Blackout

Slovo, které už na první poslech zní hrozivě, když dojde k výpadku dodávky elektřiny, následky dnes mohou být skutečně vážné. A přitom dřív se nad něčím takovým člověk ani moc nepozastavil a prostě jen řekl „už zase nejde proud.“

Na počátku šedesátých let minulého století byly výpadky proudu běžnou záležitostí. Snad za to mohly energetické krize tehdejšího komunistického Československa, snad špatný stav elektráren a rozvodné soustavy, to nevím. Vzpomínám však na pár příležitostí, kdy jsem ten tehdejší blackout bral svým dětským chápáním s povděkem.

Musela to být první nebo druhá třída, čas okolo Vánoc, kdy se po ránu rozednívá nejpozději. První vyučovací hodina toho dne, paní učitelka nám začala nalévat do hlaviček taje našeho mateřského jazyka. Po pár minutách přišlo podpětí. Pohaslo několik kulovitých lustrů, místo strohého bílého světla se z nich počala linout tlumená naoranžovělá záře. Příjemná změna pro naše dětské oči, nepříjemná pro vše ostatní, dnes by možná byla pro mnohé důmyslné přístroje přímo smrtící. Lampy to párkrát zkusily naplno, pak docela zhasly a třídu zalilo přítmí, okrašlované zvenku hustou chumelenicí. A naše paní učitelka? Byla to moudrá a vlídná žena, která nám malým žáčkům čas do úplného rozednění zpříjemnila vyprávěním pohádek.

Doma jsme tehdejší výpadky proudu brali se samozřejmostí, rodiče rozsvítili připravenou petrolejku, chod domácnosti se utlumil a zklidnil. Tatík odložil noviny, přiložil do kamen, mamka sundala zástěru a drželi jsme černou hodinku. Domácí práce, řešení sporů a problémů, učení a další podobné povinnosti se odložily a začal se „žvýkat koberec.“ To byl náš domácí výraz pro povídání o všem možném i nemožném.

Dnes jsou důsledky blackoutů daleko vážnější. Několik minulých pátků se v naší obci cosi kutilo na vedení, výpadky proudu byly vždy s velkým předstihem hlášeny na jak obecním facebooku, tak na klasických vývěskách. Samozřejmě s udáním časového rozsahu a ulic, kterých se to týká. I tak se pokaždé našlo pár lidí, které tato informace minula a kteří si začali zoufat. S elektrickým nebo jen elektricky ovládaným kotlem prostě bez proudu nezatopíš. V troubě neupečeš, televizi si nepustíš. Baterky v notebooku a smartfonu za chvíli dojdou, ale stejně jsou ti k ničemu, jsi-li internetově závislý a máš-li doma jen wifi připojení.

A což teprve ti, kteří žijí v místech, kde nějaká vichřice pokácela stožáry a potrhala vedení. Takoví lidé jsou na tom ještě hůř, v mrazácích mají oblevu, potraviny se kazí. Ti aby měli v garáži pro všechny případy připravený dieselagregát. Nejlépe s dostatečnou zásobou nafty, to kdyby ta vichřice přinesla půlmetrovou nadílku nového sněhu.

Nu, a pokud by nastal nějaký delší a plošnější blackout, způsobený třeba přetížením mezinárodně pospojované přenosové sítě, teroristickým útokem nebo bůhví čím jiným? To už ani raději nedomýšlet, obrazně řečeno moderní na technice závislý homo sapiens by se asi rychle položil.

Proč vlastně píšu článek o blackoutu, namísto toho, abych vyprodukoval něco smysluplného nebo alespoň cosi pro pobavení? Snad proto, že je sobota a můj mozek má po celém pracovním týdnu mentální blackout. Tak snad příště to bude lepší, ale teď mě omluvte. Vezmu tu svou a půjdeme k sousedům na vínko, partičku karet a příjemné večerní popovídání. A když náhodou přijde ten obávaný blackout? Rozžehneme pár svíček a bude nám fajn. Přeji hezký a klidný večer i vám.