Luxujeme s latinou

Varování autora: Použití poměrně velkého počtu cizích slov v tomto článku není snahou autora o to, aby čtenář nabyl dojmu o jeho znalostech a rozhledu. Pravý opak je pravdou, a tak autor prosí čtenáře o shovívavost, pokud některá z cizích slov použil nesprávně. Skutečným motivem jejich použití je snaha o určitý druh nadhledu a humoru, kterým si člověk může zpestřovat běžné domácí práce.

Je zajímavé pozorovat, jak někteří z nás zaujímáme ambivalentní vztah k určitým druhům domácích prací. Jako experimentální subjekt jsem zvolil sám sebe a primárně analyzoval své pocity při luxování.

V intencích klasické věty „rád může luxovat leda tak blbec,“ jejímž autorem je, tuším, Miroslav Plzák, přistupuji k luxování negativně. Zároveň jsem však pozitivně motivován pocitem, že vyluxovat je potřeba a že tím pomohu své manželce se sobotním úklidem. Ambivalence mých pocitů není naštěstí natolik výrazná, aby mi způsobila vnitřní dilema, zda vůbec luxovat, a tak se pouštím do práce. Po chvilce s překvapením zjišťuji určitou vnitřní mutaci, začne mě to bavit. Výsledný pocit po skončení luxování mívám tedy ve většině případů pozitivní. Výjimkou jsou situace, kdy poté co lux uklidím, se mě manželka zeptá, jestli jsem nezapomněl vyluxovat nějaké místo, které jsem s bohorovným klidem vynechal. To se pak pocit satisfakce z dobře vykonané práce rázem změní v desilusi. Následuje okamžik dilematu, zda to mám nějak zahrát do autu nebo lux znova vytáhnout a k inkriminovanému místu se s ním vrátit. Přiznám se, že obvykle zvítězí druhá varianta, protože v opačném případě bych si připadal jako diletant.

Můj přístup k luxování není jen ambivalentní v současnosti, v dlouhodobém časovém horizontu prošel určitou genezí. V dětství, když jsem bydlel se svými rodiči, v něm žádná ambivalence neexistovala, byl zcela konzistentní. Tehdy jsem se této činnosti vyhýbal, jak jen to bylo možné. Ve chvílích, když jsem byl tváří v tvář konfrontován s luxem, snažil jsem se prezentovat co nejvíce naivních argumentů, abych dokázal, že se této činnosti nemohu věnovat. Zpravidla mi to nebylo nic platné.

Sekundárně jsem analyzoval pocity naší kočky při mém luxování a nyní je zde prezentuji navzdory tomu, že jejich význam je v kontextu článku marginální. Její přístup k luxování je striktně negativní, vykazující určité elementy fobie. Prchá, jakmile se k ní se zapnutým luxem přiblížím a následně mi vyčítá, interrupci svého spánku.