Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

S ženami to prostě neumím

Bylo mi pětatřicet a žil jsem sám s osmiletým klukem. Skomírající manželství se mi před pár léty definitivně rozpadlo, nebudu zde rozebírat závislosti své bývalky, kvůli kterým přiřkl soud malého Jiříka do mojí péče.

Byl jsem tomu rád, v klukovi jsem se viděl, on byl na mě odmalička fixovaný, takže se celá situace svým způsobem zjednodušila. Tedy spíš pročistila, než zjednodušila, bylo mi jasné, že to my dva kluci nebudeme mít zrovna snadné, ale měli jsme kliku. Pokud bylo potřeba, pomáhali mi naši, například když Jiřík onemocněl a nemohl do školy, rádi ho pohlídali a jemu se u nich líbilo.

Léta zvolna běžela každodenním stereotypem domácnosti a zaměstnání, a já nějak pozapomněl, že na světě existuje také něco jako ženské. Vlastně nezapomněl tak úplně, jakkoli jsme byli s Jiříkem sehraní, občas si po svém dětsky posteskl, že všichni jeho spolužáci a kamarádi mají maminky, kdežto on žádnou nemá. Nu a já, nebudu zapírat, taky mi dokázalo být bez blízké ženské přítomnosti a náručí smutno. Hlavně po večerech, když už kluk dávno spal, já měl konečně všechno hotové a šel jsem si lehnout úplně sám.

No jo, jenomže co s tím? Seznamovat s ženami jsem se nikdy moc neuměl a ony na stromech jaksi nerostou, aby vám mohly samy od sebe padat na hlavu, když procházíte alejí. Rozhodl jsem se tedy svěřit svůj osud do rukou náhody, respektive seznamovacích serverů a vytvořil jsem si příslušný profil. Profil rozvedeného pětatřicátníka, pečujícího o školou povinného syna, vykonávajícího běžné úřednické zaměstnání, vlastnícího průměrné osobní vozidlo, nevelký byt ve veliké Praze a k tomu věcnou vstřícnou kamarádskou povahu. Vše podle pravdy, nechtěl jsem si na nic hrát, dokonce i ta fotka vyššího hubeňoura s krátkými vlasy byla skutečná a aktuální. Plus samozřejmě nějaký ten doprovodný text, hlásající, že nestojím o žádný flirt, nýbrž o vážný vztah s milou ženskou, která může být úplně obyčejná, hlavně musí mít ráda děti.

Odpovědí jsem dostal dost a některé byly vskutku bizarní, že jsem nevěděl, jestli se nad nimi mám rozplakat nebo rozesmát. Takže pro zpestření pár z nich, oč jim ve stručnosti šlo:

„Děti mi nevadí, tvého kluka nějak skousnu, když tak si ho dovychovám. Hlavně, jestli dokážeš vydělat dost prachů, abych nemusela chodit do práce.“

„Už mě to věčný střídání leze krkem, jestli mi to dokážeš každej den pořádně udělat, tak jsem navždy tvoje.“

„Jsem biomatka od tří dětí. Žijeme ve srubu v hlubokých lesích, konzumujeme pouze tepelně nezpracovanou rostlinnou stravu a školní výuku zajišťuji dětem sama. Jestli to máš stejně, můžeš u nás bydlet i s klukem, místa tu máme dost.“

„Jsem těhotná a mám důležitou práci, kterou nemůžu nechat plavat. Potřebuju, aby sis vzal rodičovskou dovolenou, abych mohla co nejdřív po porodu zase nastoupit.“

Po vyřazení těchto a podobných poněkud zvláštních zájemkyň a po další nedlouhé selekci pár takových, se kterými to mohlo vypadat nadějně, jsme se začali zvolna sbližovat s Monikou. Takto s třicetiletou příjemnou, vyšší, dle jejích slov maličko plnoštíhlou blondýnkou, která měla o rok mladšího syna a které šlo o to samé co mně. Byla též rozvedená, manžel ji opustil ve chvíli, kdy mu zkřížila cestu jakási mladší, krásnější a bůhvíjačejší žena.

S Monikou jsme si mailovali, měla upřímný a mohu-li to tak napsat mateřsko-manželský styl psaní, telefonovali, to jsem si pro změnu užíval její trochu podmanivý melodický hlas. Na fotce na profilu jí byla vidět jen hlava s rameny asi tak, jak tomu bývá na fotografiích na dokladech, a když jsem si jí řekl, aby mi poslala i jiné obrázky sama sebe, se smíchem mě odbyla, abych si počkal na originál. Vzal jsem to jako vtipnou hru a souhlasil s tím, že se nesmírně těším, až ji uvidím v reálu.

No jo, jenomže Monika osobní setkání stále oddalovala, pokaždé tvrdila, jak ji mrzí, že nám to zase nevyjde, protože jí buď onemocněl syn, má toho moc v práci nebo tak. Když se to stalo asi potřetí, začalo mi to být trochu podezřelé a napadlo mě, jestli třeba nekulhá nebo nemá nějakou jinou tělesnou vadu, za kterou se přede mnou stydí. Nicméně k přímé otázce jsem se neodhodlal. Monika zřejmě nějak musela mé pocity poznat a konečně přistoupila na první rande. Domluvili jsme se na odpolední hodině na jedné zastrčené kavárně poblíž centra, já poprosil naše, aby se mi na pár hodin postarali o Jiříka a začal jsem být jako na trní. To víte, chlap, který se neumí seznamovat, na jedné straně se strašně těší a na druhé straně přesně neví, do čeho jde.

V inkriminovanou hodinu jsem celý nervózní usedl ke kavárenskému stolku a spekuloval, jak mám schovat kytici, aby si jí Monika nevšimla hned na první pohled. V tom mi pípla esemeska: „Jirko, promiň, přijdu o trochu později, ujela mi tramvaj. Jestli se ti nebudu líbit, jak vstoupím do dveří, tak na mě mávni, abych šla pryč, a já hned zase zmizím. Těším se na tebe, Monika.“

Tak, a co já teď s tím? Nebude se mi líbit, proboha proč? Celá skládačka odmítnutí poslání fotky, oddalování první schůzky a teď té prazvláštní esemesky se mi začala dávat dohromady, a já najednou nevěděl, koho mám vlastně vyhlížet. Následující chvíle mi splynuly v jeden nedefinovatelný časový masiv a já netušil, jestli tam nad tou kytkou sedím deset minut nebo dvě hodiny. Oči jsem měl doširoka otevřené a přímo jsem jimi hypnotizoval vstupní dveře.

A pak to najednou přišlo. Tedy spíš vplulo, než přišlo. Do kavárny vplul širokánský zaoceánský koráb, který málem neprošel dveřmi a nahoře měl hlavu s usměvavou tváří, jíž jsem znal z té jediné Moničiny fotografie. Ano, čekal jsem vyšší blondýnku s pár kily navíc, ale když jsem Moniku uviděl poprvé, tak jsem asi půl vteřiny třeštil oči a váhal, jestli nemám okamžitě prchnout otevřeným oknem. Jenomže pak jsem se podíval pořádně a zjistil, že ta vysoká tělnatá dáma, ostýchavě se blížící k mému stolu, je vlastně nesmírně půvabná. Tmavé purpurové šaty ladně obepínaly její výraznou postavu a zdůrazňovaly ženskost její majitelky.

Při každém Moničině kroku jsem si uvědomoval stále sílící pocit, jak právě z téhle ženy sálají vlny jistoty klidného rodinného přístavu pro muže, jemuž se ona rozhodne dát své srdce. A nejen pro něj, pro jeho potomka rozhodně též. Jak jsem před naší schůzkou coby nesmělý chlapík horečně spekuloval, kterak se s ní vlastně přivítám, teď se mi vypnul mozek, moje tělo samo od sebe povstalo ze židle a moje ruce se napřáhly dopředu, aby do nich mohla Monika pohodlně vplout. Nepadly žádné frázovité věty typu: „Ahoj, tak to jsem já, jak se máš?“ nebo: „Bude se ti tady líbit, co ti mám objednat?“ a podobně. Jediné, nač jsem se slovně zmohl, bylo: „Pojď ke mně do náručí,“ na což jsem dostal okamžitou odpověď: „Moc ráda.“ Moničiny oči se těsně před prvním obejmutím ještě stačily krátce zeptat: „Tobě to fakt nevadí?“ a ty moje jim stihly odpovědět: „Právě naopak.“

Nu, musím se přiznat, že na tu květinu, neuměle schovanou pod stolem za aktovkou, jsem dočista zapomněl. Monika si jí všimla teprve ve chvíli, když jsme se bavili nad kávou, jako bychom k sobě odjakživa patřili, a okomentovala ji otázkou: „Ta je asi pro mě, viď? S tím sis nemusel dělat starost.“

***

Nevím, jaké vy máte zkušenosti se seznamováním na inzerát, ale já rozhodně ty nejlepší. Už jsme s Monikou pět let a máme oči jen jeden pro druhého. Můj Jiřík získal svou vysněnou milující maminku, Moničin Pavlík nového tátu, kluci tvoří perfektně sehranou dvojku a zanedlouho k nim přibyde třetí. Tedy pokud to ovšem nebude holčička.

A jedno vám povím, stal se ze mě majetnický typ. Když se na svoji manželku podívám nebo ji obejmu, tak si pyšně říkám, že tahle obrovská porce nádherné a neodolatelné ženskosti je jen a jen moje.

Autor: Jan Pražák | úterý 15.8.2023 14:34 | karma článku: 32,34 | přečteno: 1119x
  • Další články autora

Jan Pražák

Proboha, lidi, pohlídejte mi ji!

Do toho vlaku jsem se dostal vlastně náhodou. Původní záměr byl cestovat z práce domů jako obvykle metrem a busem, ale když na náměstí Republiky zahlásili náhlé přerušení provozu, otočil jsem to na Masaryčku a sednul na Elefanta.

9.7.2024 v 14:34 | Karma: 28,50 | Přečteno: 775x | Diskuse | Společnost

Jan Pražák

Usmíření na poslední chvíli

Maminka odešla od tatínka, když mi bylo pět let. Jednoho dne rozhodla, že se stěhujeme ke strejdovi Romanovi. Sbalila všechny svoje a moje věci, ani mi neumožnila se s tátou rozloučit a odjela se mnou do jiného města.

6.7.2024 v 7:07 | Karma: 29,47 | Přečteno: 847x | Diskuse | Ostatní

Jan Pražák

Ukaž, co to tady máš?

„Ukaž, otoč se... Vždyť máš ty kalhoty celé ušmudlané, tady je dokonce flek, dej to sem, rovnou je strčím do pračky. A tu košili si zítra taky vezmi čistou, prosím tebe, ať mi nechodíš do práce jako vandrák.“

2.7.2024 v 14:34 | Karma: 24,71 | Přečteno: 783x | Diskuse | Společnost

Jan Pražák

Zralá plnoštíhlá dáma ve dvoudílných plavkách

„Dokázal by sis mě představit v dvoudílných plavkách?“ Zeptala se mě Maruška zkoumavým hlasem, když jsme spolu jednoho z prvních letních podvečerů seděli na cukrárenské předzahrádce.

29.6.2024 v 7:07 | Karma: 26,80 | Přečteno: 964x | Diskuse | Ostatní

Jan Pražák

Jsou vulgarizmy ještě vůbec vulgární?

Asi jak které, v jakém kontextu jsme je vyřkli a komu adresovali. Pokusím se zde o menší významový rozbor některých vulgarizmů a budu se to snažit napsat tak, aby měl článek šanci doputovat až k vašim očím.

25.6.2024 v 14:34 | Karma: 30,35 | Přečteno: 2853x | Diskuse | Společnost
  • Nejčtenější

Francouzský volební šok. Vyhrála levicová koalice, Le Penová je až třetí

7. července 2024  14:25,  aktualizováno  8.7 6:05

Druhé kolo předčasných parlamentních voleb ve Francii překvapivě ovládla levicová Nová lidová...

Spadlý strom v Praze zranil dva lidi. Bouřky v Česku komplikovaly dopravu

6. července 2024  11:58,  aktualizováno  22:56

Silné bouřky, které v sobotu večer přecházely přes Česko, za sebou zanechaly mnoho škod, potíže v...

Padaly kroupy jak pingpongové míče. Bouřky se opět hnaly Českem

10. července 2024  8:02,  aktualizováno  22:52

Česko má za sebou další tropický den. Denní maxima byla ve středu překročena na 56 z celkem 167...

Vraťte se domů! Barceloňané stříkali vodu na turisty, ti opouštěli restaurace

8. července 2024  9:51

Zatímco turisté obědvali nebo se jinak občerstvovali v centru Barcelony, téměř tři tisíce místních...

Tajný Orbánův dopis lídrům EU: popsal Putinovo překvapení i pohled na válku

9. července 2024  16:18,  aktualizováno  19:36

Maďarský premiér Viktor Orbán po setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem poslal špičkám EU...

Europoslanci ANO nepřišli na jednání s Fialou. Babiš to zakázal, míní premiér

12. července 2024  10:52,  aktualizováno  12:39

Jednání europoslanců s premiérem Petrem Fialou (ODS) v Kramářově vile se v pátek nezúčastnili...

Muž hrozil vystřílením úřadu kvůli tiskopisům, jeho zbraně půjdou na expertizu

12. července 2024  12:32

Sedmapadesátiletého muže z Plzně, který ve středu vyhrožoval na plzeňském úřadě, že vystřílí jiné...

Koalice omezila diskusi o zvýšení poplatků ČT. Spadla mi brada, řekl Havlíček

12. července 2024  6:09,  aktualizováno  12:31

Přímý přenos Poslanci jednají o návrhu na zvýšení poplatku pro Českou televizi na 150 korun a Českému rozhlasu...

Silných bouřek se Česko nezbaví. V pátek je doprovodí i kroupy a povodně

12. července 2024  12:06,  aktualizováno  12:10

Přímý přenos Závěr pracovního týdne přinese opět velmi silné bouřky, krupobití i lokální povodně. Podle...

  • Počet článků 2152
  • Celková karma 27,57
  • Průměrná čtenost 1309x
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.