Vjedeme autem do restaurace až ke stolu?

Automobil je dobrý sluha. Můžeme ho řídit, což nám dává pocit moci. Zvláště tehdy, když máme tu smůlu, že nic jiného neřídíme. Otázka je, zda jsme ze kdysi skvělého symbolu svobody, neudělali něco úplně jiného.

V jedné z ranních reportáží České televize mluvil strážce ze správy jedné chráněné krajinné oblasti. Je houbařská sezóna, v které se každoročně zvyšuje návštěvnost lesů. Plno houbařů toužících po bohatých úlovcích pak vstupuje do oblastí, kde by se člověk pohybovat neměl. Všechno má své důvody. Jsme malá země, ale naše příroda obsahuje spoustu unikátů. Třeba rostliny, které nenajdeme nikde na světě. Výjimečné lesní ekosystémy. Ohrožené jedinečné živočišné druhy.

Někde vedou do lesů vyasfaltované cesty, které jsou určené pouze pro jejich vlastníky, majitele rekreačních objektů a firmy provádějící těžbu dřeva. Pro ostatní platí zákaz vjezdu.

Podle správce zmíněné reportáže od posledního lockdownu dochází k nárůstů návštěvníků lesa, což je dobře. V budoucnu další generace ocení chvíle, kdy jako děti chodili do krásných lesů a odnášeli si z nich s rodiči společné zážitky. Problémem však je, že se zároveň zvýšil počet těch, kteří porušují zákazy vjezdu. Mnozí řidiči se snaží dojet automobilem, co nejdále to jde. Zpravidla až na konec komunikace, která může někde činit klidně i dvacet kilometrů do hloubky lesa. 

Život je plný paradoxů.

Na jedné straně všichni toužíme po zdravém vzduchu. Na straně druhé se zvyšuje počet automobilů a snižuje obsazenost veřejné dopravy. I z vesnic se stala parkoviště, kde před jedním domem stojí dvě až tři auta. Tohle nám vytoužený zdravý vzduch přinést nepomůže.

Samotný automobilismus není přímým viníkem nárůstu počtu povodní, vichřic, tornád a dalších klimatických změn. Jde jen o jeden dílek velké skládačky. Nikdo by proto neměl mít špatný pocit, že ve svém životě používá motorové vozidlo. Přesto bychom se občas měli zastavit a zapřemýšlet, zda není někdy rychlejší, účelnější nebo zdravější používat veřejnou dopravu, kolo, koloběžku či vlastní nohy. A také, zda auto není jenom další krám, na kterém jsme se stali závislí. 

Podle správce oblasti z reportáže, jenom v této lokalitě od začátku roku řešili strážci šest set porušení zákazů. Většinou udělili pokuty. Pro mnohé směšné částky, které bez mrknutí oka dopadení viníci zaplatí. Jako řidič z reportáže, který na dotaz zda zákazovou značku viděl, s bohorovným klidem strážci sdělil, že viděl.

Když jde muž se ženou na večeři, zpravidla nepřijedou automobilem do restaurace až ke stolu. Protože si chtějí dát víno, jedou veřejnou dopravou nebo si objednají taxi, které je až do kuchyně hospody nedopraví a udělají pár kroků navíc. Že návštěva lesa je trochu rozdíl? Opravdu? Není přece nutné sbírat pravé hřiby z okýnka vozidla. Pár kroků, ba i kilometrů navíc, nikomu neuškodí. Zvláště v této době, kdy si každý druhý stěžuje na nadbytečná lockdownová kila. 

Budeme-li vytrvale a bezohledně jezdit auty až na vyasfaltované konce cest, bude další generace vzpomínat nejen na společné zážitky s rodiči, ale také na lesy samotné. Pokud zůstanou, možná v nich už houby nikdy nebudou.

Automobil býval kdysi symbolem svobody. Postupně se z něho stal symbol spěchu, snad i bohatství či chudoby.

V případě našich lesů a nádherné přírody rovněž symbolem pohodlného sobectví.

Relaxační hudba z lesa. Zdroj: YouTube.cz

Náhledová fotografie použita z Pixabay.com:

https://pixabay.com/cs/photos/k%C3%A1va-kav%C3%A1rna-tabulka-j%C3%ADdlo-p%C3%ADt-2242212/