Já chci z té klece ven!

V dobře a s láskou vedených útulcích a domácích depozitech kočky v klecích nežijí. Tedy až na výjimky, jimiž jsou například kočky čerstvě příchozí v separaci před zaléčením nebo před zahojením zranění, s nimiž byly odchyceny.  

Anebo kočky nesocializovatelné. Prostě takové divošky, které by se nedokázaly sžít s ostatním útulkovým osazenstvem a trvale by jej šikanovaly. Většinou bývají neumístitelné a útulkářky nemívají k dispozici tolik prostoru, aby každé z nich přidělily vlastní místnost. A tak žijí odděleně ve více či méně prostorných klecích, což sice není nejlepší řešení, ale každopádně je to lepší, než kdyby byly rovnou odepsány.

Zbytek útulkového osazenstva žije volně po všech místnostech a vytváří si jakousi hierarchii, která se s příchodem nových chlupáčů a umísťováním stávajících neustále operativně přizpůsobuje. Není to samozřejmě ideální, neb kočka jest tvorem individualistickým, ale funguje to. Občas se někdo s někým poškorpí, jindy vznikne přátelství, prostě tak trochu jako kdybyste dali dohromady skupinu různorodých lidí a přinutili je nějaký čas žít spolu.

Nicméně na umísťovacích výstavách kočky v klecích pochopitelně být musí a nejen proto, aby případní zájemci z řad nás lidí poznali, která je která, ale hlavně proto, že jinak by utekly. A kdo by je pak sháněl, že? Dovedete si představit tu melu, jak útulkářky promíchané s návštěvníky lezou pod stoly, na stoly a pomalu i na záclony v marné snaze pochytat své svěřence? A jak někdo hlídá u dveří, za každou cenu je drží zavřené a nechce jimi nechat nikoho projít, aby toho nějaká kočka nevyužila a neprchla ven?

Kočky se na výstavách často tváří tak, jako by tušily, že mají příležitost získat nové domovy u lidí, kteří se o ně budou s láskou starat, a toto své tušení projevují touhou dostat se ze svých klecí ven. Můžeme se o tom přesvědčit na následujících několika obrázcích, které jsem pořídil na sobotní umísťovací výstavě na pražském Andělu.

Pozvánku na tuhle výstavu jsem vyrobil týden před jejím konáním a přiznám se, že jsem se celou dobu bál, jestli se vůbec bude moct uskutečnit. Naštěstí mohla, ale vzhledem ke všeobecně známé situaci se na ni vypravilo málo lidí a tím pádem se i méně kočkám podařilo nalézt nové domovy, konkrétně osmi ze třiceti zúčastněných. Dokonce byly i chvíle, v nichž jsem na výstavě zůstal v družné debatě s útulkářkami sám, nu, aspoň jsem se dozvěděl pár čerstvých střípků z jejich práce.

Například to, jak jedna potenciální zájemkyně o adopci kočky na útulkářčin dotaz, zda má doma v bůhvíkolikátém patře zabezpečená okna, odsekla otázkou: „To snad jako ani nemůžu větrat?“ Útulkářka zrovna v tu chvíli držela v rukou kočku, o níž ta osoba projevila zájem, kočka se lekla, jakoby tomu rozuměla, cukla sebou a svou opatrovnici omylem škrábla. Načež útulkářka potenciální zájemkyni ujistila, že s takovým okenním přístupem od ní kočku teda rozhodně nedostane a šla si ošetřit čerstvě utržený šrám.

Jiná útulkářka si mi posteskla, jak často se i v dnešní době setkává s názorem rádoby ochránců, kteří projeví zájem o kotě, ale odmítají se zavázat, že ho v příslušný čas nechají vykastrovat. Zdůvodňují to tím, že je to proti přírodě a že by nic tak ošklivého nedokázali tomu tvorečkovi udělat. Načeš to celé suše a smutně uzavřela konstatováním: „No a já pak pořád dokola nacházím vyhladovělá koťata pohozená v krabicích v zuboženém stavu, tohle těm mudrcům asi nevadí.“

Leč dosti toho, buďme rádi i za ty kočky, které se v sobotu navzdory všemu umístit podařilo, osobně jsem byl u dvou předání, takže dalších pár fotek.

Zrzavobílý Vavřinec

Báječný Filip

Dneska nikdo neví, co bude zítra, nějaké další umísťovací výstavy sice naplánované jsou, ale vůbec není jisté, zda se uskuteční. Nicméně adoptovat kočku lze nejen na výstavě, ale i tak, že si ji člověk najde na internetu, domluví se, vezme přepravku a pak si pro ni rovnou zajede do útulku nebo do domácího depozita. Útulkářky jsou si toho dobře vědomy, a tak se snaží své svěřence nafotit, aby si je případní zájemci mohli prohlédnout:

Vysvobodíme-li kočku z klece tím, že jí otevřeme své srdce a vezmeme si ji k sobě domů, bude nám za to svým svobodomyslným způsobem celý život vděčná.

Poznámka: Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.