Muž, co se vzbouřil a ucpal čokoládou

Chlap se má chovat jako chlap. Při své cestě životem, musí překonávat různá úskalí. Ideální je, když ho mnohými vede žena. Jemně. 

U vchodu do sportovní haly trhaly vstupenky dvě mladé pořadatelky v červené halence a minisukni s vysokými podpatky. Musela jim být zima, protože byly hned za dveřmi. Měly na sobě krátký rukáv a velký výstřih, který zčásti zakrývala šerpa s názvem dnešní akce. Dovnitř se tlačil chlad zimního počasí, přestože nesněžilo a svítilo polední slunce. Až na pár zimomřivých jedinců si několik lidí dokonce rozepínalo bundy.

Ven vycházela hořko sladká vůně, která se slévala ze všech možných stánků na herní ploše sportovní haly. Když jsem se spolu s davem protlačil dovnitř a sestupoval po schodech dolů, napadlo mě, že při pohledu zhora vypadá jako hnědý oceán. Jen do něj skočit a plavat. 

V hnědém moři se převalovaly oříšky, kardamon, zázvor, skořice a spousta dalších přísad, která společně s ovocem, jako třeba banány, jablky, pomeranči nebo kiwi, tvořily tisíce doplňkových chutí. Tou základní byla chuť mléčná nebo hořká, která patřila k tunám přírodního zázraku, co po celé hale tekl nebo tuhl. Právě probíhal čokoládový festival.

Postavil jsem se do řady ke stánku s kávou. Přede mnou stál asi pětatřicetiletý muž v modrém, evidentně drahém, obleku se sytě žlutou kravatou a koženými polobotkami. Za rameno ho držela žena, zhruba stejného věku, v kostýmku podobné barvy, který by se hodil spíše na ples. V druhé ruce svírala dlaň asi desetileté holčičky v bílé halence a sukýnce. Krásná a sympatická trojice. Jenom do uvolněné atmosféry festivalu příliš nezapadala.

"Nemysli si, že se tady budeš cpát čokoládou!" pronesla přísně žena. Chudák holčička, proč ji sem brali, pomyslel jsem si. Jenže holčičku na mysli neměla.

"Víš dobře, že máš alergii. Pokaždé ti po ní zčervená nos a my se na něho doma dívat nebudeme!"

"Nebudeme..." řekla jako ozvěna holčička. 

Žena pokračovala: "Nebo snad stojíš o to, aby si tvé asistentky myslely, že nasáváš? A potom roznášely drby po firmě, že pan ředitel je alkoholik?"

Muž nepatrně zavrtěl hlavou.

Žena se nehodlala zastavit: "A prosím tě, co tě to napadlo za blbost?"

Muž se nechápavě podíval.

"Ta kravata. Nemohl sis vzít nějakou lepší, která by ti ladila s oblekem? Vůbec jsem si jí doma pod tvojí bundou nevšimla. Žlutá. Vypadáš jako šašek." Měla pevně sevřené rty a nafouknuté líce.

"Šašek, šašek, šášula, nos má jako bambula," odříkávala dcerka větu z jedné české pohádky a chichotala se. Před nimi stál ve frontě starší muž s bíbrem. Otočil se a hodil po holčičce přísným pohledem. Všimla si toho a zmlkla. 

Po vypití kávy jsem přeplul na druhou stranu moře ke stánku s fontánou. Mladá prodavačka nabírala do pevných papírových kelímků tekutou hořkou belgickou čokoládu s chilli.

Uprostřed haly stálo pódium, na kterém hrála hudební skupina pomalejší kousky. Možná měla sladit atmosféru klidu a pohody s festivalem chutí. U některých návštěvníků takové triky nepomáhaly. Nastolili rychlé tempo konzumace a vypadali, že se brzo zalknou.

Kapela přestala hrát a na pódium vystoupal fešácký moderátor. Dvě dívky v červených kostýmcích se šerpou vytahovaly čísla vstupenek z papírové krabice. Účelem byla soutěž o hodnotné ceny, které mě příliš nezajímaly. Stejně tak onu excelentně oblečenou trojku a pána s bíbrem.

Výhodou našeho nezájmu bylo, že jsme u čokoládové fontány zůstali pouze my. Fronta, po vyhlášení začátku soutěže, zmizela. Dav se tlačil u pódia.

Žena s holčičkou se postavily bokem. Jejich dcera se cpala několika kokosovými bonbóny s hnědou náplní. Manžel obdržel pokyn: "Běž mi koupit taky jednu čokoládu s chilli!" 

Pán s bíbrem žertoval s prodavačkou. Ta při tom stíhala nabrat čokoládu do dvou kelímků. Podala je muži, který se vrátil k rodině. Jeden donesl manželce, která si jej vzala do ruky a zavrtěla hlavou. 

"Panebože. Umíš počítat?" Zeptala se žena.

Muž se na ni podíval s udiveným obličejem.

"Říkala jsem jednu. Když říkám jednu, tak říkám jednu. Myslím, že jsme se domluvili!" Žena se držela, aby nekřičela. 

Domnívám se, že domluva vypadá jinak a muž určitě také. Přesto klidně odpověděl: "Víš, že belgickou čokoládu mám moc rád. Pro jednou si dám, nic se nestane."  

"Nic nebude. Jasně jsem ti řekla, že ne. Dones ji zpátky k prodavačce! " štěkla žena.

Muž se k ničemu neměl. Sklopil hlavu a díval se do země.

"Tak co je? Něco jsem řekla, ne?"

"Tak slyšel jsi?" Přidala se holčička. Pán s bíbrem, který scénu pozoroval, se k rodině tiše připlížil.

Muž pro změnu zvedl hlavu a díval se do stropu. Potom si přiložil kelímek k ústům.

"Ne!" vykřikla žena. Přiběhla k němu a snažila se mu čokoládu vzít.

"Nedám!" Zařval najednou muž a žena uskočila polekaně bokem. Muž lupl kelímek na ex. Potom si došel k fontánce. Překvapené prodavačce vyrval další kelímek, do kterého se právě chystala nalít čokoládu pro mě. Pak oba ponořil do fontány a vytáhl ven. Čokoláda z nich kapala na stůl a na zem.

Muž přistoupil k ženě a začal před ní pít. Otevřela překvapením ústa. Kdyby kolem letělo hejno much, asi by jí skončilo v krku. Druhý kelímek mu šel pomaleji. Jakmile dopil, doběhl si pro další nášup k fontáně.

Obsloužil se zase sám, přes hlasité brblání prodavačky. Tentokrát si pokapal kravatu a drahý oblek. Opět doběhl k ženě a znova pil.

Holčička se před něj postavila a dala si obě ruce v bok: "No počkej. Ty dostaneš. My se prostě nehodláme dívat na tvůj nos!"

Muž překonal půlku obsahu, když najednou kýchl. Možná chloupek, možná rýma, možná mu do nosu vletělo chilli. Kelímek vyletěl z jeho ruky a zbytek nápoje skončil na dceřiných bílých šatech.

Holčička se otočila k matce: "Mami! To je blbec." V ten moment dostala pohlavek. Vlepil jí ho muž s bíbrem, který stál doposud potichu za ní. Asi by později tvrdil, že mu ruply nervy a neudržel se. Myslím však, že spíše čekal na příležitost. Matka se dostala do šoku. Neřekla ani slovo.

Muž, s cákanci čokolády na své nevhodné žluté kravatě, přešel k prodavačce. Vytáhl z peněženky tisíc korun, nechal je ležet na stole a načepoval si další dva kelímky. Potom odkráčel směrem k východu, kam ho po chvíli následovala žena s nafouknutými tvářemi a plačící holčička. Pán s bíbrem šel prodavačce pomoci s úklidem.

Muži jsem nezáviděl. Nejen jeho ženu a dceru, ale také následující dny. Z horké čokolády musel mít spálenou pusu a z přísady chilli prdel. Navíc čokoláda v něm musela zatuhnout a ucpat všechny otvory v těle.

Chlap se má chovat jako chlap. Při své cestě životem, musí překonávat různá úskalí. Přes mnohá ho má jemně a s noblesou vést žena. Pokud tento model krachuje, jednoho krásného dne dojde ke vzbouření na vsi a mezi oběma se všechno rozteče, jako nahřátá belgická čokoláda.

Soundtrack k americkému filmu Čokoláda z roku 2000. Zdroj: YouTube.cz

Úvodní fotografie:

https://pixabay.com/cs/photos/youtuber-blogger-scen%C3%A1rista-zoufal%C3%BD-2838945/