Ale mami, vždyť ty taky chodíš bez podprsenky!

V té pekárně s pár stolky uvnitř jsem se stavil cestou domů, když mě přepadl náhlý záchvat hladu a do odjezdu autobusu mi zbývalo dost času. Ne nebudu zapírat, nebyl to hlad, jen bohapustá chuť na nějakou drobnost.

„Jeden croissant se šunkou a sýrem, prosím,“ vznesl jsem svůj kulinářský požadavek u pultu a se získanou kořistí se usadil k poslednímu volnému stolku.

„Sem tady byla první, uhněte!“ Ozvalo se od pultu, sotva jsem se stačil zakousnout do své pochoutky. Hlas byl hrubý a ječivý, patřil ženštině nevábného vzhledu s umaštěnými vlasy, oděné do volného utahaného trika s obrovským výstřihem, do sukně, jejíž lepší časy už dávno minuly a obuté do sešmajdaných tenisek. Tato „dáma“ si až doposud dlouze prohlížela vystavené zboží, nyní si zřejmě konečně vybrala a snažila se odstrčit drobnou pohlednou blondýnku s malým klukem, která stála přímo naproti prodavačce.

„Co si budete přát, mladá paní?“ Zeptala se prodavačka blondýnky a dala si záležet, aby nikdo nezůstal na pochybách, že oslovuje právě ji. Ječivka se zamračila, zamumlala nepublikovatelné oslovení, o krok couvla a začala se dloubat v nose.

„Prosím chlebíček s humrovou pomazánkou, povidlovou buchtu a jednu škvarkovou placku,“ odpověděla blondýnka prodavačce.

„Mami, povidlovou ne, já radši tvarohovou, prosím, prosím,“ opravil mamčinu objednávku klučina, ta se zatvářila omluvně a synovu změnu ohledně buchtové náplně potvrdila.

Pak se prodavačka ještě zeptala, jestli si to budou přát tady nebo s sebou, blondýnka odpověděla, že chlebíček s buchtou tady a škvarkovou placku s sebou. „Ta je pro tátu, víte,“ upřesnil klučina sebejistě, aby bylo všem jasno.

„Dělejte, to tady budete do zejtra do prdele nebo co?“ Skočila do toho ječivka ve snaze urychlit spád událostí, ale nebylo jí to nic platné. Prodavačka jen protočila panenky, v klidu obsloužila blondýnku s klukem, kterážto se poté odebrala ke stejnému stolku, u nějž seděla moje maličkost.

„Táta škvaukový placky miluje, stuejdo, máš je taky uád?“ Zeptal se mě klučina, hned jakmile si kousnul do buchty.

„Slávečku, neotravuj pána, a nemluv s plnou pusou,“ napomenula ho blondýnka a věnovala mi omluvný úsměv.

„Jasně, že mám, nejlepší dělávala moje babička,“ odpověděl jsem mu vážně, jako bych se bavil s dospělým chlapem. Slávečka to zjevně potěšilo, vypjal svůj dětský hrudníček a chystal se něco říct, ale nebylo mu dáno, přerušil ho nebývalý ruch od pultu. Tam si totiž mezitím ječivka objednala dvě koblihy, jedna z nich se jí nezdála, prodavačka ji vyměnila za jinou a ona se teď zvýšeným hlasem dožadovala slevy za nekvalitní zboží.

„Berte nebo nechte být a doplaťte mi ještě pět korun,“ nenechala se prodavačka vyvést z míry. Ječivka dospěla k názoru, že ze slevy nic nebude, vztekle hodila na pult pětikorunu, zaklela, do špinavých rukou uchopila tácek se svými dvěma koblihami, otočila se a jala se hledat místo, kam by složila své rozložité neforemné tělo. Už, už jsme se zhrozili, že se rozcapí na poslední volné židli u nás, ale nakonec jsme měli štěstí, sousední stolek se zrovna uvolnil a ona se sesunula tam. Uchopila první koblihu do ruky a zakousla se do ní s takovou prudkostí, až obsah vystříkl a stekl jí za výstřih. Otřela se předloktím, a jak máchla rukou, srazila si zbývající koblihu z tácku. Ta opsala oblouk ve vzduchu, přistála na upatlané podlaze a nostalgicky se zakutálela pod náš stolek.

„Ojoj,“ udělala blondýnka v předtuše věcí příštích a přitáhla Slávečka i se židlí blíž k sobě, dobře věděla, proč to dělá.

Ječivka se přesunula k našemu stolku, zaklekla na zem a předklonila hlavu, až nám bohatě dopřála vychutnat si mocný alkoholový odér z jejích úst. Poté se sklonila ještě víc, aby mohla zašmátrat po zakutálené koblize, její vytahaný výstřih se přiblížil téměř až ke Slávečkovým očím a v plné nahotě odhalil svůj obsah. To nebyla žádná ňadérka, roztomilá svou drobností. Nebyla to ani interesantně působící poněkud volnější ňadra zralé ženy. Byly to obrovské neladné vytahané kožené vaky, které u dospělých mužů na první pohled spolehlivě zmrazí veškerý sexuální chtíč a u malých kluků mohou způsobit dlouholeté trauma, spočívající v zakořeněném odporu k této části ženského těla.

I když jsem popsaný výjev viděl jen zešikma zboku, instinktivně jsem couvnul i se židlí. Sláveček konsternovaně zíral na ty dvě plandající věci se zbytkem buchty na půli cestě k ústům a byl by tak zůstal snad do skonání věků, kdyby mu jeho maminka pohotově nezakryla oči. Chvilku nevěděla, jak na ten nenadálý výjev zareagovat a co říct, ale pak z ní vypadlo: „Proboha, ženská, to si nemůžete vzít aspoň podprsenku?“

„Aby ses neposrala, náno,“ vyštěkla na ni ječivka v odpověď, sehnula se ještě níž, vytáhla svou zakutálenou koblihu zpod našeho stolku, strčila si ji celou do pusy, naposledy se na nás zašklebila a vypadla z pekárny.

Mladý pán Sláveček se uklidnil, dojedl tvarohovou buchtu, podhlédl na svou rodičku, na moment se zamyslel, a pak na ni zjevně nezasažen žádným traumatem promluvil: „Ale mami, vždyť ty taky chodíš doma bez podprsenky! Mně to nevadí a tátu jsem slyšel, jak ti říkal, že se mu to moc líbí. A mami, dáš mi peníze na ještě jednu buchtu, já si ji půjdu sám koupit, prosím, prosím?“

Blondýnčiny tváře nabyly barvy vlčího máku a ta dobrá ženuška, nevědouc co dřív, udělala několik věcí najednou. „Slávečku, prosím tě tumáš, kup si tu buchtu,“ pravila a vsunula mu do dětské ručky příslušnou minci. Zároveň s tím si plně uvědomila mou přítomnost, jednu ruku si dala před ústa, druhou před hrudník a zamumlala: „Pane, prosím vás, nezlobte se, on to tak nemyslel.“

„Ale vždyť vám to bez podprsenky určitě náramně sluší,“ napadlo mě jako první, ale tuto konejšivě obdivnou větu jsem zavrhl. „Víte, já jsem přisleplý hluchý senilní stařec a nic jsem neviděl ani neslyšel,“ přišlo mi na mysl jako druhé, ale ani tato věta neprošla autocenzurou. Cítil jsem, že mé tváře se nakazily od blondýnky barvou vlčích máků a nakonec jsem se zmohl jen na plachý úsměv a pár tichých slov: „V pohodě, neřešte to, hlavně, že je ta babizna pryč.“

„Škvaukové placky od babičky mám taky uád, ale makové buchty mám uád úplně nejvíc, víš, stuejdo?“ Rozčísl situaci Sláveček, vracející se od pultu s nově zakoupeným kouskem svého oblíbeného pečiva. Maminka na něj káravě pohlédla, avšak tentokrát se zdržela kritiky ohledně mluvení s plnou pusou a otravování cizích pánů. Namísto toho jen sotva znatelně kývla hlavou a rozesmála se tichým úlevným smíchem.