Důležitý zachráněný zachránce z Pobřežní hlídky

Existují ředitelé zeměkoule, kteří mají tendenci řídit svět. Domnívají se, že posouvají věci dopředu a bez nich by nic hladce nefungovalo. Problém je, že jejich obrovské ego jim může způsobit malé uklouznutí. A neštěstí je hotovo.

"Hernajs fix, to klouže!". Větu vykřikla dáma v květovaných dvoudílných plavkách. V levé ruce držela lahvičku s Nutridrinkem a v pravé velkou tabulku čokolády, se shrnutým papírovým obalem a staniolem do poloviny. Právě se do ní zakousla, když jí na vlhkých kachličkách podjela noha a ozvalo se plesknutí. Naštěstí neztratila rovnováhu a jenom sebou trhla. Pád na zem by v jejím případě nemusel dopadnout dobře. Černovlasá čtyřicátnice byla silně obézní. Břicho ji vpředu viselo hluboko dolů a to tak, že dokonale schovalo spodní díl plavek. Ženiny končetiny připomínaly kmeny a větve malého dubu.

Nacházel jsem se v městském bazénu, který sice zcela nedávno prošel částečnou rekonstrukcí, ale z každého jeho koutu čišela minulost. Byl vyprojektován v dobách, kdy o tobogánech, vířivkách či dalších atrakcích lidé pouze snili nebo o nich neměli ani tušení. Nedaleký soukromý a moderní Aquapark, takové služby nabízel, většina návštěvníků se proto přesunula tam. Mě to nevadilo, plavecké dráhy byly alespoň z větší části k dispozici.

Jako zcela chabý plavec jsem se pomalu posouval po vodní hladině stylem paní Radové. Zrak mi mlžil chlór, na kterém obsluha bazénu nešetřila. Na hladině se nesly různé zvuky. Většinou šlo o trenérskou píšťalku a vydatné plácání rukama či nohama závodníků ve vyhrazené dráze, kteří se připravovali na nedělní závody. Na chvíli jsem si potřeboval odpočinout. Zastavil jsem se a chytil žebříku.

Na břehu se procházel plavčík a bedlivě sledoval plavající. Jeho přítomnost, zde byla nezbytná, už kvůli stejně tragickým plavcům jako já. Šlo o muže středního věku s hustými černými vlasy. Na své roky měl vynikající postavu. Vypadal jako Mitch Buchannon (čti Mitč Bjůkenen) z Pobřežní hlídky po dvaceti letech. Zdálo se, že jeho chlupatá hruď je pevná jako skála, na které se zlomí každý vrták. Boule na rukou svědčily o tom, že tento pán strávil svůj dětský i dospělý život v posilovně. Moji teorii potvrzovalo plavčíkovo břicho, které neviselo, ani se nevlnilo či netřáslo a připomínalo kaskádu z pevných betonových tvárnic.

Plavčík si byl vzezření své postavy dobře vědom. Nosil hlavu nahoru a ježky v podpaží. Občas se zaměřil na nešťastníka, který spáchal nějaký drobný prohřešek a důrazně mu domlouval. Na tom není nic divného, ostatně od toho Pobřežní hlídka v bazénu je. Problém byl v délce přednášek, které trvaly minimálně kolem deseti minut a zkracovaly dobu pobytu, kterou dotyčný hříšník mohl trávit ve vodě. 

"Skákání z břehu je přísně zakázáno!" Domlouval člen městské Baywatch přísným hlasem sotva plnoletému chlapci. Plavovlasý kluk mlčel a vzpurně zíral na kachličky. V obličeji měl výraz, který znamenal jediné. Jedním uchem dovnitř a druhým uchem ven. 

"Víš, co všechno by se mohlo stát? Představ si, že bys někomu skočil na hlavu! Třeba kamarádovi. Nebo mamince!" Kluk sebou nepatrně trhl a zamračil se. Další minuty trápení si ušetřil, protože z dámských sprch se ozvalo zaječení.

Plavčík se otočil. Z inkriminovaného místa právě vycházel muž kolem třiceti let. Ramena měl svěšená a obličej celý rudý. 

Hned jsem věděl, co se stalo. Do sprch a šaten, které jsou pod úrovní bazénu, vedou schody. Obě zařízení mají oddělené vchody pro muže a ženy. Vypadají stejně. Jsou odlišeny, podobně jako na toaletách, malým černým panáčkem v kalhotách a malou černou panenkou v sukni. Za ta léta obě důležité postavičky vybledly k nerozeznání. Jednou se stalo, že do pánských sprch vešla postarší dáma. Zrak oslepený chlórem si nevšiml, že postavám kolem ní klinká mezi nohama věc, kterou ženy v rozkroku nemají. K obveselení všech přítomných si dáma sundala plavky a začala se v klidu sprchovat. Zatímco jindy se v pánských sprchách halasí, v ten okamžik nastalo ticho. Do okamžiku, než si dáma protřela oči.

Mužům se obdobná nehoda stává častěji. Jde o tři typy. Nováčci rozmazané panáčky prostě nerozeznají. Zamyšlení dumají nad nesmrtelností chrousta a neví kam jdou. Úchylové se chtějí podívat. K této skupině se řadí i několik odvážných "normálních" jedinců, kteří úplnou náhodou zabloudí, když do sprch zamíří Helena Trójská nebo Marylin Monroe.

Nevím, ke které skupině patřil onen nešťastník, když prchal pryč. Jistě toužil stát se neviditelným, jenže jak spěchal, zakopl o poslední schod ze šaten. S roztaženýma rukama a nohama se rozplácl na zemi obličejem dolů. Přitom si rozbil nos. Tekla mu z něj krev a kachličky kolem se zbarvily do červena.

K němu přiběhla, vlastně spíše přikolébala, paní s lahvičkou v jedné ruce a zmačkanými obaly od čokolády v druhé. V obličeji měla nepřátelský výraz. Nahnula se nad mužem a do výšky zvedla ruku s lahvičkou. Vypadala, že se chystá nevítaného návštěvníka dámských sprch nemilosrdně utlouci Nutridrinkem.  

Tady nehrozilo, že se bude kouřit dýmka míru a zdálo se, že hrozí světový konflikt apokalyptických rozměrů. Plavčík stál s otevřenou pusou a dostal ze sebe jen pár slov, která zněla něco jako: "Co, to...".

Zvedl nohu a chystal se k oběma přiklusat, když mu nečekaně ujela noha na stejném místě, jako dámě s Nutridrinkem a čokoládou. Jenže zatímco ona nepříjemnou situaci zvládla na jedničku, zachránce z Pobřežní hlídky se zakymácel, ztratil rovnováhu a pozadu spadl do bazénu. Ještě předtím otevřel pusu a nadechl se ve stejném okamžiku, kdy šel pod hladinu. S vzduchem mu do plic vnikla voda a plavčík se potopil na dno bazénu stejně rychle, jako Titanic po nárazu do ledovce.

Spolu s ním otevřeli ústa i všichni návštěvníci. Jediný, kdo zachoval chladnou hlavu byl mladiství plavovlasý hříšník. Rozběhl se a skočil šipku do vody. Záchranářský kurz u Pobřežní hlídky neabsolvoval, takže jenom popadl Mitče Bjůkenena za jeho hustou kštici a vytáhl ven. 

Ze zachránce, vlastně zachraňovaného, vyletěla voda z nosu i úst, jakmile se dostal nad hladinu. Rozkašlal se a začal křičet: "Pomoc, pomoc, hoďte mi kruh!". Rukama i nohama kolem sebe plácal, když v tom dostal pecku do hlavy záchranným kruhem. Hodila mu ho dáma s Nutridrinkem, která tímto činem prokázala, že má nejenom velké břicho, ale také velkou sílu.

Mitč šel podruhé pod vodu a chlapec ho za vlasy opět vytáhl nahoru. Plavčík Pobřežní hlídky neměl svůj den. Zase plácal rukama a křičel, zatímco se kolem něho rozléhal smích. Přes nebezpečně vypadající situaci muž panikařil v místě, kde je v bazénu nejméně vody. Když jsem ho nakonec s chlapcem postavil na nohy, voda mu sahala sotva do pasu.

Muž z Baywatch vylezl zkroušeně z bazénu, posadil se na lavičku a shrbený pozoroval zasmušile vodní hladinu. 

K pokoře někdy stačí jenom malé uklouznutí...

Úvodní znělka k seriálu Pobřežní hlídka. Zdroj: YouTube.cz:

Úvodní fotografie z Pixabay.com:

http://https://pixabay.com/cs/photos/youtuber-blogger-scen%C3%A1rista-zoufal%C3%BD-2838945/