Tohle dříve nebylo

   Tragédie v Uherském Brodě vyvolala spoustu otázek a názorových střetů. Tak jak to v obdobných případech bývá. Jedním z nich je, zda by se něco takového mohlo stát dříve.

   Po bitvě je každý generál. Posloucháme prakticky denně jejich rady, jak měla policie zasáhnout, jakou měla zvolit taktiku, že měla přiletět vrtulníkem nebo dorazit rychlejšími auty. Jakoby to něco výrazně změnilo. A zda za tuto událost náhodou nemůže současná stresující doba, ve které na nás násilí doslova prší ze všech stran, ať už z počítačových her, televizních zpráv, filmů nebo seriálů. A někteří generálové tvrdí: to by se dříve nestalo. Nevím, co přesně tím myslí. Jestli hovoří o době před deseti lety, minulém režimu, o období dnes tolik opěvované první republiky nebo o středověku.

   Pachatel v Uherském Brodě se vzhledem k vysokému počtu obětí zařadil mezi největší české masové nebo sériové vrahy a těch v naší historii několik je, přičemž neberu v úvahu osoby z válek nebo politických čistek. Na prvním místě vede Martin Roháč, který se svojí loupežnickou bandou v letech 1568-1571 zavraždil 59 lidí. S některými členy svojí tlupy dokonce provozoval kanibalismus. Za největší českou vražedkyni je považována šlechtična Kateřina z Komárova, která v 16. století proslula brutálními vraždami svých poddaných, šlo tehdy minimálně o 14 obětí.

   František Sandtner v roce 1926 v noci na samotě Doyscherhof nedaleko Mariánských lázní umlátil 5 lidí. Poslední popravená žena v tehdejším Československu Olga Hepnarová v roce 1973 najela nákladním autem na tramvajovou zastávku plnou lidí, zabila jich 8 a 17 zranila. Posledním popraveným mužem u nás byl Vladimír Lulek, který roku 1986 v hádce ubodal svou manželku a 4 děti. Olga Hepnarová svým činem protestovala proti nespravedlivé společnosti, obdobnou reakcí jako muž v Uherském Brodě.

   Jak je vidět, tak téměř v každém období naší historie se objevil masový nebo sériový vrah, někteří měli dokonce k vraždám totožné motivy. Zajímavé je, že počty obětí jsou i v různých dobách přibližně stejné. Dokážeme si ovšem vůbec představit kolik mrtvých by měl na svědomí Martin Roháč, mít tak k dispozici samopal ? Nebo třeba kdyby František Sandtner držel v ruce dvě pistole, místo sekyry a kladiva ? A Olga Hepnarová, pokud by řídila truck ? Co tedy bylo jiné ? Třeba to, že o vraždách Kateřiny z Komárova se možná vědělo v širokém okolí, ale na druhém konci země těžko.

   Okamžitá informace na internetu. Policejní zásah v přímém přenosu. Zpravodajství podbarvená hudbou. Tohle dříve nebylo. Vyvolává  to v nás rychleji emoce, lítost, návaly vzteku nebo bezmoci a taky strach. Proto nyní vnímáme všechno jinak, než tomu bylo kdysi. Jenže masoví vrazi tu byli vždycky, stejně jako stresující faktory. Nežijeme v ideální době, což se týká i starých časů. I v nich se našli lidé, kteří byli spokojení se společností, ve které žili nebo ti, kteří ji nenáviděli. A taky jedinci, kteří v sobě měli zakódovány pudy jeskynních primitivů. A takoví tu vždy byli, jsou a budou.

Zdroje:

Wikipedie, otevřená encyklopedie, stránka se zobrazí kliknutím na obrázek