Snažíte se vychovávat dítě k úctě k člověku, k životu jako takovému, ke slušnosti, respektu, pokoře. Vštěpujete mu své znalosti a zkušenosti. Vedete ho k hodnotám, kterým věříte, a které po vás vyžaduje společnost, abyste věřil. To vše je v pořádku, a tak tomu věříte vy i vaše ratolest dokud ... dokud vaše dítě nepotká hyeny(smus).
Syn právě přijel linkovým spojem a vystupuje z autobusu ve špalíru lidí. Stačí jediný pohled a vy víte, že je něco špatně. Díváte se svému dítěti do očí a už si jen v duchu představujete, co se asi mohlo stát. Instinkt zbystří všechny smysly a krev vám tepe ve spáncích.
„Ahoj tati.“
„Ahoj Honzí, něco se stalo?“
„Nemám telefon.“
„Sis ho zapomněl doma?“
„Né ještě před chvílí jsem ho měl. Oblík sem si bundu a pak tam nebyl.“
„Třeba spadnul pod sedačky, kouknem se. Kdo seděl vedle tebe?“ A hned zkouším prozvonit synův mobil. Už je vypnutý.
„Takový mladý pán...“
Je mi jasný, že už tam nebude. Přesto lezeme do autobusu a hledáme. Předstírám pro syna naději a nechávám na sebe kontakt obsluze s tím, aby se ozvali, pokud by synův mobil našli, přestože vím, že nikdo nezavolá. Ani my ne.
„Zavoláme na policii?“
„Ne. To nejde. Oni musí řešit důležitější věci víš.“
„Proooč?“
Rudnu. Stydím se. Strašně se stydím. Od mala mu tluču do hlavy, že si musí dávat pozor na své věci. Aby nikde nezapomněl čepici, rukavice, knížku. Cokoliv. Že všechno něco stojí a nic není zadarmo. Aby byl ostražitý. Chceš zmrzlinu? Tak na, tady máš bankovku a kup si ji. A nezapomeň si přepočítat peníze co ti vrátí. Že nás chrání zákon a když se něco stane, od toho je justice, aby viníka potrestala. Ukradnou ti auto? Zavolej na policii a oni to vyřeší.
A teď mu někdo ukradne telefon. Jeho první, a v jeho očích veledospělácká, věc nedozírné hodnoty. Hlídej si ho jako oko v hlavě, další hned tak nedostaneš, stojí to moc peněz! A teď všechna ta svá slova devalvuju tím, že mu říkám: Tvůj mobil nemá takovou cenu, aby se za ním policisti honili. Není tak hloupý, aby mu nedošly souvislosti. Vlastně mu říkám, že on se svého práva nedomůže. Syn se cítí mizerně, že přišel o svou nejcennější věc, a spravedlnost se stala pohádkou bez dobrého konce. A já se cítím ještě hůř, protože jsem selhal, protože jsem si nestál za svými slovy.
Vůbec nejde o mobil. Jde o princip. Dotyčný věděl přesně co dělá a co tím způsobí.
Stávají se daleko horší věci, které můžou dětem ublížit, do důsledku zkazit život. Každá společnost chrání své potomstvo i za cenu sebeobětování. Ale my nedokážeme ochránit své děti, aniž bychom jim ponechali alespoň trochu bezstarostného dětství. Ať už kvůli strachu jejich samých, nebo kvůli strachu našeho o ně.
Proto, pokud se v lidském společenství vyskytne hyena, která je schopna fyzicky ublížit dětem, parazitovat na nich, monstrum, které si troufne na nejslabší a bezbranné, to monstrum, které se stalo zvířetem, tak takové monstrum by mělo být zbaveno všech lidských práv. Hyeny chci vidět pouze v rezervacích, nebo za mřížemi.
Jsem příliš radikální? Nejsem. Všichni to máme někde v sobě. Instinkty. Pokud se někdo neudrží a chová se jako zvíře, pak nemám jediného důvodu nejednat s ním podle toho. Řeknu to přímo, sáhněte mi na dítě a zabiju vás.
.
