Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jak jsem byl u věštkyně

Starobyle zařízený pokoj s vysokým stropem a těžkými závěsy na oknech byl osvětlený tlumenou září trojramenného svícnu. Na kulatém stolku, pokrytém temně rudým ubrusem ležely vykládací karty a veliká křišťálová koule.

Vzduch byl prosycen těžkou vůní doutnajících cizokrajných tyčinek a tichými tóny meditační hudby. V rohu maličkého kanapátka odpočíval kocour černý jako uhel. Důstojná dáma ve volných fialových šatech mi majestátně pokynula rukou, abych usedl do jednoho ze dvou pohodlných křesílek, umístěných u kulatého stolku. Celý prostor byl zaplněn pozitivní astrální energií, která byla tak silná, že jsem ji dokázal vnímat i já.

Tak takhle nějak jsem si to celé představoval a těšil se, že o tom napíšu článek. Jenomže skutečnost byla úplně jiná. Ocitl jsem se v úzké chodbičce, z níž vedly dvoje dveře. „Na ten nepořádek se nekoukejte, zrovna mě vyplavili.“ Pravila věštkyně, oděná do odrbaného domácího trička a do džín, které už bezpochyby pamatovaly spoustou podobných zvědavců, kteří sem zavítali přede mnou.

Cestou do kuchyně jsme minuli pootevřené dveře do pokoje, koutkem oka jsem stačil zaregistrovat pouze nějakou skříň a roh neustlané postele. Kuchyňská podlaha včetně několika kusů oprýskaného nábytku byla pokryta vším možným, od nádobí až po hromady starých časopisů. Předměty budily dojem, jako by na svých místech odpočívaly už hodně dlouho, bez ohledu na nedávné vytopení bytu. Bylo jich tolik, že nám stěží dovolily projít k téměř zaplněnému kuchyňskému stolu. Cestou jsem zakopl o misku s kočičími granulemi a půlku jich vysypal na starý koberec neurčité barvy.

Ano, kocour tam opravdu byl a zabíral téměř celý zbytek místa na stole. Veliký, rezavý, s ochranným límcem na krku a naštvaný. Kdopak by nebyl naštvaný pár dní po amputaci tří čtvrtin ocasu, do kterého se mu na ulici zakousl pes. Zlehka jsem ho pohladil, v odpověď se mi dostalo varovné zavrčení: „Jo, beru tě, ale radši mě nech, je mi blbě a je tady hrozné vedro.“ Na okenním parapetu se krčila maličká zapálená svíčka, chuděrka nedokázala konkurovat odpolednímu jasu pálícího slince. Venku bylo přes třicet stupňů, vevnitř jen o maličko míň.

Nějak jsme se nasoukali na dvě kuchyňské židle a já spustil pečlivě připravené souvětí: „Víte, už jsem postarší člověk a rád bych se zeptal, jaké úkoly mě v tomto životě ještě čekají.“ Paní v triku byla trochu zaskočená. Asi jsem se hned zkraje dopustil nějakého faux pas a netrefil se do jejích zaběhnutých postupů. Nicméně nedala na sobě nic znát, a aby se dostala na svou půdu, optala se mě na jméno a datum narození. Poté přišla s dalšími otázkami, zda a jak dlouho jsem ženatý, kolik mám dětí, v jakém oboru pracuji a jestli jsem už udělal něco dobrého pro druhé. Zřejmě potřebovala materiál, na kterém by mohla při svém věštění stavět.

Jsa duše otevřená, vše jsem ji sdělil a přidal i pár slov o své občasné drobné pomoci kočičím útulkům. A o tom, že si rád povídám s různými lidmi o jejich osudech, radostech a starostech. Zrzavý kocour na mě upřel své jantarové oči, zavadil límcem o hranu stolu a otráveně se otočil zpátky. Paní rozkývala skleněnou kuličku velikosti tenisového míčku, připevněnou na řetízku a optala se do prostoru: „Bude Jan, narozen tehdy a tehdy žít ještě víc než deset let?“ Po sérii otázek ve stylu hry na ano ne mi sdělila, že tady budu do devadesátky. „Probůh,“ zděsil jsem se beze slov a zalitoval všechny lidi ve svém okolí, které tady budu ještě tak dlouho strašit.

Poté paní jmenovala pár číslic z mého data narození a ubezpečila mě, že budu až do smrti zdravý. „Jenom si dávejte pozor na klouby na nohou a nechoďte v sandálech v blátě.“ Za okny se ozval první hrom chystající se bouřky a já na moment mimoděk sklopil zrak na svou letní obuv. Doporučila mi jakýsi doplněk stravy, až jsem měl dojem, že odkudsi vyčaruje příslušné balení a bude se mi ho snažit prodat. Křivdil jsem té dobré duši, neučinila tak.

„Měl byste si zařídit doma pokojík a když s těmi lidmi rozebíráte jejich osudy, vemte je tam a nechte si od nich za to zaplatit.“ Radila mi zřejmě inspirovaná sama sebou. „Hm,“ pomyslel jsem si opět beze slov, „to určitě. Kolik by mi asi tak zůstalo přátel a kamarádů?“ Nějak jsem nevěděl, co jí na to mám říct, a tak jsem opět zlehka pohladil zraněného kocoura. Už nevrčel, asi mu došlo, že se ode mě pokoje nedočká, a tak mi věnoval pouze dlouhý významný pohled.

Paní věštkyně se vrátila ke svému kyvadýlku, mému jménu, datu narození a k otázkám do prostoru. I dozvěděl jsem se, že jsem byl v minulém životě v osmnáctém století chudý bylinkář, pomáhající lidem v sousedství různými lektvary. Před mnoha léty mi někdo jen tak mezi řečí prozradil, že jsem byl v minulém životě archivářem někde na jihu Čech. Nějak mi to teď nešlo dohromady, leda bych tehdá archivoval bylinky, jejichž odvary nikdo nechtěl pít.

Dále jsem se dozvěděl, že v příštím životě budu veterinářka a moje současná manželka bude mým bratrem. Možná, že paní v triku potřebovala nějak zužitkovat mou předchozí informaci o lásce ke zvířatům a o dlouholetém manželství.

Sezení se pomalu chýlilo k závěru, věštkyně přestala věštit a začala mi vyprávět o nějakých svých příbuzných, kteří byli v minulém životě jinak příbuzní. A že se jí někdo z nich snažil napálit a že ta dáma, jejíž pes jí pokousal kocoura, jí nedá ani korunu. A tak dál a tak dál, až jsem měl najednou známý pocit, že si zas s někým povídám o jeho životě. Nu což, třeba jí to trochu pomohlo. Pak už jen honorář za věštbu, děkuju, na shledanou a prý kdykoli budu něco potřebovat, mám se zas zastavit. Zrzavý kocour se se mnou rozloučil pohledem s náznakem úlevy. Asi byl rád, že konečně vypadnu. Venku mě přivítaly první těžké kapky počínající bouřky.

Tak vám nějak nevím, nechci té paní křivdit. Každopádně byla milá a věřila číslům i odpovědím, které ji napadaly u kyvadýlka. Nicméně mám za to, že ty vzácné střípky ze sfér mezi nebem a zemí k nám přicházejí trochu jinými cestami. A přitom vůbec nezáleží, jestli o nás zavadí v honosných pokojích s velkou křišťálovou koulí nebo v přeplněné kuchyňce s hromádkou rozsypaných granulí na zemi.

Autor: Jan Pražák | sobota 24.6.2017 16:07 | karma článku: 23,26 | přečteno: 790x
  • Další články autora

Jan Pražák

To je jenom náš Pepíček, toho my tu máme skoro pořád

„Je mi strašné vedro, nevadilo by ti, kdybych dneska vyměnila kávu s větrníkem za zmrzlinový pohár? A přidáš se ke mně?“ Zeptala se Maruška jednoho odpoledne minulý týden, když jsme se po práci sešli v naší oblíbené cukrárně.

16.7.2024 v 14:34 | Karma: 24,15 | Přečteno: 777x | Diskuse | Ostatní

Jan Pražák

Příběh jednovaječných dvojčat

Rodiče mi dali jméno Kamila a přišla jsem na svět jen o pár chvil dřív než moje sestra Radmila. Už od samého začátku jsme byly úplně stejné, rozeznat nás od sebe dokázala jedině maminka.

13.7.2024 v 7:07 | Karma: 25,43 | Přečteno: 688x | Diskuse | Ostatní

Jan Pražák

Proboha, lidi, pohlídejte mi ji!

Do toho vlaku jsem se dostal vlastně náhodou. Původní záměr byl cestovat z práce domů jako obvykle metrem a busem, ale když na náměstí Republiky zahlásili náhlé přerušení provozu, otočil jsem to na Masaryčku a sednul na Elefanta.

9.7.2024 v 14:34 | Karma: 30,69 | Přečteno: 928x | Diskuse | Společnost

Jan Pražák

Usmíření na poslední chvíli

Maminka odešla od tatínka, když mi bylo pět let. Jednoho dne rozhodla, že se stěhujeme ke strejdovi Romanovi. Sbalila všechny svoje a moje věci, ani mi neumožnila se s tátou rozloučit a odjela se mnou do jiného města.

6.7.2024 v 7:07 | Karma: 30,19 | Přečteno: 911x | Diskuse | Ostatní

Jan Pražák

Ukaž, co to tady máš?

„Ukaž, otoč se... Vždyť máš ty kalhoty celé ušmudlané, tady je dokonce flek, dej to sem, rovnou je strčím do pračky. A tu košili si zítra taky vezmi čistou, prosím tebe, ať mi nechodíš do práce jako vandrák.“

2.7.2024 v 14:34 | Karma: 25,13 | Přečteno: 819x | Diskuse | Společnost
  • Nejčtenější

Novinky na iDNES Premium: Rozdáváme kola za milion korun

15. července 2024

Členství v iDNES Premium má velkou spoustu výhod. Čtenáři se dostanou ke všem prémiovým článkům na...

Trumpa při pokusu o atentát trefili do ucha. Střílel mladý republikán, nepřežil

14. července 2024  1:01,  aktualizováno  14:56

Republikánský kandidát na amerického prezidenta Donald Trump přežil pokus o atentát. Na...

„Nakonec na mě plivnul.“ Nizozemec loví Češky a prodává je na gangbang

18. července 2024

Premium Stovky českých žen k natáčení tvrdého porna v Nizozemsku naverboval v uplynulých letech Daniël van...

ONLINE: IT problémy způsobily kolaps bank i letišť. V Evropě i jinde ve světě

19. července 2024  9:25,  aktualizováno  17:56

Sledujeme online Řadu zemí v pátek zasáhly problémy s počítačovými systémy. Letiště kvůli výpadku čelí potížím s...

Zemřela Shannen Doherty. Hvězda Beverly Hills 90210 podlehla rakovině

14. července 2024  15:17,  aktualizováno  17:04

Po téměř deseti letech boje s rakovinou zemřela americká herečka Shannen Doherty, informují média....

Výpadek IT systémů zasáhl v Česku pojišťovny, síť lékáren i další firmy

19. července 2024  16:42,  aktualizováno  18:33

Rozsáhlý výpadek počítačových sítí zasáhl i české firmy. Vedle letiště hlásily potíže pojišťovny,...

Chci v europarlamentu založit novou frakci, už o ní jednáme, říká Konečná

19. července 2024

Štrasburk (od zvláštní zpravodajky iDNES.cz) Ve svém třetím funkčním období v Evropském parlamentu je Kateřina Konečná poprvé bez síly frakce v...

ONLINE: IT problémy způsobily kolaps bank i letišť. V Evropě i jinde ve světě

19. července 2024  9:25,  aktualizováno  17:56

Sledujeme online Řadu zemí v pátek zasáhly problémy s počítačovými systémy. Letiště kvůli výpadku čelí potížím s...

Dva žáci před školou v Německu pobodali učitele, ten je v ohrožení života

19. července 2024  16:36,  aktualizováno  17:28

Dva žáci v pátek pobodali učitele před školou ve městě Wedel poblíž Hamburku, uvedl server listu...

  • Počet článků 2154
  • Celková karma 27,61
  • Průměrná čtenost 1309x
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.