilotů. V únoru 1942 byla zařazena do jednoho ze tří ženských leteckých pluků a při svém druhém bojovém letu sestřelila trojnásobného nositele Železného kříže Erwina Maiera. Její čtvrtý let skončil za nejasných okolností. Vyznamenána byla posmrtně až v květnu 1990.

   Ljudmila Pavličenková, nar.12.07.1916, zemřela 27.10.1974. Byla to určitě největší a nejlepší sovětská odstřelovačka všech dob. Do Rudé armády se přihlásila jako dobrovolnice. Při bojích u Sevastopolu měla na svém kontě 187 německých a rumunských vojáků a důstojníků. Ve dvoudenním souboji porazila vynikajícího německého snajpra, který měl evidováno 400 zabitých. Ona na svém kontě nakonec měla 309 potvrzených zásahů, z toho 36 nepřátelských odstřelovačů. Prožila pak velmi zajímavý život, byla například vůbec prvním občanem SSSR, který vstoupil do Bílého domu.

   Marija Vasiljevna Okťabrská, nar. 16.08.1905, padla 15.03.1944. Do Rudé armády vstoupila poté co její manžel zemřel u Kyjeva. Tvrdou prací si našetřila hodně peněz a napsala dopis Stalinovi, s tím, že si chce koupit tank a on souhlasil. Po výcviku se s tankem "Bojová družka" účastnila řady bojů, ve kterých prokázala, že byla nejen vynikající řidičkou, ale hlavně člověkem se železnou vůlí. Zemřela v nemocnici ve Smolensku po těžkém zranění. Byla první ženskou řidičkou tanku, která byla oceněna nejvyšším sovětským vyznamenáním.

   Bohužel jak v samotné válce, tak i po ní, byla jména slavných poskvrněna stalinistickou propagandou. Jejich výsledky a hrdinská nasazení byla zkreslována nebo zneužívána. To ale nic nemění na tom, že se v řadě případů mužům ženy minimálně vyrovnaly. Vůbec se samozřejmě neřešila otázka feminizace armády nebo pozitivní diskriminace. Šlo o přirozený proces jejich začlenění do vojska, jehož hlavním důvodem byl nedostatek lidských zdrojů pro válku. Ten nejstatečnější boj však ženy v Sovětském svazu odvedly tam, kde nebyly tak na očích. Bez práce schopných mužů živily své rodiny. A hlavně doma, na polích a v továrnách musely denně zastávat tvrdou dřinu v neuvěřitelných podmínkách po celou dobu trvání války a řada z nich i dlouho po ní.

Zdroje:

Kniha "Ivanova válka", autor Catherine Merridaleová

Web www.palba.cz

http://www.palba.cz/

Wikipedie, otevřená encyklopedie, stránka se zobrazí kliknutím na obrázek