Z Lindina odkazu - kočky a květiny

Zlí jazykové tvrdí, že kombinace kočka a kytka nejde dohromady. Prý shazujeme dvounožcům květináče na čerstvě vyluxované koberce, rozkousáváme ozdobné trávy nebo jejich oblíbené křehké okrasné rostlinky přímo rozsedáváme.

Musím upřímně mňouknout, že jde o bohapustý omyl a jediné co dvounožce v tomto tvrzení omlouvá, je jejich neznalost. Už v samých počátcích našeho soužití s člověčí rodinkou jsme si s Damiánem dali za úkol je z těchto bludů vyvést. I když se zezačátku tvářili poněkud natvrdle, postupem času se nám to jakž tak podařilo, a tak bych se s vámi, milé kočky, kocouři a koťata, ráda podělila o naše zkušenosti.

Základem všeho je tráva. Naše zažívání je uspořádané tak, že občasné okusování trávy ke spokojenému životu prostě potřebujeme. Umožňuje nám zbavit se chlupů nalízaných při mytí a jiných nepořádků, které se nám hromadí v žaludku. Ty z nás, které nežijí výhradě doma a mají občasný či trvalý přístup ven, to mají o něco jednodušší, ale ani to nestačí. V zimě tráva neroste, a proto se není čeho „napást.“

Jak tedy přimět dvounožce k tomu, aby nám pravidelně obstarával rychle rostoucí a příjemně tvrdou kočičí trávu? Je to vcelku jednoduché, uvedu příklad. Párkrát jenom tak zlehka okoušeme nějakou celkem obyčejnou ozdobnou trávu, kterou si dvounožec pěstuje doma v květináči. Pokud je dostatečně vnímavý, dojde mu, že nám něco chybí, zjistí si potřebné informace a kočičí trávu nám zakoupí.

Když však několik dní nereaguje, trávu rozkoušeme celou, případně použijeme nějakou vzácnější a ke zdůraznění svého požadavku si na jejích zbytcích uděláme v květináči pelíšek. Chápu, že nám to nemusí být zrovna příjemné, ale v drtivé většině případů to postačí a dvounožec konečně přijde k rozumu.

Pokud ne, pak už nám nezbývá nic jiného, než mu postupně po jednotlivých stvolech začít ulamovat a okusovat něco, nač je doopravdy pyšný. Třeba papyrus, který si pěstoval několik let. Zde už je účinek stoprocentní, neslyšela jsem o případu, že by si dvounožec nechal spotřebovat celý papyrus dřív, než se konečně uráčil zajít do příslušného obchodu a naplnit naše travní potřeby.

Další otázkou je péče o naší fyzickou zdatnost a duševní pohodu. Jak je všeobecně známo, my kočky potřebujeme dostatek prostoru k bojovým hrám a současně jsme náročné na výběr příjemných míst k odpočinku. Nerada to mňoukám, ale někteří dvounožci mají dar umísťovat své květiny tak, aby nám v obojím co nejvíc překážely. Příkladem budiž okenní parapety. Tedy místo, které má pro nás hned několikerý význam. Za prvé slouží jako bezvadná zkratka při slalomu mezi nábytkem, za druhé je výhodným lovištěm much a jiné hmyzí havěti. Nu a za další je ideálním místem pro příjemné podřimování, zejména když na něj svítí sluníčko.

A co si myslíte, že takový průměrně inteligentní dvounožec udělá? Nechá parapet celý volný kromě konců, které nám vybaví měkkými polštářky? Kdepak, celý ho zastaví svými květináči. Takže co s tím?

Zpočátku stačí několikrát denně na parapet vyskočit, opatrně se po něm pokusit projít a dávat hodně okatě najevo, jak nám tam ty květináče překáží. Bystrý dvounožec opět zareaguje téměř okamžitě a květináče odstraní. Pro méně chápavé je třeba postupně přidávat na důrazu našeho počínání. Nejprve nějaký květináč posunout až k okraji tak, aby téměř spadl. Poté, pokud to nepomůže, shodit jej na zem úplně. Většinou to stačí provést tak s jedním nebo se dvěma, nutnost prohnat se po parapetu jako uragán a srazit všechny najednou je dost výjimečná.

Ideálním výsledkem našeho počínání je prázdný parapet, vybavený jedním nebo dvěma polštářky. Pokud se nám jej podaří dosáhnout, můžeme dvounožce potěšit tím, že mu dovolíme, aby si tam do koutku postavil jednu malou kytičku v květináčku. Tu pak pochopitelně neshazujeme a ani neokusujeme.

Jestliže se nám podaří vychovat dvounožce tak, že zvládne pravidla kočičí trávy i volného parapetu, můžeme mu dát malou odměnu. Přimějeme ho, aby nám obstaral šantu kočičí nebo alespoň valeriánu neboli kozlík lékařský. Jakmile tu božskou rostlinu přinese domů, dopřejeme mu nádhernou podívanou, jak si s ní hrajeme, očicháváme ji, okusujeme, našlapáváme tlapkami a nakonec v ní zmoženě a slastně usneme.