Sousedovi shořel dům

Sousedovi Novákovi shořel dům. Nebyla to jeho vina. Měl ho pojištěný, ale pojišťovna přestala fungovat. Mám jeden volný pokoj, a tak jsem mu nabídl, aby se do něj s manželkou a s dítětem na čas nastěhoval.

Proč jsem to udělal? Důvodů bylo hned několik.

• Novák nemá kam jít, nemá žádné příbuzné ani úspory, zůstal by na ulici.
• Je to poctivý člověk, nic mi neukradne.
• Přizpůsobí se zavedeným zvyklostem u nás doma, nebude dělat kravál ani nepořádek, nic nezničí.
• Je pracovitý a má snahu postarat se o sebe a o svou rodinu sám, takže jakmile to bude možné, sežene si třeba pronájem a odstěhuje se co nejdřív.
• Je uznalý a bude se snažit aspoň symbolickou měrou podílet na nákladech domácnosti.
• On i jeho manželka jsou pracovití, oba přiloží ruku k dílu při chodu domácnosti.

***

Sousedovi Svobodovi shořel dům. Nebyla to jeho vina. Měl ho pojištěný, ale pojišťovna přestala fungovat. Přestože mám jeden volný pokoj, tak jsem mu nenabídl, aby se do něj s manželkou s dítětem na čas nastěhoval.

Proč jsem to neudělal? Důvodů bylo hned několik, přičemž některé z nich by k mému rozhodnutí stačily samy o sobě.

• Nejsem si jistý, že by Svoboda neměl kam jít. Má příbuzné a mluvil o nějakých úsporách, na ulici by rozhodně nezůstal.
• O jeho poctivosti nejsem přesvědčený, mohl by mi něco ukrást.
• Žije jiným způsobem než já, je zvyklý dělat kravál po nocích bez ohledu na své okolí a není opatrný na věci, které mu nepatří.
• Je lenoch, takže je pravděpodobné, že by si nedokázal vydělat ani na pronájem a snažil by se u mě zůstat co nejdéle.
• Není uznalý a klidně by se i se svou rodinou nechal živit do poslední koruny.
• On i jeho manželka mají ruce dozadu a s ničím by mi doma nepomohli.

***

Svobodovi bych nabídkou dočasného ubytování i s jeho rodinou nepomohl, ani kdyby na to existovalo nějaké nařízení a já kvůli jeho nedodržení musel platit pokutu.

Je mi jasné, že každé přirovnání poněkud pokulhává. Srovnávat pomoc jednotlivce „dobrému“ nebo „špatnému“ sousedovi s pomocí námi volenými zástupci státu takovým či onakým uprchlíkům, není možná tou nejlepší volbou.

Nicméně věřím, že princip je stejný, dokonce ať jde o jednotlivce nebo o stát. Pomoc druhým se prostě vynucovat nedá, musí pramenit z vlastního rozhodnutí. Sebelépe myšlený systém, který nařizuje, že „ty pomůžeš tolika jedněm a ty pro změnu tolika druhým,“ nikdy nemůže správně fungovat. Dokonce může naopak vyvolat nechuť pomáhat u lidí, kteří až doteď pomáhali rádi.

PS: Tak takový je můj postoj ke kvótám. Omlouvám se těm čtenářům, kteří ode mě nejsou na politiku zvyklí.