Proč křesťanské církve zarytě popírají vědomí, nevědomí i šestý smysl?

Cca 20 let si uvědomuji největší trapnost celého křesťanského světa v 21. století. Tou je deklarovaná a vynucovaná představa oddělenosti a snad i izolovanosti "duší" žijících lidí mezi sebou a od sebe.

Křesťanští teologové, kněží, a snad ještě více pastoři  trvají velice zarytě na představě, že duše žijících lidí jsou od sebe odděleny asi tak stejně jako jsou mezi sebou oddělena naše fyzická těla.

Pro další debatu bude vhodné si vyjasnit pojmy. Křesťanská teologie učí, že člověk je jednota duše a těla. Přiznáme si skutečnost, že tělo je vše, o čem se učí studenti našich vysokých škol v předmětu anatomie na lékařských fakultách.

Potom duše je vše ostatní, co z těla dělá žijícího reálného člověka. Normálně - mimo kostel a teologické fakulty - jsme zvyklí tohle něco nazývat slovem psyché.

Tady jsme narazili na jedno z podstatných selhávání našich univerzit. Jejich rektorům naprosto nevadí vyložená neochota jimi řízených teologických fakult uznat, že obsah pojmů psyché a duše je fakticky totožný.

Maximálně by bylo možno použít konstatování, že psyché je zcela nutně podmnožina duše.

Ani tohle však nejsou teologické fakulty ochotny uznat. Důvod je docela nasnadě. Pak by museli přiznat, že účinná psychoterapie léčí duši. K čemu by pak ti kněží a pastoři byli?

Celý problém vygradoval nejspíše díky Karlu Marxovi. Filozofie Karla Marxe v polovině 19. století nabírala na popularitě a byla vyloženým protipólem křesťanských představ.

Marxova filozofie uznávala pojem vědomí a dokonce i uznávala existenci nadindividuálních jevů jako je společenské vědomí, třídní vědomí.

V tomto se vlastně Marx shoduje s psychology Freudem i Jungem. Freud a Jung popisovali nadosobní složky osobnosti a k jejich popisu využívali pojem kolektivní nevědomí.

Je docela nasnadě, že jak Marx, tak i tato dvojice nestorů psychologie nutně popisovali jasnou propojenost lidských duší či psyché skrze vědomí či nevědomí - to už je docela detail.

Tato propojenost - o které se v běžném životě denodenně přesvědčujeme - pochopitelně nemá charakter telefonu a až na naprosté výjimky neprobíhá on-line.

Nevraživost Marxistů na tyto dva pány - kteří vlastně přišli až po Marxovi - tkví v tom, že Marx svým učením bagatelizoval vliv onoho společenského vědomí na společnost. Naproti tomu Freud a Jung popisovali a praxí dokazovali, že ono nevědomí má na každého člověka a jeho život vliv velice zásadní.

Pana Marxe mám v úctě, marxisty 20. století ovšem už nikoli. Nebyli totiž schopni pochopit a uznat, že ono společenské vědomí vytvářené životem lidí a lidské společnosti následně zcela zákonitě nějakým způsobem s proměnným časovým zpožděním ovlivňuje životy a tím i osudy jednotlivých lidí.

Docela trapné je, že tato triviální vazba dosud nedošla rozhodující části naší akademické obce. Jednotlivé humanitní obory tím pádem na sebe nenavazují a jejich vzájemné vazby nedávají smysl. Podle mého je to docela fatální ostuda našich rektorů.

Různost pohledů Marxe a Junga je přitom zcela pochopitelná. Marx byl sociolog iniciující změnu a tak pouze přiznal, že život lidí sice něčím propojován a že dokonce životy konkrétních lidí a tím více i život společnosti vytvářejí v nehmotné sféře nějaké vědomí, které nějakým způsobem přesahuje prostorově i časově konkrétní jednotlivce i konkrétní společnost.

Marx tak popsal to, co teologie křesťanských církví nejspíše popírala od dob svého vzniku. Totiž nesporný fakt, že člověk trvale tím jak žije generuje a vytváří nehmotné, ale přesto velice dlouhodobě působící duchovní nehmotné síly, které pak souhrnně můžeme nazvat vědomím či nevědomím.

Nejjednodušším příkladem vzniku takové duchovní síly je prachobyčejný zvyk. Nejdřív jej nějak vytvořím a pak mě tento zvyk určitým způsobem ovládá a determinuje. Někdy víc a jindy méně. Podle okolností.

Se společností je to naprosto stejné. Také má své zvyky a dějinné zkušenosti, které si sama svojí historií vytvořila a nyní ji ovládají a determinují. Opět někdy více a někdy méně.

Svým způsobem nejde o žádné převratné objevy. Pouze se tyto jevy někdo veřejně pokusil popsat v jazyce vědy společnosti ovládané paradigmatem křesťanských církví.

Např. židovská mystika - kabala - po tisíce let popisuje vzestupný proud vědomí tvořeného člověkem. Onen vzestupný proud vědomí nějak reaguje s dřívějším vědomím, odráží se řekněme od Božích zákonů a vrací se zpět k člověku, jako podmínky a impulsy k jeho životu.

Tedy jak společenské vědomí tvořené lidským životem, tak i kolektivní nevědomí lidský život ovlivňující.

Takže kabala, Marx, Jung, Freud, Grof a koneckonců i náš běžný život neustále hovoří o mystériu propojenosti našich duší.

Mysterium trvalé a aktuální propojenosti našich duší s našimi současníky, s naší soukromou, rodovou či společenskou minulostí a tím i de fakto i s naší budoucností.

Pokud by mě někdo chtěl obvinit z fatalizmu, mohu napovědět, že naše budoucnost je tvořena např. našimi zvyky.

Teď se můžeme začít divit, jak je možné, že tyto elementární mechanizmy ducha jsou tak zarytě a vehementně popírány křesťanskými církvemi, jejich teologickými fakultami i aktivisty z řad křesťanských akademiků.

Odpověď je velice jednoduchá, tím více však šokující. Všechny tyto církve a jejich instituce tyto mechanizmy a zákonitosti velice dobře znají. Také jsou si velice dobře vědomy evidentního faktu, že ono společenské vědomí není vytvářeno jen naším fyzickým tělem a reálnou činností.

Vědomí je vytvářeno - a to velice mocně snad i zásadně - prací či činností lidské mysli.

Tento fakt  křesťanské církve od r. 384 svým věřícím zcela záměrně tají. Neboť tento společenský mechanizmus vložili do služby státní moci.

Na tomto podrazu na věřící těchto církví zhola nic nemění fakt, že čas od času se tyto církve snaží osamostatnit a proti státní moci postavit. Aparát těchto církví je povětšinou velice servilní vůči mocným tohoto světa.

Dva extrémní případy. Martin Luther - protestantské církve - učí, že veškerá státní moc je od Boha a křesťan je povinen se jí podrobit.

Papež Pius XI. v době kdy již platily norimberské rasové zákony prohlásil veřejně, že pan Hitler je největší státník Evropy, neboť jako první pochopil nebezpečí plynoucí ze Sovětského Svazu.

Takže stručně a jasně. Všechny křesťanské církve jasně vědí, že vědomí, nevědomí a šestý smysl přes který jsme na tyto "instance" napojeni, existuje a je základním prvkem lidské výbavy od prvopočátku.

Tyto církve však chtějí za každou cenu tyto mechanizmy utajit před svými věřícími i dnes. Proč? Protože si zvykly v součinnosti s mocnými tohoto světa manipulovat se svým stádem. Cítí se velice nesvé, když jim do toho kdokoli zasahuje.

Úplně nakonec bych však chtěl vyzdvihnout velice opomíjený fakt. Ono církevní svinstvo není až tak v tom, co se věřícím v kostelích říká v akustickém pásmu. Celé svinstvo současné křesťanské teologie je v tom, že tyto církve zbavují křesťany práva a schopnosti svůj šestý smysl samostatně používat.

Hloubka a síla tohoto podprahového ovlivňování věřících by se dala popsat tak, že tyto církve jim v oblasti šestého smyslu a v oblasti individuální práce s vědomím i nevědomím vytváří církví - a dříve i vládci a vladaři - žádané zvyky a zlozvyky.

Tyto církve a jejich teologické fakulty za každou cenu i v 21. století brání všemu, co by dávalo lidem jako "jednotlivcům" možnost korigovat a ve svůj prospěch měnit způsob tvorby své vlastní budoucnosti - změnou individuálního či rodinného vědomí.

Takto si snaží uchovat alespoň zdání monopolu .... řekněme monopolu duchovní moci k co nejvýhradnějšímu ovlivňování společenského vědomí, aniž by jim do toho kdokoli jiný mohl účinně zasahovat.

Záleží jen na nás, jaký jim k tomu dáme prostor.

P.S. Islám je na tom pochopitelně ještě hůře. A právě proto je potřeba si co nejdříve udělat pořádek v představách o tom, jak my lidé - ať už jako jednotlivci, rodina anebo společnost - fungujeme.

Ústí nad Labem, 26.2.2016

Jan Rýznar

Podobné téma:

Úsměvně úděsné - původ a aplikace dogmat římskokatolické církve

Jiří Grygar na stará kolena zařadil teologii mezi pavědy.

Akademici na univerzitách nejsou směšní, oni jsou to mafiáni.

Bludný balvan č.2 pro kardinála Duku za ne-vztah psyché a duše

Křesťanství končí. Narazilo na svoji vlastní licoměrnost.

Svatá Boží Trojice - podvod tisíciletí

Katolíci: bez perspektivy. Jsou to křesťané, anebo jen hříchovci?

Křesťané a marxisté na univerzitách-stopka pokroku v psychiatrii

Římskokatolickou církev nezaložil Ježíš, ale římští císaři ve4.stol

Křesťanství jako přímý zdroj holocaustu.

Blízký konec nejrozšířenější utlačovatelské ideologie - křesťanství

Současná sociologie jako křesťansko-komunistická pavěda

Marx versus Jung? Nikoli, jen dva různé pohledy na totéž

Římskokatolický kněz - můžeme mu říkat duchovní?

5. a 6.červenec - svátky licoměrnosti křesťanských církví

Kam vede Grygara, Halíka i !! nás !! jejich primitivní dualismus?

Teologie je věda stejně jako astronomie či biologie.Cha cha chá!

Bludný balvan č.3 pro křesťanskou akademii-Primát teologie nadvědou

Grygar konečně kardinálu Dukovi zlomil vaz. Sobě snad také ...

Na čem stojí autorita římsko-katolické církve?

Gospa z Medžugorie Benediktu XVI.: opravte encykliku Fides et Ratio

Bludný balvan pro Halíka a Grygara č.1 - za papežskou neomylnost

Duše kontra psyché - kdo ovládá naše školství?

Mezi rozumem a instinktem - klerikálové na pedagogických fakultách

Velice problematický produkt našich univerzit: ř-k kněz.