Mohu se podle zákona oženit se svou kočkou?

Zní vám to divně? Pak jste sto let za opicemi a vězte, že moderní a veskrze korektní svobodná volba výběru partnerů pro uzavření manželství dorazí v dohledné době i k nám. Čím dřív, tím líp, ať nezaostáváme za světem.

On by mi takový sňatek s kočkou totiž přinesl spoustu výhod, vezměme to pěkně od rána do rána. Tak zaprvé bych nepotřeboval budík, chlupatá čtyřnohá manželka by mě nejpozději před pátou hodinou probudila neodbytným dožadováním se snídaně. Musel bych se naplno probrat, takže by odpadlo nebezpečí, že v rozespalosti spadnu ze schodů nebo svou pomalostí nestihnu autobus do práce. Po ranním nakrmení by totiž vypadla na zahradu chytat myši a nezdržovala mě zbytečnými dotazy, kdy se vrátím, případně varováním, abych nezapomněl koupit likér pro tchýni, která přijde večer na návštěvu.

V práci bych měl klid a nebyl rušen telefonickými připomínkami ohledně povinnosti vyzvednutí dětí ze školky, neb kočka by si svá případná koťata z prvního manželství ohlídala sama. Po příchodu domů bych byl sice pokárán kvůli příliš dlouhému intervalu mezi jednotlivými jídly, ale jakmile bych tento svůj prohřešek napravil, manželka kočka by mě začala odměňovat. Ulehla by mi na hruď nebo na břicho, provedla drápkatou zdravotní masáž a po ní by mě hlasitým předením ukolébala k příjemnému podvečernímu zdřímnutí. Po probuzení by ji přepadly výčitky svědomí, že já živím ji a ona mě nikoli, a tak by znovu vyběhla ven, vrátila by se s čerstvě ulovenou myší v tlamičce a nabídla by mi ji k večeři. Tento její velkorysý krok by byl obzvlášť výhodný v případě, že bych cestou z práce zapomněl nakoupit a doma by mě překvapila prázdná lednice.

Po večeři by se mi kočičí manželka postarala o potřebnou dávku zdravého pohybu. Uvnitř domu bychom spolu hráli zakutálovanou, tedy hru, při které bych jí nadhazoval pingpongový míček a ona by mi ho odpalovala zpátky. Užil bych si přitom spoustu pobíhání z místa na místo, dřepů a dokonce i lehů při vyšťourávání zakutáleného míčku zpod nebo zpoza různých kusů nábytku. Naopak venku na zahrádce by mi kočičí manželka názorně ukazovala, jak se leze po stromech a aby mě přiměla k následování v této bohulibé činnosti, použila by klasickou fintu. Vyšplhala by na nejvyšší strom, úmyslně by se naoko tvářila, že se bojí slézt dolů a nutila by mě, abych ji vylezl sundat. Tím by mi poskytla možnost dobrého tréningu v lezení po žebříku, balancování v koruně stromu a naučila by mě, jak se má správně padat.

Večer bychom pak jako správní manželé skončili v posteli. Kočka by si vybrala potřebné místo na mém těle a počala by ho léčit svým živočišným teplem. Buď by si mi lehla na koleno, natlučené po pádu ze žebříku, na břicho, rozbolavělé po nezvyklé myší večeři, případně na hlavu, pokud by mě rozbolela z celého náročného dne. Při své léčbě by se opět rozpředla, abych snáze usnul a nechala by mě vyspat skoro až do pěti hodin následujícího rána.

Obecně vzato manželství člověka s kočkou není ničím převratným a je jen slabým odvarem ve srovnání s tím, koho si vzala jedna moderně smýšlející Američanka. Nebudete tomu věřit, ale tato odvážná žena zašla tak daleko, že uzavřela manželství se svým daňovým výběrčím. Jakkoli si o sobě myslím, že jsem tolerantní člověk, nedokážu tento její krok pochopit a nedovedu si představit, že bych se byl schopen a ochoten odhodlat k něčemu podobnému. Nesnesu představu žít po boku někoho, kdo by mi čtyřiadvacet hodin denně sedm dnů v týdnu stále něco danil mnohaprocentní sazbou. Uřízl mi špičku boty hned ráno před cestou do práce, krom své porce večeře snědl i část mé, zakryl a zrcadlem k sobě odklonil část televizního obrazu při fotbalovém přenosu a v noci ze mě stáhnul kus mé peřiny.

Nicméně na druhou stranu musím otevřeně přiznat, že onu zprávu o odvážné Američance nemám ověřenou z nezávislých zdrojů, a proto nemohu vyloučit, že se jedná o fejk. Skutečnost je možná mnohem prozaičtější a tato dáma neuzavřela manželství se svým daňovým výběrčím, nýbrž se svým kontejnerem na bioodpad. Ono by to nakonec bylo i logičtější a ekologicky rozhodně správnější.

Popravdě řečeno, i když by pro mě byla ženitba s čtyřnohou kočkou moderním a korektním krokem správným směrem, slabošsky se přiznávám, že k němu nepřistoupím. Jednak proto, že jednu dvounohou kočku za manželku už dlouhá léta mám a než abych se pouštěl do vbrzku legální polyamorie, radši s ní zůstanu v klasickém a dnes už přežitém svazku muže a ženy. A za druhé něco tak podlého bych našemu kocourovi prostě nedokázal udělat.