Vláda už chystá další omezení ve jménu zdraví občanů

Ministr zdravotnictví si v úvodu dnešního mimořádného zasedání vlády spokojeně zamnul ruce: „Tak kuřáky bychom měli prozatím z krku.“ Jeho sen o úplném zákazu kouření včetně domácností zatím počká, teď má na srdci něco jiného.

Včerejší večer ministr dlouho přemýšlel. Hledal podobný nešvar jako kouření, který obtěžuje a ničí zdraví jeho nevinným pasivním konzumentům. Nemohl na nic přijít, tak si chtěl spravit náladu a vydal se na procházku. Zamířil do blízké hospody, až doteď to byl zahulený lokál, že bys tam mohl krájet vzduch. Před vchodem s opovržením pohlédl na několik kouřících vyvrhelů a vstoupil dovnitř.

V polozaplněné místnosti nasál vzduch a poválel ho na jazyku. „Hm, dobré, čisťoučké, jen trocha smradu z přepáleného tuku z kuchyně, ale chtělo by to vymyslet něco lepšího.“ Vydal se k pultu s pípou a objednal si lehkou kolu. Ale co to, hospodský na jeho slova nereagoval. Jak je to možné? On, ministr, a ten člověk se tváří, jako by si ho snad ani nevšimnul. Ministr tedy zvýšil hlas a svou žádost zopakoval. Muž za pípou ho konečně zaregistroval a něco mu odpověděl, ale ministr mu nerozuměl. A navíc ho najednou rozbolela hlava.

Ministr přejel zrakem lokál, lidé seděli u stolů a v družné zábavě popíjeli pivo. V tu chvíli se mu rozsvítilo. Je tady hrozný kravál, jeden překřikuje druhého, že bys neslyšel vlastního slova. Navíc tu strašně řve televize. Rámus, který škodí zdraví, zvyšuje nervozitu a je-li mu člověk opakovaně vystavován, vážně poškozuje sluch a psychiku. Ministrovi se rázem zlepšila nálada, vypadl z hospody a vrátil se domů. Té noci už neusnul, pracoval na návrhu, který hned ráno předloží na vládě.

***

Vraťme se však k dnešnímu rannímu mimořádnému zasedání vlády. Premiér se na ministra zdravotnictví povzbudivě usmál a předal mu slovo. Ten otevřel pečlivě svázané desky, rozhlédl se po svých kolezích a začal číst: „Za účelem ochrany zdraví občanů je třeba, prozatím v restauračních zařízeních a na dalších podobných místech, přijmout opatření proti občanskému hluku.“

Několik ministrů tázavě zvedlo oči nad neznámým termínem, ale ministr zdravotnictví přispěchal s vysvětlením: „Hluk je třeba rozdělit na technický a občanský, a v mojí kompetenci bude bojovat proti tomu občanskému. Technický přenechám kolegům z rezortu dopravy a průmyslu. Prostě mi jde o to, aby lidé zbytečným řvaním neničili zdraví svým spoluobčanům. Když přijdu do jakékoli hospody, tak tam musí být ticho, aby mě z toho nerozbolela hlava!“

Ministra zemědělství to zaujalo. Jeho partaj dlouhodobě prosazuje rodinnou politiku a on si v tu chvíli představil maminku s malým dítětem, jak se jde naobědvat. Vstoupí do hlučící restaurace, dítko se lekne, znervózní a začne zlobit. Lidé si přece mají právo vybrat, kde se chtějí najíst a majitelé stravovacích zařízení se tomu musí podřídit. Ministr zemědělství se pro tuto myšlenku přímo nadchl a hned začal na ministrovi zdravotnictví vyzvídat podrobnosti.

Ministr zdravotnictví se trochu uklidnil a pravil. „No, podívejte se, všechno to mám vymyšlené, dám vám příklad na těch hospodách. Do všech bude za zákona nainstalováno EEH. Elektronická evidence hluku, přímo napojená na moje ministerstvo. V hospodách budou namontovaná hluková čidla, umístěná tak, aby registrovala lidské hlasy, zvuky z televize nebo rádia a podobný kravál. Pokud čidlo zaznamená překročení hlukové hladiny nad stanovenou mez, rozsvítí se na něm kontrolka a do našeho ministerstva bude odeslána informace, která bude zaevidována. Na základě této evidence budou uplatňovány sankce, odstupňované podle naměřené hladiny hluku, doby překročení přípustné hranice a počtu opakování prohřešku.“

Kdosi z vlády namítl, že by hospodští měli dostat nějaký čas, pár minut po rozsvícení kontrolky, aby v takovém případě stihli ztlumit televizi nebo uklidnit, případně vyhodit ven hlučící hosty. Ať si jdou řvát před dveře ke kuřákům.

Ministr zdravotnictví se však nenechal obměkčit: „Nepřipadá v úvahu, vážený kolego, nemůžeme si nechat dělat z hospod holubník.“ Poté krátce pohlédl na premiéra, a když zaznamenal jeho souhlasné kývnutí, celou záležitost uzavřel slovy: „Musíme sebou hodit, vážení. Volby se blíží a tady jde o zdraví našich občanů.“

PS: Zatím jde o fikci, tak to berme s humorem, prosím.