Mám pod oknem kdysi vyasfaltovaný chodník cca 1,5 - 2 m široký. Je to chodník a byl pro sanitky, hasiče a podobné naléhavé případy, protože o pět metrů dál je silnice, kde si můžete autem přistát.

Zcela bezohlední místní majitelé aut si sem zajíždějí imrvére.

A jo - stala se ze mne na tři roky z jejich pohledu "hnusná sousedka", protože jsem měla doma tři malé děti alergické na prach...

A na dva sousedy, kteří sem bez problémů jezdili, jsem volala policajty.

Nebojte se vlka nic, policajti se chodili ptát mě, já byla ta "hnusná stěžovatelka", která chudákům sousedům, kteří porušují dopravní předpisy, dělá problém.

Funguje to tak furt. Teda až na to, že děcka už doma nejsou a já seru na to, že mi pod okny na chodníku jezdí a parkují auta. Říkám jím bezohledňáci a to je asi tak všechno, co s tím dokážu udělat.

Nejhorší je, že se často svých práv nedomůžete. Pro to slovo Bezohledňáci, které jste použila,.bych navrhoval velké B. Děkuji za příspěvek a pevné nervy. Hezký večer

A byli jste, vážení, někdy v lese, kde právě řádili zaměstnanci Českých lesů?

Ani splašený tank neudělá takovou paseku!

To máte pravdu pane Dvořáku. Je to téma na jiný článek Hezký večer

Ano, bohužel už se často v přírodě neumíme ani chovat. A nejen v přírodě.

Honzo, pěkně napsáno. Taky jsem jeden z těch, co občas doprostřed lesa jezdí autem. Ale čistě jenom proto, že se o jeden les starám. S manželkou jsme si pořídili vykácenou mýtinu a tu pak za pomoci mých rodičů vyčistili a osázeli. Jednou mě takhle na podzim, když jsem prováděl nátěr proti okusu, zastavili lesníci při zpáteční cestě. Protože jsem nemohl doma najít lejstro Povolení k vjezdu, vyrazil jsem bez něj. Od toho přípravku jsem byl celý špinavý a tak abych nezašpinil sedačky, hodil jsem si oblečení do kufru. Když uzřeli, že za volantem v té zimě sedím v trenkách a v tričku, pustili mě, aniž bych musel cokoli vysvětlovat. Pěkný zbytek víkendu.

Zrovna ve středu jsem si byl převzít taky kousek lesa. Je tam asi dvacet stromů, ale budu se o něj starat a na meditaci stačí, ne? Hezký večer Davide

Jel jsem z Kleti po těžařské asfaltce na tam půjčené koloběžce s velkými gumovými koly. Když tu náhle na horizontálním úseku v dubině na mě zezadu kdosi troubil a velice smradlavou a hlučnou Škodou 105 mě zuřivě několik kilometrů naháněl. Jelikož to chvilku vedlo do kopce, stíhací autotank vyhrál, zkřížil mi cestu a vyběhl z toho jakýsi fořt v zelené uniformě se stříbrnými větvičkami na klopách, a že prý jedu chráněnou krajinnou oblastí! Prej pokutu! Když jsem mu ukázal, že jedu podle mapy poskytnuté mi z oficiální půjčovny spolu s koloběžkou, opsal si moji občanku a výpůjční smlouvu s tím, že se to bude řešit ve správním řízení, načež za doprovodu jedovatého štiplavého kouře se ryjíce lesní travěnku mimo cestu otočil a zmizel zpět. Nic mi dosud nepřišlo.

Ano, bezohlednost a pohodlnost dnes hybou svetem.

Bohuzel.