Šťastnou cestu, Lindo, díky za vše

Když jsi zrovna neskotačila na zahrádce, nemňoukala si o nějaký pamlsek nebo se nezabývala jinou svou oblíbenou kočičí činností, sedávala jsi mi u ruky s počítačovou myší.

Pozorně jsi sledovala mé konání, až jsi mi vnukla nápad, začít mňoukat tvou tlamičkou. A tak se začaly rodit články naškrábané jakoby tvým drápkem, přibylo i pár soutěží.

Prožila jsi s námi prakticky celý svůj kočičí život a velkou část toho našeho. Více než šestnáct let jsi nám předváděla své kočičí kousky a vnášela jsi štěstí do našeho domova. Celou tu dobu však v tobě dřímala zákeřná nemoc, kterou sis přinesla už z domácího útulku, v němž jsi pobývala svých prvních pár měsíců. Vzdorovala jsi jí statečně až do posledních týdnů. Nyní tě navzdory veškerému snažení přemohla.

Vydala jsi se na druhý břeh, a existuje-li nějaké kočičí nebe, určitě se stalo tvým cílem. Tví dávní kočičí kamarádi, Damián, Madlenka, Dorka, ale i Kočich, Mourek, Divočák a mnozí další tam na tebe již čekají. Budou si s tebou hrát a naoko se prát, odpočívat od občas nelehkého pozemského bytí.

Až budeš mít chvilku času, pohlédni sem na zemi a podívej se na nás. Budu se snažit pokračovat ve tvém kočičím škrábání a zábavném soutěžení, i když vím, už to asi nikdy nebude to pravé jako od tebe.

Přijmi, prosím, náš dík za všechny chvíle, které jsi nám dovolila prožít ve tvé blízkosti, věz, že jsme tě měli rádi a že tvůj obraz zůstane navždy v naších srdcích. Buď tam na druhém břehu svobodná a šťastná.