Táto, ta paní je opravdová kráva?

Občas mě okolnosti donutí udělat něco opravdu nebezpečného, co bych si za normálních okolností netroufnul ani za milion. Toho deštivého sobotního dopoledne jsem vylezl z auta, pokřižoval se a vstoupil do brány pekelné.

Pohltily mě plameny a mé nozdry zaplavil štiplavý sirný zápach. V duchu jsem se pomodlil otčenáš a pevně sevřel držadlo nákupního košíku. Dvoupatrový hypermarket, jeden z největších na okraji Prahy, navštěvuji jen zcela výjimečně, ale onoho dne to opravdu jinak nešlo. Měl jsem pocit, jakoby se do uliček mezi nekonečné řady regálů sjela snad celá metropole včetně blízkého a pravděpodobně i vzdálenějšího okolí. Už při pouhém pohledu na ten pulsující a strkající se dav se mi zdvojnásobila tepová frekvence, tlak začal lítat střídavě nahoru a dolů, div jsem neomdlel.

Byv nepravidelně postrkován všemi směry, aniž bych mohl své kroky jakkoli ovlivnit, jsem si připadal jako zbloudilý suchý lístek v rozbouřených vodních vlnách. Když jsem se už, už blížil k regálu s předpokládaným zbožím, polil mě studený pot a já k hrůze zjistil, že od minule byl vytoužený tovar přestěhován kamsi jinam, i vydal jsem se k dalšímu nekonečnému a předem ztracenému hledání. Můj košík se tudíž plnil jen velmi zvolna, bylo mi nesnesitelné horko a uši jsem měl utrýzněné neustále se opakující vtíravou reklamou na to či ono, co bylo zrovna v akci a co jsem rozhodně nepotřeboval.

Aleluja, na konci nekonečného pekelného podsvětí jsem uzřel jiskřičku naděje, vzedmul jsem poslední zbytky svých sil a neochvějným krokem zarejdoval k pokladnám. „Dobrý den,“ automaticky jsem pozdravil dámu s žabím výrazem sedící za kasou. Jen s lehkým zamračením mi odpověděla bez zvednutí očí opakovaným „píp, píp, píp,“ jak projížděla jogurty, máslem a dalším zbožím přes čtečku.

„Jiřino, ahóóój,“ ozvala se z fronty u vedlejší pokladny jakási její známá, „ty prej máš chlapa.“ Žabí žena si s despektem odfrkla, sjela pohrdavým pohledem mě a mladého muže za mnou, a pak se ohlédla na svou známou: „Kdepak mužskýho, něco takovýho bych doma nesnesla, zabila bych to a museli by mě z fleku zavřít.“

Další konverzace těch dvou probíhala v podobném duchu misandrie a byla přerušovaná jen pípáním, jak Jiřina s neskrývanou nelibostí a odporem markovala položky mého nákupu. Ukládal jsem zboží zpět do košíku a všiml si, jak onen mladý muž za mnou vyndává na pás svůj nákup za vydatné pomoci malého synka. „Sláva, už to budu mít za sebou,“ radoval jsem se tiše a těšil se, že se mi z toho pekla snad podaří vypadnout živ a zdráv zpátky do normálního světa.

„Devatenáct set patnáct,“ oslovila žabí Jiřina svou pokladnu a čekala. Vytáhl jsem platební kartu, ona jen lehce nesouhlasně zavrčela, aby dala svému okolí najevo, že nechce být rušena v rozhovoru s kamarádkou. Svůj postoj stvrdila nekompromisní větou: „Dobrej chlap je mrtvej chlap.“

Mladý muž za mnou byl zřejmě natolik vyčerpaný tím zběsilým nakupováním, že si Jiřinina slova vzal příliš osobně. Nevěřícně zakroutil hlavou a tiše, jen tak pro sebe prohlásil: „Šmarjá, to je ale kráááva.“ Klouček, který si po vyložení nákupu na pás krátil dlouhou chvíli podupáváním, náhle zpozorněl, vyvalil kukadla, upřel svůj pohled na pokladní a nevinným dětským hláskem vypálil otázku: „Táto, ta paní je opravdová kráva?“ Snad byl v předchozích dnech někde na statku a jeho nedávno nabyté poznatky o hovězím dobytku se hrubě rozcházely s právě vyslechnutou informací z tátových úst.

Rychle jsem proběhl pekelnou branou zpět na světlo boží, poděkoval všemohoucímu, že mě ochránil a s nesmírnou úlevou jsem se nechal zkrápět očistnou průtrží mračen. Nákup jsem hodil do auta, vycouval z řady zaparkovaných vozidel a spekuloval, jak to dopadlo s Jiřinou, s její kamarádkou a s těmi dvěma zatracenci mužského pohlaví. K inzultaci zjevně nedošlo, neb skrze provazce vody jsem ještě stačil zahlédnout, jak ze dveří hypermarketu vychází onen smělý muž se svým malým hrdinou po boku, jak se k těm dvěma přidává ze sousední drogerie drobná blondýnka a cestou k autu nad nimi rozevírá spásný deštník.

Cestou domů ve mně uzrálo skálopevné rozhodnutím, že po mnoho následujících měsíců budu nakupovat už zas jen v daleko menších, klidnějších a příjemnějších krámcích. V takových, kde se běžně setkávám se vstřícnou a usměvavou obsluhou, s milými dámami v kasách a za pulty, které než ke kravám, mají daleko blíže ke kočkám, a které každého zákazníka potěší svou přítomností.