Z Lindina odkazu - kočičí přírodopis 1, opeřenci

Milá koťata, dnes navážu na své někdejší přednášky z kočičí anatomie a pomňoukám vám o tom, jak se správně chovat k opeřencům. Hezky se usaďte a ty, Mouráčku, ne abys zase vyrušoval jako posledně.

Mnozí dvounožci jsou nám vděční za to, že zbavujeme jejich obydlí myší a jiných nepříjemných malých hlodavců. Někteří z nich však jedním dechem dodávají, jaké jsme zlé, když lovíme krásné a nevinné ptáčky. Většina z vás se na rozdíl ode mě nejspíš rozhodne pro občasný lov. Máme to v genech a je to pro nás zcela přirozené. Myši jsou nám běžným doplňkem stravy, ale s ptáky je to trochu jiné.

Ulovit ptáka není tak jednoduché, jen málokomu z vás se podaří chytit zdravého zdatného jedince. Fungujeme tedy jako taková zdravotní policie a podle dávných zákonů divoké přírody zbavujeme ptačí pokolení slabých a nemocných. Ano, je to kruté, a pokud by to někomu z vás nešlo pod čumáček, může to udělat jako já. Prostě se rozhodnout nikdy nelovit. Micko, seď v klidu, vím, že jsi čistotná holka, ale umyješ se až po přednášce.

Při lovu opeřenců musíme mimo jiné brát ohled na dvounožce. Raději nelovme, pokud jsou nablízku, počkejme, až někam odejdou nebo se vydejme někam, kde na nás neuvidí. A když už se nám podaří něco chytit, zásadně jim svou kořist nenosme a nechlubme se s ní. Něco takového se dělá jen u myší. Je to zvláštní, sami loví a požírají kdeco, mláďata kura domácího mají zvlášť v oblibě, ale nám to vyčítají. Mouráčku, chápu, že už se nemůžeš dočkat, ale to číhání si natrénuj někde jinde.

Důležitou otázkou je, které opeřence můžeme lovit a které ne. V žádném případě se nepokoušejte ulovit velkého dravce, mohlo by se vám to stát osudné. Situace se obrátí a pták uloví vás. Ani další velcí ptáci nejsou vhodnou kořistí. Takové labutě, husy, krůty a jim podobné by vás sice nesezobly, ale mohly by vás nepříjemně prohnat nebo dokonce poštípat. Micinko, přestaň s tím předením nebo mi tady za chvilku usneš.

Pak jsou tu ptáci, které raději nelovíme z bezpečnostních důvodů. Mezi ně patří například městští holubi. Jsou sice poměrně velcí, ale zdatní kocouři nebo kočky divošky by si s nimi teoreticky poradit dokázali. Nicméně není to bezpečné, tito holubi bývají často skrznaskrz prolezlí různými chorobami a mohli bychom od nich leccos chytnout. Následná nemoc je nepříjemná, a když k ní připočteme opakované návštěvy u veterináře, není skutečně o co stát. Uhelko, tu staniolovou kuličku odpinkni hezky sem ke mně, já si ji teď nechám a vrátím ti ji až na konci.

Nemá smysl se snažit ulovit ty ptáky, kteří tráví většinu dne ve vzduchu. Můj dávný známý Divočák, před kterým nebyla žádná potenciální kořist v bezpečí, si jednou vzal do hlavy, že uloví racka. Celé dny proseděl na břehu řeky a čekal, až se některý z nich usadí někde poblíž. Po týdnu, co se mu ti opeřenci chechtali nad hlavou, to vzdal a šel si spravit chuť na myších. Mouráku, neskákej mi tady po těch mouchách.

Co tedy zbývá? Různí menší či střední ptáci, vrabčáci, kosáci, ti odvážnější si klidně mohou troufnout třeba i na straky. Schovat se, trpělivě a tiše si počkat a vybrat si nějakého pomalejšího. Ale i tak budete mít malou šanci na úspěch, ptáci jsou opatrní a bystří, málokdy se vám podaří nějakého chytit. Čertíku s Bertíkem, přestaňte se mi tu prát nebo tam mezi vás vletím a srovnám vás na jednu hromadu.

Nicméně z vlastní zkušenosti vám musím poradit, že daleko lepší je ptáky nechytat. Pozorujte je, jejich hašteření je zábavné a užijete si u toho spoustu legrace. A pokud vám půjdou na nervy svým křikem, klidně se proti nim rozběhněte a trochu je vystrašte, oni uletí a budete mít pokoj. Nu, a když ten hlas přírody bude natolik silný, že mu neodoláte a nevystačíte si s plnou miskou od vašich dvounožců, běžte si zachytat myši. Uhelko, já vím, že už se chceš rozběhnout za maminkou, ale počkej a vezmi si tu svou kuličku na hraní.

Lindiny přednášky z kočičí anatomie jsou k nalezení zde.