Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Zpověď dominantního muže

Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.

Pak přišla Monika, jedna ze dvou sester, žijících v neúplné rodině s matkou, která se o ně nedokázala pořádně postarat a už odmalička jim nakládala víc úkolů, než mohly zvládnout.

„Rudíku, já tě zbožňuju, ty jsi pro mě král. Obdivuju tě, jak dokážeš všechno zařídit, jaký jsi pracovitý, a jak mě máš rád. Takového chlapa jsem si vždy přála, doma nám chyběl mužský vzor a ty jsi mi můj sen splnil,“ říkávala mi, jakmile jsme se poznali natolik, že jsem se rozhodl si ji k sobě nastěhovat.

„Jedině Rudolfe,“ opravil jsem ji, „já nejsem žádný Rudík.“ Ona se jen plaše usmála, já ji vzal pevně do náručí a odnesl si ji do postele.

V té době jsem pro nás dva koupil na hypotéku dům. Tedy dům, byla to spíš taková ruina, která potřebovala rozsáhlou rekonstrukci, ale byl natolik veliký, že jsem si do něj mohl přestěhovat svůj autoservis, který jsem do té doby provozoval v draze pronajatých prostorách.

Každá druhá by se ofrňovala nad pořádnou prací, lakovala by si nehty někde v kanceláři, vařila kafíčko šéfovi a trajdala po vinárnách s kamarádkami, ale Monika ne. Vlastně jsem ji ani k ničemu nemusel nutit, stačilo naznačit a ona sama mi začala pomáhat s rekonstrukcí. To víte, stavební firmy jsou drahé, těžko se shánějí a člověk, aby nad nimi pořád stál jak policajt. Tak jsem si toho snažil udělat co nejvíc sám, Monika přiložila ruku k dílu a zvládala toho víc, než bych od křehké ženy čekal. Pustila svoje dosavadní zaměstnání administrativní síly v hospici, a v servisu mi začala dělat papíry, tak jako tak jich ode mě úřady chtěly čím dál víc. A do toho všeho se mi stihla starat o domácnost, byla to fakt dělná ženská.

„Rudolfe, pojď si mě uchvátit těma svýma medvědíma tlapama, co voní mýdlem a motorovým olejem, a dělej si se mnou, co chceš,“ říkávala mi pozdě večer, když už jsem byl konečně se vším hotov, nechápu, kde na to ještě brala energii. Ale já, jakkoli jsem byl utahaný, dokázal jsem se pochlapit, vychutnat si její ženství a pak vnímat, jak mi šťastně usíná stočená v náručí.

S lidmi jsme se moc nestýkali. Za její matkou a sestrou jsme sice občas zajeli, ale jen nakrátko na otočku, nebyl čas se tam zdržovat, protože doma nás čekala spousta povinností. Ani u nás jsem ty dvě moc rád neviděl, když se jednou za čas ukázaly, provedl jsem je po domě, pochlubil se, jak pokračujeme s rekonstrukcí, Monika jim udělala rychlou kávu, a pak už jsem jim naznačil, aby se pakovaly a nezdržovaly nás od práce. Monika se přestala stýkat se svými bývalými kamarádkami, prohlásila, že teprve po mém boku poznala, jaké jsou to slepice a že by jim přála takového chlapa, jako jsem já. Dobře udělala, tak jako tak bych je nevystál. Když už jsme někam vyrazili, tak jedině spolu, stejně to bylo maximálně jednou za měsíc, jinak na to nebyl čas.

Auťáky mi byly splněným snem z dětství, krom práce v servisu jsem si šolíchal i pár veteránů, které jsem získal v žalostném stavu za rozumný peníz. Ještě větším snem pro mě byl syn. Taková moje kopie, kluk, který se bude dívat na svět stejnýma očima jako já a který po mně jednou všechno zdědí. A tenhle sen mi začala plnit Monika, když jsme byli konečně hotovi s rekonstrukcí domu, dala mi malého Rudolfa.

***

„Rudolfe, odešla jsem od tebe i se synem. Ty dobře víš, proč jsem to udělala a jistě pochopíš, že jsem ti to neřekla do očí. Budu žít s někým, kdo nemyslí jen na sebe, má pro mě větší pochopení a postará se, aby se našemu synovi dostalo pořádného vzdělání. Nesnaž se mě kontaktovat, změnila jsem si telefon, ozve se ti můj rozvodový právník.“

Tenhle vzkaz jsem našel v prázdném domě, když jsem se vrátil z dvoudenního srazu veteránů. Byl to pro mě šok, synovi tehdy bylo čtrnáct a já nedokázal pochopit, kde jsem udělal chybu. Ano, měli jsme kvůli němu s Monikou spory, ale netušil jsem, že to dojde tak daleko, aby mě opustila.

Monika si přála, aby Rudolf jednou vystudoval a stal se z něj lékař. Jenomže to v mých očích nepřicházelo v úvahu, měl jsem s tím klukem jiné plány, chtěl jsem, aby se stal mým nástupcem. Vždyť auta ho bavila už od malička. Vzpomínám, jak mu zářily oči, když ode mě tehdy dávno dostal k vánocům pořádný dětský náklaďák, ale hračky lékařského kufříku od Moniky si ani nevšimnul. Ještě ani neuměl pořádně mluvit, už za mnou pobíhal po dílně a zvědavě zkoumal, nač je který nástroj či měřák. Později mi sám od sebe svým dětským způsobem pomáhal, že kvůli tomu málem zanedbával učení. Monice se to vůbec nelíbilo, já syna plánoval poslat na střední školu pro automechaniky, ona by ho nejraději viděla na gymnáziu, ale já na její názor nedbal. Vždyť Rudolfa ta autařina tolik bavila.

Teprve teď nad Moničiným vzkazem jsem začal chápat, jak tohle bylo pro ni důležité. Vždyť i její přístup k mé osobě se změnil, sice mi stále dělala papíry a starala se o domácnost, ale prosadila si, že se na poloviční úvazek vrátí do svého hospice. I náš milostný život se postupně měnil, sice mě nikdy neodmítla, ale k posledku zpasivněla, jakoby to se mnou dělala z donucení.

Teď byla i se synem pryč, já zůstal sám a o to víc jsem se zakousl do své práce. Byl jsem nešťastný a kladl si otázku proč. Jak to, že ona si chce za každou cenu prosadit svou? Proti mé vůli, mému rozhodnutí a vlastně i proti synovým zájmům? Rozvedli jsme se celkem rychle, dostat Rudolfa do své péče jsem neměl šanci, s navrženými alimenty jsem souhlasil, ještě i přidal a dohoda zněla, že si ho budu brát na víkend jednou za čtrnáct dní plus podle potřeby o prázdninách. A taky jsem se mimochodem dozvěděl, že má bývalá žena teď žije s jedním doktorem z hospice, kam se vrátila do práce.

„Táto, proč mě máma se strejdou Karlem nutí, abych šel na gympl a pak na medicínu, když mě to nebaví? Proč nemůžu bydlet u tebe a dělat s tebou?“ Ptával se mě můj syn pokaždé, když jsme byli spolu. Dychtivýma očima si prohlížel moje veterány, vymohl si, aby mi pomáhal s prací, a když víkend končil, nechtělo se mu domů. Já se mu snažil vysvětlit, jak to všechno je a že u mě nemůže zůstat.

„Táto, tak jsem tady, vzal jsem si jen pár věcí, domů se nevrátím, máma na mě už nemůže! Na ten pitomej gympl se vykašlu a odteďka budu dělat, co mě baví!“ Přiřítil se ke mně Rudolf s očima na vrch hlavy hned první den po svých osmnáctých narozeninách.

Tak trochu jsem to čekal. Končila zima, Rudolf měl pár měsíců do maturity a já se nakonec proti své vůli a původním plánům rozhodnul ho k té zkoušce dospělosti dotáhnout. Chvíli prskal, ale pak mi dal zapravdu, nakonec jsme se smáli oba, že z něj holt bude rarita, automechanik s gymplem. Školu dodělal, jakž takž odmaturoval, a pak už jsem se postaral, aby si doplnil potřebné vzdělání. Však při plné praxi v mé, vlastně teď už v naší dílně mu to šlo jak na drátkách.

A Monika? Ta se mi vrátila půl roku po Rudolfovi. Z doktůrka v hospici se vyklubal pěkný sukničkář, který ji odkopl, jakmile se jí nabažil. Konečně pochopila, že chce-li mít šťastného syna, musí ho nechat jít cestou, kterou si sám vybral. Přišla s prosíkem o odpuštění, ale já si dal podmínku: „Zapomenu na to moc rád, ale jenom, pokud mi slíbíš, že už mi tohle nikdy v životě neuděláš.“

„Slibuju, přísahám. Teď pojď, prosím,“ špitla. Já ani nečekal na večer a vzal ji zas těma svýma medvědíma tlapama, které jí tak voněly mýdlem a motorovým olejem.

Autor: Jan Pražák | pondělí 15.4.2024 14:31 | karma článku: 24,25 | přečteno: 995x
  • Další články autora

Jan Pražák

Síla osudu

„Vztah, do kterého vkládáte tolik nadějí, se vám nevydaří, nějaký čas z toho budete zoufalý, ale později vám to vynahradí někdo jiný. Hodně energie budete věnovat své kariéře, ale časem pro vás začne být důležitější něco jiného.“

22.6.2024 v 7:07 | Karma: 18,64 | Přečteno: 424x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Mami, proboha, proč ty ve svém věku chceš být ještě hezká?

Tuhle necitlivou otázku a související rozhovor jsem vyslechl náhodou a možná bych byl radši, kdybych jej ani neslyšel. Ale když už se stalo a ti dva seděli naproti mně na dvojsedačce v ranním metru, tak se vámi o něj podělím.

18.6.2024 v 14:34 | Karma: 27,24 | Přečteno: 942x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Zpověď zrakově postižené ženy

„Odcházím! Končím! Nehodlám riskovat, že to máš dědičný a nebudu vychovávat ňákýho zmetka, kterej dopadne jako ty!“ Po tomhle Filipově výlevu čirého sobectví se mi konečně rozsvítilo v hlavě a já se na něj vykašlala.

15.6.2024 v 7:07 | Karma: 34,95 | Přečteno: 1912x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Jak jsem somroval u supermarketu

„Honzo, tady máš nakupovací seznam, budu ti povděčná, když dneska pojedeš sám. Ne, abys na něco zapomněl jako minule, jinak nebudu mít z čeho uvařit oběd a budeš se muset spokojit s krupičnou kaší.“

11.6.2024 v 14:34 | Karma: 27,88 | Přečteno: 936x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Mistryně světa ve skoku do řeči

Skáčete rádi lidem do řeči? A víte, že se to nemá? Tedy pokud nejste genderově nebo věkově na společenském žebříčku výš než oběť vašeho skoku, tak je to dle regulí slušného chování nepřípustné nebo přinejmenším neslušné.

8.6.2024 v 7:07 | Karma: 24,09 | Přečteno: 1382x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Čechy zasáhly extrémní bouřky, padaly obří kroupy. Hasiči měli stovky výjezdů

21. června 2024  9:39,  aktualizováno  22:58

Přes Česko prošly velmi extrémní bouřky s nárazy větru kolem 90 kilometrů za hodinu a krupobití....

Češi vjeli do vojenské zóny, fotili se u tanku. Dítě pak usmrtil nalezený granát

21. června 2024  8:52,  aktualizováno  18:16

Chorvatská policie propustila Čecha vyšetřovaného kvůli výbuchu u města Obrovac, při němž zemřelo...

Komentátor Schmarcz se v televizi pohádal se Šlachtou, pak zmizel ze studia

19. června 2024  20:51

„Já jsem se zastal kluků policistů a vy do toho taháte politiku,“ začal křičet komentátor Martin...

Ruská jaderná ponorka plula u pobřeží Floridy. Fotky ukazují její poškození

19. června 2024  13:53

Ruská flotila, která navštívila Havanu, se rozdělila. Část pluje od Kuby směrem k Venezuele,...

Východem Česka prošly silné bouřky a krupobití. Padající strom zabil člověka

19. června 2024  7:32,  aktualizováno  20.6 6:37

Velmi silné bouřky, které ve středu večer zasáhly Moravu a Slezsko, mají jednu oběť. V Českém...

Útok na Krymu zranil na 120 lidí. Rusové kvůli dodávkám střel viní USA

23. června 2024  8:44,  aktualizováno  17:23

Sledujeme online Ukrajina v neděli na území okupované Ruskem vyslala desítky bezpilotních letounů. V Sevastopolu na...

VIDEA TÝDNE: Rozmary počasí, hádka ve studiu a vyšetřování střelby

23. června 2024  17:17

Česko v pátek zasáhly bouřky se silným větrem a obřími kroupami, které způsobily rozsáhlé škody....

Chocholouškovy schody i blyštivý luxus. Jak vypadá nejdražší česká nemovitost

23. června 2024

Premium Přes nádvoří štiřínského zámku a park míříme ke schodišti, které zná každý filmový fanoušek. Odtud...

Soumrak Slunečného pobřeží. V ráji turistů se usazují pašerácké gangy

23. června 2024  15:54

Španělské Slunečné pobřeží (Costa del Sol), které je oblíbené zejména u bohatých cizinců,...

  • Počet článků 2147
  • Celková karma 28,27
  • Průměrná čtenost 1308x
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.