Na čem stojí autorita římsko-katolické církve - diskuse na blogu

V diskusi na můj včerejší článek jsem s povděkem objevil podepsanou a smysluplnou reakci blogera. Bloger reaguje spíše na okrajová konstatování, než na podstatu mého včerejšího článku. Podstatou tohoto článku totiž bylo napro

kliknutím na podtržené texty se dostanete k odkazům a odpovídajícím článkům na blogu i na netu

Již samotná reakce blogera potvrzuje moje konstatování, že pedofilie kněží a řeholníků je věřícími bagatelizována.

Každé desáté dítě v Nizozemsku se nějakým způsobem setkalo se sexuálním zneužíváním. U dětí, které navštěvovaly katolické instituce, je to údajně každý pátý jedinec.

To rozhodně není málo, ale já zcela zásadně kritizuji postoj římsko-katolické církve jako celku, tudíž hlavně postoj Magisteria učitelského úřadu církve jako celku. Nikoli percentuelní zastoupení veřejně usvědčených pedofilních kněží v rámci celé kněžské populace.

Jakých rozměrů nabývala kněžská pedofilie v minulosti se můžeme jen dohadovat. Jak je možné, že i teď jsou tyto jevy v tak šíleném rozsahu?

Jsem bývalý katolík. Moje tchýně /kdysi čsl. církev husitská/ říkávala za první republiky běžné rčení: "Nejhorší jsou katolíci - ti jdou ke zpovědi a jsou z obliga.Myslí si, že mohou pokračovat."

O tom co je a není hřích určitě nerozhoduji. To nechám na jiných.

Pro všechny, kteří pochopili funkci nevědomí je totiž pojem hřích - vědomé a dobrovolné přestoupení zákona Božího - hodně nesmyslným pojmem.

O tom co je a není pedofilie rozhodují orgány činné v trestním řízení.

Já zcela zásadně kritizuji možnost tuto kněžskou pedofilii rozhřešit! A to je rozdíl.

Známé podobenství o mlýnském kameni a doporučení skoku do vody  pro ty, kdo způsobí pohoršení v srdci malého dítěte je dosti jednoznačné.

Pokus o rozhřešení kněžské a řeholnické pedofilie  znamená jednoznačnou exkomunikaci - tedy zbavení jakýchkoli duchovních ochran a příslušnosti k mystické i viditelné církvi - pro zpovídaného i zpovídajícího.

Vlastní exkomunikace - vyloučení ze společenství těch bytostí, které tvoří mystické i viditelné tělo Kristovo - má dvě složky. Viditelnou, kterou většinou vyhlašovala ogranizační struktura církve a neviditelnou. Tato neviditelná složka je prováděna duchovní silou a znamená faktické "vyřezání z mystického těla Kristova."

Stejně tak, jako když chirurg provádí amputaci končetiny zasažené např. snětí či gangrénou. Výrok o tom, že je lépe přijít do Božího království bez ruky než ... je opět dostatečně známý.

Neviditelná - tedy nejdůležitější - složka exkomunikace rozhodně není a nemusí být vázána na rozhodnutí viditelných církevních struktur a veřejné vyhlášení. Ale je možno ji vnímat, i když se to těžko vysvětluje.

Pokud dočteme nějak v klidu můj včerejší článek do konce, tak se nám představa o neomylnosti Magisteria učitelského úřadu sesype jako domeček z karet.

Prosazování primátu teologie nad vědou - zejména v oblasti psychologie, psychiatrie, medicíny, pedagogiky je v současné době zcela evidentním zločinem vůči lidskosti i společnosti.

Pochopitelně etika je základním kompasem všech ozdravných procesů ve společnosti, rodině i individuální psyché.

Křesťanská představa, že jejich učení u hříchu je ekvivalentní významovému obsahu

 slova etika je naprosto směšná a neudržitelná.

Což dokládá např. i výše uvedená  blahosklonná praxe římsko-katolické církve k rozhřešování činu pedofilie.

Jakým způsobem se tohle řešilo před sto lety?

Římskokatolická církev je hrdá na svůj nepořetržitý řetěz kněžských svěcení. 

Co s touto pýchou udělá nepodmíněná oboustraná exkomunikace za rozhřešení pedofilie?

Jen tak nakonec si připomeneme známou Ježíšovu neúctu k duchovním autoritám jeho doby. To hlavně pro ty, kteří si myslí že o Pravdě se rozhoduje ve staroslavném Římě. Ono je také možné, že skála sv. apoštola Petra se otřese hnusem z toho co na ní stojí... a něco se pohne.

Pro autora blogové diskuse s mým včerejším článkem nakonec jen letmo dodávám, že trvání na pojmu papežské neomylnosti, při tak fatálních chybách jak osobních - Klement VIII. - sv. kardinál Belarmini, učitel církve. .... i naukových - např. sto let trvající boj proti Jungovi a 30 let trvající boj proti Grofovi, neschopnost prostého konstatování, že psyché je podmnožinou duše a pod. je naprostým alibismem.

Tento alibismus zesměšňuje jak  konkrétní věřící tak i  věhlasné profesory Karlovy university. Nakonec musí být k smíchu i zákaz příjímání a ověřování jakýchkoli hypotéz, které by mohly - nedej Bůh - snížit autoritu Magisteria učitelského úřadu.

To se pak neomylně papežuje ....

Podobné téma:

Bludný balvan pro Halíka a Grygara č.1 - za papežskou neomylnost

V základech krize - křesťanský sentiment

Pedagogika v koncích - jak je to s výchovou a nevědomím?

Může někdy být křesťanství hodnotou samo o sobě?

Malé předvánoční zamyšlení - budou vánoce, tak co s nimi?

Gospa z Medžugorie Benediktu XVI.: opravte encykliku Fides et Ratio

Ústí nad Labem, 11.1.2012

Jan Rýznar