Už mi to udělali zase
Uplyne pár týdnů a oni vám to provedou znovu navzdory opakovaným příslibům polepšení. I když, pravda, někdy se ani s těmi sliby moc neobtěžují.
Můj dvounohý personál mě v pátek opět opustil a vydal se za svými mladými. Podobně jako minule, i tentokrát mi hodili na krk sousedku, abych se o ni starala, vykřikovali nějaké nesmyslné „na Plzeň, Vávro, na Plzeň“ a zmizeli. Když se včera večer objevili, tak jsem svému asistentovi kromě pořádného vymňoukání zase zabavila fotky. Teď na ně prásknu, oč všechno mě připravili, když mě odmítli vzít s sebou.
Hospoda. No pochopitelně, na to je užije. Dokonce ve mlýně, tam se má přece mlít obilí a ne popíjet tu jejich zrzavou tekutinu, kterou si nemohou vynachválit.
Za hospodou nějaký stroj. Hm, pěkný, ale nic pro mě, raději běhám po svých.
A už jsme u toho. Ten můj asistent tvrdí, že tohle „pole dance“ je náročné cvičení, které snad dokonce má být zařazené na člověčí olympiádu. Jenomže já v tom nevidím nic jiného, než hrozně nešikovné šplhání a lezení po něčem nahoru. A navíc tak nekvalitní fotky.
Tak zaprvé, když po něčem chcete vylézt, musíte si vybrat nějaký šikovný strom. Nic takhle směšně úzkého, měl by být pořádně široký, abyste ho mohli pěkně obejmout. A hlavně nesmí být hladký jako tady tohle. Musí mít kůru, do které zaseknete své drápky, jinak spadnete dolů. A za druhé, na strom se leze zásadně hlavičkou nahoru. Hlavičkou dolů můžete pouze v případech, když se z nepříliš velké výšky vracíte na zem. Kousíček jakoby seběhnete po kmeni, pak se mocně odrazíte a hezky bezpečně přistanete na všech čtyřech. Navíc k tomu vůbec nepotřebujete žádné diváky, ti jsou vám k ničemu.
Další chyba, když už na něco lezete, máte to dělat postupně po jednom. Respektive po jedné, nikdy ne takhle těsně nad sebou. Představte si, že by ta nahoře neudržela rovnováhu a spadla. Tu dvounohou kočku pod sebou by strhla a společně by zavalily tu třetí dole. Ale budiž, abych nebyla nespravedlivá, ať si každý leze, po čem chce a jak chce, když ho to baví. Asi to bude dost dřina, lézt takhovýmhle nekočičím způsobem.
Elinku, zrzavomouru v kocouřím převleku už možná znáte. Ti mladí dvounožci z Plzně jí dělají personál a ona jim zato dovolí bydlet v jejím bytě. Na jednom fousku má náznak černé, takových drobných místeček by se na ní dalo najít víc, takže je vlastně tříbarevná. Jinak by musela být opravdu kocourem.
Vidíte ty nohy? Patří mému asistentovi a to místo na jeho klíně je tedy moje. Správně bych se měla zlobit, ale Elinka je moje kamarádka, tak jí ho půjčím. Ale jen na chviličku.
Ať už jsou dvounožci jakkoli nešikovní, jedna věc se mi na nich líbí. Dokážou se bavit. Sejdou se někde třeba u rybníka (tohle je jeden ze soustavy boleveckých), uloví si tam jídlo a pustí se do hodování. Jenom ten meloun bych asi vynechala.
Vezmou svá lidská koťata, aby si též přišla na své a postarají se jim o zábavu.
Navíc tam mají i rámusivý program. Tenhle druh hudby má můj dvounohý asistent rád, poslouchá ho už od svého kotětství. Ti chlapíci prý mají, jak říká, „pěkně nabroušené kytary.“ Sice se asi plete, protože správně se brousí jen drápky, ale já mu to nebudu vymňoukávat, když se mu to líbí.
Že jsem si to nemyslela, zase ta jejich do nebe velebená hořká zrzavá voda. Bůh ví, kolik jí za ten víkend vypili, radši se jich ani nebudu ptát.
Včera nechali město městem a vyrazili do přírody. Tedy, mňouknu vám, tohle je docela fešák, kdybych byla fenkou, tak nevím, nevím...
K těmhle obrázkům vám toho bohužel moc nenamňoukám. Koně jsou sice krásní, ale na můj vkus moc velcí a já mám před nimi pořádný respekt.
A krmí se trávou. Dobrá, sama si do ní občas kousnu, ale jen když si potřebuji pročistit žaludek. Jenže oni ji jedí pořád, dokážete to pochopit?
Zbytek pradávného hradu Krašov z člověčího třináctého století. Je to divný zvyk číslovat si roky a dny, mě by nikdy nic takového nenapadlo. Nám kočkám stačí střídání světla a tmy, horka a zimy. Mňoukám si, že ti dvounožci musí mít pořádně složitý život, když to potřebují mít takhle seřazené a pojmenované.
Ale v jednom je chápu. Mají důležitou a oblíbenou píseň, ve které se zpívá o krásné české zemi, jejich domově. Já jsem jen obyčejná kočka, ale při pohledu na tenhle kraj bych si ji ráda zazpívala také. Vždyť je i mým domovem.
Vše hezké jednou končí. Skončil i výlet mého personálu a zas je mám zpátky tady doma. Když o tom tak přemýšlím, napříště už jim to nebudu vyčítat. Jenom ty obrázky jim zase seberu, abych na těch krásných místech mohla být aspoň v myšlenkách s nimi.
Jan Pražák
Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti
„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.
Jan Pražák
Zpověď dominantního muže
Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.
Jan Pražák
Příběh bisexuální ženy
„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.
Jan Pražák
Hrátky s krásnou dámou
Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.
Jan Pražák
Frajeři na silnicích
„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Ruský zbrojní průmysl vzkvétá. Díky čínské pomoci výroba dramaticky roste
Premium Přes citelné západní sankce ruský zbrojní průmysl vzkvétá. Tamní produkce zbraní se dramaticky...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Budoucnost válčení? Stíhačka řízená AI obstála v „boji“, vezla i šéfa letectva
Americký šéf letectva Frank Kendall se poprvé proletěl experimentální stíhačkou F-16, kterou místo...
Hamás má týden na příměří, jinak Izrael vtrhne do Rafáhu, spekuluje Egypt
Izrael dal palestinskému radikálnímu hnutí Hamás týden na to, aby přijal dohodu o příměří a...
Prodej, byt 2kk s vlastní zahradou, 118 m2, Čížkrajice
Čížkrajice, okres České Budějovice
2 999 000 Kč
- Počet článků 2131
- Celková karma 29,95
- Průměrná čtenost 1301x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.