Asi bych neměl

Možná to znáte sami, někdy je pokušení příliš silné, a člověk si řekne, že jenom takový maličký hříšek mu neublíží.

Včerejší nedělní odpoledne zvalo na šálek dobré kávy. Jenomže samotná káva je v tuto poklidnou chvilku tak nějak neúplná. Touží po společnosti, aby jí nebylo smutno, aby se na stole necítila osamělá. Kdopak představuje pro „dívku“ kávu toho nejlepšího nápadníka, kdo se může stát jejím vytouženým milým? No přece dortík, zákusek, sladký to chasník, který se s ní milerád a s láskou zasnoubí.

A tak hnán svou touhou po hříchu zaběhl jsem do cukrárny u náměstí. Majitelkou a současně prodavačkou je naše sousedka odnaproti, příjemná paní, ve svém království stylově dorůžova naladěná. Vpravo má nádoby se zmrzlinou, pravou z Opočna, ta prý je nejlepší. Vlevo pro změnu spoustu dortíků a jiných sladkostí, které mě přímo nemravně lákají, ač si na sladké obvykle zas tak moc nepotrpím. Žloutkové věnečky, větrníky, indiánky, kokosky, laskonky, všemožné řezy až oči přecházejí, nos se blahem rozplývá a v ústech sliny se sbíhají.

Je to pár měsíců, co jsme se sousedem odvedle vylezli na náměstí na střechu přístavku před poštou a pověsili tam reklamní ceduli na prosbu té růžové paní. Pravda, stříška je dost šikmá, a tak se stalo, že ani cedule úplně rovně nevisí, ale naštěstí to nikomu nevadí. Jediné, co nás snad maličko omlouvá, je bankomat v přístřešku umístěný. Trochu jsme pospíchali, možná jsme se báli, že na nás policajty někdo zavolá.

Nevím proč, ale od té doby na nás ta paní cukrářka zřejmě nějak drží, včera mi jeden kousek navíc vnutila, vymluvit si to nikterak nedala.

Doma pak byla káva spokojená se svým společníkem. Manželka možná už trošičku míň, že prý na její linii nedbám. Nicméně hříšek byl dokonán dortíkem opravdu skvělým, že to snad pro jednou nepoznal ani můj tlak, ani cholesterol.

Téma článku a forma podání? Vím, není to žádný trhák. Ale kdyby byl přece jen někdo zvědavý, kdeže se ta sladká oáza nachází, tak abych nedělal reklamu, jen naznačím. Až budete mít cestu po staré poděbradské, zastavte na náměstí ve vsi, kde se nehvízdá. Když uvidíte tu šikmou ceduli, bude to už hned za rohem, heslo je „dudlík.“