Podvečer v Palladiu

Fast foody nejsou zrovna mým oblíbeným šálkem kávy. Odkojen klasickou českou kuchyní si daleko víc potrpím na „normální“ jídla, na které jsem celý život zvyklý.

Ale někdy se to tak semele a okolnosti člověka přimějí vyzkoušet i něco jiného. Měl jsem rande se svou drahou polovicí v pražském Palladiu, byl jsem tam o nějaký čas dřív a řekl jsem si, že se podívám, jestli by tam nebyla nějaká zvířata k vyfotografování. Nebyla, tedy ne ta živá, možná tam ani nesmějí, a tak jsem udělal aspoň pár snímků se zvířecími motivy.

Hodina schůzky se rychle blížila, ale mě se rozkručelo v žaludku, tak tedy ještě honem něco sníst. Ale co? Pořádná česká hospoda tam není, a v ní bych se už najíst stejně nestihl. Vzpomněl jsem si, jak mi kdosi říkal, že Burger King je lepší, než MacDonald nebo než KFC, tak jsem se rozhodl, že mu pro jednou dám šanci. Vyjel jsem do posledního patra, zamířil ke jmenovanému pultu a objednal si cosi prý cenově výhodného. Spočívalo to ve dvou „burgerech“ a v bezedném kelímku nealkoholického nápoje dle vlastního výběru.

Naproti pultu byl vyhrazený a zároveň ohrazený prostor pro konzumenty, tam se mi podařilo najít malý volný stolek hned na kraji. Usadil jsem se a začal bojovat. Ne, nepřehlédli jste se, nenapsal jsem jíst, ale opravdu bojovat. Pral jsem se s obsahem obou těch dvou plněných bochánků, který se mi snažil za každou cenu dostat na oblečení. Nu což, ne že bych si nějak extra pochutnal, ale trochu jsem se zasytil a přitom jsem spotřeboval asi tucet ubrousků. Nakonec jsem si oddechl a při dopíjení toho „bezedna“ začal vyřizovat cosi v mobilu.

„Dejte mi aspoň deset korun, prosím, prosím.“ Vyrušila mě paní Ošuntělá neurčitého, spíš vyššího věku. „I tady?“ Pomyslel jsem si, ale nutnosti reakce jsem byl ušetřený, zasáhl černý šerif. Napřed paní Ošuntělou upozornil, že v těchto místech se nežebrá, ona však zřejmě zčistajasna ohluchla a nereagovala. Vzal ji tedy pod ramenem, překvapivě zlehka a jemně s úmyslem že ji vyvede. „Pomalu na mě, bolí mě zádíčka, mám housera.“ Protahovala ufňukaně a zmizela, já byl docela rád. I když tyhlety lidičky potkávám v centru prakticky denně, nedokážu si na to zvyknout. Většinou mi dělá problém je odmítnout, a přiznám se, že ne vždy se mi to podaří.

Neříkám, že Burger King je špatný, chápu, že leckdo má tato jídla rád. Nicméně mně se neosvědčil, a nemyslím si, že bych si na něj zase brzy zašel. Pravda, téma nic moc, jen pár podvečerních postřehů z moderního pražského nákupního centra. Na závěr teď nabízím těch několik málo zvířecích obrázků.

Jsem důstojná a krásná šelma, zasloužím si obdiv.

Škoda jen, že nemám oči.

Já sice oči mám, ale víte, proč se na vás tak smutně dívám?

Protože žádnému dítěti nedovolí se na mně pohoupat.