Plesnivej dědek a protivná těhule

Příměstské autobusy, které rozvážejí cestující z pražského Černého Mostu do přilehlých městeček a vsí, bývají obvykle přeplněné. Zejména v odpolední špičce často praskají ve švech.

Čerstvě přistavený spoj polykal dlouhého, pomalu se posouvajícího hada čekajících lidí. Ze stanoviště číslo čtrnáct odjíždí jen jedna linka a předbíhání se tam moc nepěstuje. Dorazil jsem na poslední chvíli a zařadil se na konec. Přede mnou stál zachumlaný bělovlasý stařeček, opíral se o hůl a z oblečení mu vykukovala jen hlava s usměvavým, chladem zčervenalým vrásčitým obličejem. Těsně před ním stála mladá nastávající maminka ve stadiu těhotenství, které se nedá skrýt ani pod tlustou zimní bundou. 

„Pane, jděte si dopředu,“ otočila se těhotná paní na staříka, „lidé vás určitě pustí, abyste si mohl sednout.“

„Děkuju,“ odmítl oslovený, „však já ještě něco vydržím. Ale víte, jste hodná, zdaleka ne každý by mi něco takového nabídnul a dopředu byste měla jít spíš vy.“ Chvilku stál na svém místě, a pak se znovu podíval na těhulku. Najednou, jakoby ho něco napadlo, pokýval hlavou, vydal se i se svou holí podél lidského hada přímo ke dveřím autobusu a nastoupil dovnitř. Lidé si ho většinou buď ani nevšimli nebo se tvářili chápavě, jen pár nedovtipů si neodpustilo stupidní uštěpačnou poznámku o předbíhání.

Jakmile autobus spolykal celou frontu a já se v závěsu za nastávající maminkou dostal dovnitř, uviděl jsem staříka sedět vpředu na samostatném sedadle pod chumlem stojících. Když ho těhulka míjela, zvedl se, protestující dámu nekompromisně posadil na svoje místo a postavil se nad ni.

Paní s viditelnou úlevou usedla, ale nedalo jí to: „Díky moc, jste hodný, ale bude se vám špatně stát, zvlášť až to bude házet v zatáčkách.“

„Nebojte se, však já ještě něco vydržím,“ odpověděl stařík. „Teď mě sice trochu bolí kolena, ale v mládí jsem hrával házenou a pořád chodím do sokola, snažím se aspoň trochu cvičit, jak se dá.“

„A víte, že já mám podobnou babičku, jako jste vy?“ Těhotnou paní zjevně chytla povídavá a rozhovořila se o své prarodičce. Vyprávěla, jaká to dřív byla skvělá plavkyně, dokonce prý vyhrála i několik závodů. K stáří začala s otužováním a teď nevynechá jedinou příležitost, když se její parta milovníků studené vody sejde za účelem ledového osvěžení. Před časem si pořídila trekové hůlky a čile s nimi ve svých skoro osmdesáti létech pobíhá po kopcích. „Přála bych si, aby tady ta byla jednou jako ona,“ pokračovala těhulka a hrdě si pohladila břicho.

Mladá paní vyprávěla, stařík poslouchal, občas souhlasně pokýval hlavou nebo něco připodotknul. Stál nad ní, svou hůl měl v jedné ruce a druhou se zavěsil do tyče za sedadlem. Trochu se zmítal v zatáčkách, možná toho měl dost, ale držel se statečně.

„Tak já jsem doma,“ prohlásila těhotná paní, když jsme se blížili k další zastávce. „Vystupuju, teď si sem pěkně sednete vy, ukažte, já vám tu hůl podržím. A díky ještě jednou.“

Mladá paní povstala, a než se stařík stačil usadit, objevila se na scéně nazrzlá lasička pubertálního věku s mobilem v ruce a se sluchátky na uších. Snad neslyšela rozhovor těch dvou, možná ani nevěděla o stařečkových bolavých kolenech, prostě se chtěla prosmýknout a v pohodě vsedě poslouchat svou muziku. Byla štíhlá a asi by se jí to i podařilo, nebýt těhulky. Ta jí totiž těsně před svým odchodem stačila jako závorou zahradit cestu stařečkovou holí.

Lasička jen protočila oči, udělala „pfff“ a načuřeně se odporoučela o pár metrů dál. Starý pán se s vděčným výrazem posadil, těhotná paní vystoupila a do nacpaného příměstského autobusu se vrátil ospalý podvečerní cestovní klid.

Pohodlně jsem se opřel v prostoru mezi sedadly naproti dveřím a rozhlížel se kolem sebe. Venku jsem zahlédl tu dámu, jak si to navzdory svému pokročilému těhotenství svižně štráduje k domovu. Staříkovi klesla hlava, nejspíš si trochu zdřímnul. A lasička? Mluvila s někým po telefonu, já stál trochu dál, a tak jsem zaslechl jen něco o plesnivejch starejch dědcích, protivnejch těhulích a o tom, jaký je strašně out jezdit sockou. Měl jsem z toho příjemný pocit, byl jsem rád, že ty protivné vnímavé mladé dámy a nemožní stáří bělovlasí gentlemani jsou mezi námi v převaze proti chudinkám ukřivděným lasičkám.