Co samet zamlčel - Germanizace českých nežidovských podniků po září 1938

V debatách na počátku 90.let - nad údajným bezprávím Benešových dekretů - byl zamlčen jeden velice důležitý aspekt. Němci ihned po záboru pohraničí zabrali všechny ne-německé průmyslové i zemědělské podniky pod německou správu.

Tento zábor podnikatelského majetku byl proveden velice důsledně a týkal se všech ne-německých podniků. Tedy nejen podniků židovských.

Převzetí podnikatelského majetku ne-němců pod německou správu nebylo jen formální. Okamžitě mělo podobu písemných a zaknihovaných převodů podnikatelského majetku v průmyslu i zemědělství.

Němci začali vyvlastňovat český majetek v pohraničí již v r. 1938. Ztratili tím tedy jakékoli oprávnění poukazovat na údajnou "bezprávnost" a nespravedlivost Benešových dekretů.

Tato problematika se mě dotýká i osobně. Můj děda  Jan Rýznar (1898 - 1970) měl se svými bratry Tobiášem (1900 - 1935) a Františkem (1904 - 1959) v Zábřehu na Moravě a v Hulíně továrnu SKRAT bří Rýznarové, na výrobu elektromotorů a praček.

Továrna v Zábřehu měla přes 500 zaměstnanců a pobočka v Hulíně cca 300 zaměstnanců. Okamžitě po záboru Sudet dostali německého správce, na kterého se muselo bezplatně převést 51% akcií.

V daném případě se jednalo o bývalého dealera fy z Liberce, kovaného Němce a nacistu Rudolfa Willmanna. S firmou SKRAT léta spolupracoval, vydělával po mnoho let tím, že prodával na Liberecku jejich výrobky. Teď si přišel pro 51% akcií .....

Podle sdělení otcových bratranců se obdobné opatření týkalo nejen českých průmyslových podniků, ale i větších statků v okolí Zábřehu na Moravě.

Aby toho nebylo málo, onen Německý "vlastník" a samozvaný ředitel se nastěhoval a přes celou válku bydlel ve vile u rodiny předválečného ředitele Františka Rýznara. Po celou válku nemohli doma ani špitnout. Nikdy se totiž prý nedalo odhadnout, zda byl onen Němec doma anebo někde pryč.

Oněch 51% akcií Němcům pochopitelně nestačilo a okamžitě začali tlačit na prodej zbylých 49% za velice symbolickou cenu. Původní majitelé - děda a jeho bratři - odolávali až do r. 1943.

V r. 1943 byl totiž brzy na jaře zatčen gestapem za podporování rodin vězněných, za poslech cizího rozhlasu a podporu organizovaných skupin odporu zatčen další jejich bratr, Matouš Rýznar. Gestapo zatklo na dvakrát 48 lidí z jejich rodné vesnice - Zborova na Šumpersku - a někdo promluvil.

Takže si přijeli i pro strýce Matouše a odvezli jej do Terezína. V této situaci jeho bratři odprodali německému "řediteli" zbylých 49% podniku SKRAT za velice směšnou částku. V továrně však zůstali pracovat po celou dobu války.

Německý ředitel byl naštěstí hlavně chamtivý, takže jim slíbil pomoc na propuštění bratra Matouše z Terezína. Strýcové říkali, že se pro něj krmilo mnoho hus, které za tímto účelem dostával německý ředitel na úplatky za Matoušovo propuštění.

Aby se zjistilo - co se vůbec v tom Terezíně děje - tak dokonce i s Willemannovým souhlasem otevřeli v samotném městě Terezíně podnikovou prodejnu, kterou dostala na starost jejich sestra. Hlavním úkolem bylo zjistit, co se vlastně v terezínské malé pevnosti děje a případně také cokoli o osudu bratra Matouše.

Osud byl v tomto případě milosrdný a strýc Matouš Rýznar byl živ propuštěn domů dne 24.2.1945.

Je docela možné, že si tímto "prodejem podniku" pod tlakem Matoušova zatčení jeho bratři továrníci zachránili i život. Tlak na prodej oněch 49% za směšnou částku byl prý velice tvrdý už od samého záboru Sudet.

Mí předkové tedy od začátku okupace žili ve strachu, že mohou přijít nejen o majetek, ale pokud to přeženou s jeho "obranou", tak mohou přijít i o život. Tento aspekt celé situace jsem si uvědomil až nedávno.

Vraťme se zpátky k běžnému životu za okupace. Podnik SKRAT ke svému civilnímu programu - elektromotorům a pračkám - dostal i vojenskou výrobu. Vyráběli v obrovských množstvích malinkaté motůrky, které měly 15 tisíc ot/min a vydržely běžet cca dvě minuty. Údajně na pohon gyrokompasu v německých torpédech.

Na druhou stranu se z důvodu nedostatku drahých kovů - hliníku a mosazi - téměř přestaly vyrábět pračky. Výrobu jednotlivých kusů povoloval jedině německý ředitel a přímo on osobně je i prodával. Pochopitelně jako formu lukrativního úplatku.

Na obrázcích je prvorepubliková pračka SKRAT se ždímačkou. Výše umístěný buben ždímačky umožňoval buď vracet vodu do pračky anebo vypouštět na zem do odpadu.

Tolik k tématu. Považuji za silně deformující, když se o této kapitole záboru pohraničí a posléze i celé republiky neví a nemluví. Se znalostí této kapitoly česko-německých vztahů mi potom přijde jakékoli napadání oprávněnosti Benešových dekretů naprosto nesmyslné a historicky nepodložené.

Jsem vyloženě potěšen, že tento příspěvek mohu zveřejnit právě v den výročí 17. listopadu. Ve všech významech tohoto svátku.

Proto se ptám - jak je možné, že otázka záboru českého podnikatelského průmyslového i zemědělského majetku Němci za okupace zatím nikdy veřejně nezazněla jako velice zásadní argument ve prospěch oprávněnosti Benešových dekretů?

Arizace a germanizace neárijského a neněmeckého podnikatelského majetku se těšila téměř všeobecné podpoře německého obyvatelstva ... i když to třeba byli bývalí sousedé "postižených".

Miluji svobodu a velice si jí vážím. Pověstné Veritas Vincit - Pravda vítězící - musí být v jejích základech.

Ono heslo - Pravda vítězící - se v této podobě stává svým způsobem samočinným procesem, který osvětluje dějiny i role jednotlivých aktérů těchto dějin.

Tak se postupně mění postoje lidí v přítomnosti a demokracie plní svoji roli.

Ústí nad Labem, 17.11.2015

Jan Rýznar

Podobné téma:

Seberme Sudety politikům - Pravda nejen vítězí. Ona také uzdravuje.

Spravedlnost čeká, až se jí někdo ujme. ...

V základech krize - křesťanský sentiment

Výkresy a grafika na obecné škole 20.let - fotoblog

Černý parazit Halík, Pehe a spol. - ANO evropské apokalipse

11.11. Den válečných veteránů

KSČM v parlamentu - výsměch demokracii

Pan Václav Havel - vzpomínka, úcta i kritické zamyšlení

Akademici na univerzitách nejsou směšní, oni jsou to mafiáni.

Obviníme ministra školství anebo všechny rektory českých universit?

Jelich debilitis v čele pedagogických fakult a pedagogický výzkum

Květen 1945 u dědy na gruntu: Strachu bylo dost, teď je čas pro radost ....

Je možné v ČR beztrestně znevažovat komunistické zločiny?

Pane Halíku: Já jsem ... také Charlie!

Únor 1948 byl mimo jakoukoli diskuzi násilným ozbrojeným převratem.

17. listopad - 25 let svobody - co se u mě změnilo?

17.listopadu - 22 let nesvobody psychologie jako vědy část II.

17.listopadu - 22 let nesvobody psychologie jako vědy část I.

Memento Mori - Václave Havle, co víme o svobodě po 22 letech?

Jsem inteligentní - vím, že mezi VS a NATO je zásadní rozdíl.Co vy?

Etika obrany státu - pacifisté a pravdoláskaři jako vyžírkové.

Strategická koncepce české armády - územní obrana i účast v misích

15 let členství v NATO - dohodly se konečně naše politické strany?

Zločiny fašismu a komunismu v aforizmech a souvislostech.

Pověz nám - o pravdě, moudrosti, o domově.Rekviem za Ariela Šarona.

28. říjen je mimo jiné i svátkem náboženské svobody

Sv. Václav - dějiny i katolíci nás trošičku klamou ...

Jan Hus - katolík, kněz a občan

Domov

Anděl strážný české šedé ekonomiky Václav Klaus půjde do důchodu

Armáda české republiky - proč, nač a zač?

Pocta statečné ženě - pilíře stability dnešní doby

Bezpečnostní politika "státu" Israel - inspirace nejen pro Evropu.

5. a 6.červenec - svátky licoměrnosti křesťanských církví

Bludný balvan č.3 pro křesťanskou akademii-Primát teologie nadvědou

Hodnota měny je kryta morálně etickými standarty společnosti

Láska, havlokreténi u moci a přiměřená obrana kolegy Matějky

Kabala času, čas kabaly - model osobnosti v kabale

Schwarzenberg s Halíkem jdou zachránit Euro

Operace Anthropoid - revival u Nehvizd - fotoblog

Operace Anthropoid - revival u Nehvizd - jak vnímáme své dějiny

Premiér Nečas - mimoň, kašpárek anebo mafiánské chapadlo?

Homér místo PaeDrů a desatera - síla, naděje a prosperita

Hroby v obležení, ČSNS a historická paměť

Evropa - vlast, rodina, dojná anebo kojná?

Stalinistický imperialismus RSFR anebo Evropa posraná až za ušima?