Léto bylož pochváleno

Pandemický kovidlový koláč dopadl i na náš park namazanou stranou dolů, takže mnoho tradičních letních aktivit vzalo za své. Ale matička příroda si v každé situaci nějak poradí. Tady je malé shrnutí letošní nekoncertní sezóny.

(Národní park Wolf Trap ve Virginii)

Koncertní sezóna byla odpískána už někdy v průběhu jara, takže amfiteátr pro 7000 posluchačů zel celé léto prázdnotou. Poprvé za 50 let.

+++++++++

Ani v parku za amfiteátrem to zrovna nehlučelo, i když tady se občas milovníci přírody objevili. A nebo nezlomní pejskaři (pejsci jistě ocenili jejich solidární náhubky).

+++++++++

Mezi oběma altánky (na předchozím obrázku) je kousek louky, který se nikdy neseká (wild patch) a tam se letos luční kvítí opravdu vyřádilo. 

+++++++++

I stínová zahrada pod amfiteátrem (shade garden) připomínala spíše džungli - zahradníci pracovali převážně "z domova" a rostlinstvo toho patřičně využilo.

+++++++++

Záložní parkoviště na travnatém svahu - za normálních okolností udusané a rozježděné - si zhluboka oddechlo a též se oddalo divokým vegetačním orgiím. V půli července vypadalo jako pole v Polabí těsně před sklizní.

+++++++++

Letní bouřky si z vysoké trávy brzy udělaly svůj ateliér.

+++++++++

I potok během přívalových dešťů řičel nadšením.

+++++++++

Bouřky byly tak intenzivní, že obvykle kamenité dno pokryly nánosy písku (snímek z mostu proti proudu velkého potoka).

+++++++++

Po každém lijáku ale poměrně rychle vysvitlo sluníčko, takže i přes nadnormální srážky bylo léto převážně horké a slunečné.

+++++++++

To je přesně ten typ počasí, který vyhovuje houbám. Rostly jak po dešti.

+++++++++

V mechu nad soutokem potoků se dokonce objevil jakýsi křemeňáček.

+++++++++

Titul Miss Houba 2020 si ale odnesl tento fialově sametový hříbek v trávníku piknikové oblasti - pravděpodobně Baorangia bicolor.

+++++++++

I tráva v lese narostla do nebývalé výšky a občas to vypadalo, že se na mýtinkách válí zelené matrace.

+++++++++

Kapradiny v hájku se tetelí ve stínu dvou stromů.

+++++++++

Asi nejvíce si v tomto parném létu lebedila část parku na spodním toku potoka, které se pro její mírně močálovitý charakter říká "Wetlands".

+++++++++

Výletníci zde mohli obdivovat všech 50 odstínů zeleně.

+++++++++

Někteří návštěvníci byli tak unešeni, že na stezce zapomněli své mazlíčky.

+++++++++

Ale zpátky ke koronaviru. Většina zvířátek to mediální přetahování mezi vidláky a kovidláky vůbec nezaznamenala (stejně jako většina pasažérů v Boeingu netuší, zda je řídí pilot nebo kopilot), a klidně si po parku cajdala bez roušek.

+++++++++

O nějakém dodržovaní sociálních odstupů nemohlo být ani řeči.

+++++++++

Jen sova si trochu přivstala, aby se podívala, co to nosíme na zobáku za hadr.

Asi nejhezčí moment letošního léta přineslo setkání s liškou u lavičky nad potokem.

Jednou jsem na ní seděl a kochal se výhledem, když zčista jasna po pěšince přicupitala liška. Byla tak zabraná do svého snění o zaječí pečínce, že do mě málem vrazila. Jenže než jsem stačil vylovit telefon, byla pryč. Protože ale naše lišky znám a vím, že dodržují mimořádně pravidelný denní režim, vypravil jsem se druhý den přesně ve stejný čas k lavičce opět. A skutečně, ve 13.25 se Bystrouška objevila v zákrutu pěšinky. A tentokrát jsem byl připraven. Sice už se nepřiblížila tak blízko - po zkušenostech z předešlého dne byla opatrnější - ale přesto je na videu celkem lehce rozpoznat.

(předchozí díly ze série "Za humny")