V diskusi na můj včerejší článek jsem s povděkem objevil podepsanou a smysluplnou reakci blogera. Bloger reaguje spíše na okrajová konstatování, než na podstatu mého včerejšího článku. Podstatou tohoto článku totiž bylo napro
kliknutím na podtržené texty se dostanete k odkazům a odpovídajícím článkům na blogu i na netu
Již samotná reakce blogera potvrzuje moje konstatování, že pedofilie kněží a řeholníků je věřícími bagatelizována.
Každé desáté dítě v Nizozemsku se nějakým způsobem setkalo se sexuálním zneužíváním. U dětí, které navštěvovaly katolické instituce, je to údajně každý pátý jedinec.
To rozhodně není málo, ale já zcela zásadně kritizuji postoj římsko-katolické církve jako celku, tudíž hlavně postoj Magisteria učitelského úřadu církve jako celku. Nikoli percentuelní zastoupení veřejně usvědčených pedofilních kněží v rámci celé kněžské populace.
Jakých rozměrů nabývala kněžská pedofilie v minulosti se můžeme jen dohadovat. Jak je možné, že i teď jsou tyto jevy v tak šíleném rozsahu?
Jsem bývalý katolík. Moje tchýně /kdysi čsl. církev husitská/ říkávala za první republiky běžné rčení: "Nejhorší jsou katolíci - ti jdou ke zpovědi a jsou z obliga.Myslí si, že mohou pokračovat."
O tom co je a není hřích určitě nerozhoduji. To nechám na jiných.
Pro všechny, kteří pochopili funkci nevědomí je totiž pojem hřích - vědomé a dobrovolné přestoupení zákona Božího - hodně nesmyslným pojmem.
O tom co je a není pedofilie rozhodují orgány činné v trestním řízení.
Já zcela zásadně kritizuji možnost tuto kněžskou pedofilii rozhřešit! A to je rozdíl.
Známé podobenství o mlýnském kameni a doporučení skoku do vody pro ty, kdo způsobí pohoršení v srdci malého dítěte je dosti jednoznačné.
Pokus o rozhřešení kněžské a řeholnické pedofilie znamená jednoznačnou exkomunikaci - tedy zbavení jakýchkoli duchovních ochran a příslušnosti k mystické i viditelné církvi - pro zpovídaného i zpovídajícího.
Vlastní exkomunikace - vyloučení ze společenství těch bytostí, které tvoří mystické i viditelné tělo Kristovo - má dvě složky. Viditelnou, kterou většinou vyhlašovala ogranizační struktura církve a neviditelnou. Tato neviditelná složka je prováděna duchovní silou a znamená faktické "vyřezání z mystického těla Kristova."
Stejně tak, jako když chirurg provádí amputaci končetiny zasažené např. snětí či gangrénou. Výrok o tom, že je lépe přijít do Božího království bez ruky než ... je opět dostatečně známý.
Neviditelná - tedy nejdůležitější - složka exkomunikace rozhodně není a nemusí být vázána na rozhodnutí viditelných církevních struktur a veřejné vyhlášení. Ale je možno ji vnímat, i když se to těžko vysvětluje.
Pokud dočteme nějak v klidu můj včerejší článek do konce, tak se nám představa o neomylnosti Magisteria učitelského úřadu sesype jako domeček z karet.
Prosazování primátu teologie nad vědou - zejména v oblasti psychologie, psychiatrie, medicíny, pedagogiky je v současné době zcela evidentním zločinem vůči lidskosti i společnosti.
Pochopitelně etika je základním kompasem všech ozdravných procesů ve společnosti, rodině i individuální psyché.
Křesťanská představa, že jejich učení u hříchu je ekvivalentní významovému obsahu
slova etika je naprosto směšná a neudržitelná.
Což dokládá např. i výše uvedená blahosklonná praxe římsko-katolické církve k rozhřešování činu pedofilie.
Jakým způsobem se tohle řešilo před sto lety?
Římskokatolická církev je hrdá na svůj nepořetržitý řetěz kněžských svěcení.
Co s touto pýchou udělá nepodmíněná oboustraná exkomunikace za rozhřešení pedofilie?
Jen tak nakonec si připomeneme známou Ježíšovu neúctu k duchovním autoritám jeho doby. To hlavně pro ty, kteří si myslí že o Pravdě se rozhoduje ve staroslavném Římě. Ono je také možné, že skála sv. apoštola Petra se otřese hnusem z toho co na ní stojí... a něco se pohne.
Pro autora blogové diskuse s mým včerejším článkem nakonec jen letmo dodávám, že trvání na pojmu papežské neomylnosti, při tak fatálních chybách jak osobních - Klement VIII. - sv. kardinál Belarmini, učitel církve. .... i naukových - např. sto let trvající boj proti Jungovi a 30 let trvající boj proti Grofovi, neschopnost prostého konstatování, že psyché je podmnožinou duše a pod. je naprostým alibismem.
Tento alibismus zesměšňuje jak konkrétní věřící tak i věhlasné profesory Karlovy university. Nakonec musí být k smíchu i zákaz příjímání a ověřování jakýchkoli hypotéz, které by mohly - nedej Bůh - snížit autoritu Magisteria učitelského úřadu.
To se pak neomylně papežuje ....
Podobné téma:
Ústí nad Labem, 11.1.2012
Jan Rýznar
