Takhle nějak si to představoval, nepřelidněná zoo a počasí jako na objednávku. Ideální příležitost seznámit svého syna s partnerkou. Z počátku byl snad víc nervózní, než by si byl připustil, ale samotné představování proběhlo úplně v pohodě a protože nic nenasvědčovalo, že by si ti dva nepadli do oka, začal si užívat přítomnost obou. Dělalo mu náramně dobře mít ty dva u sebe v jednu chvíli. Opouštěla ho pochybnost, jestli to neuspěchal, jestli jsou oba připravení a jestli i on sám je dostatečně připraven.
… Vítejte na exhibičním zápase v boxu, kde setkávají dva různorodé styly a různé váhové kategorie. V modrém rohu vidíte miláčka davu, teprve necelých pět let trénujícího, karatistu muší váhy, který chce prorazit mezi profesionály, v žlutém triku a s kšiltem do zadu, Honzulu. V červeném rohu přivítejte matadora v ultimátních zápasech, na decentních kramflíčkách, dosud neporažená, a miss sympatie přezdívaná Mata Hary! Podle vlastních slov se oba borci na duel těší a vysokou úroveň by měl zajistit rozhodčí, který je zároveň trenér Honzuláka…
Užíval si, že může držet za ruku dvě osobnosti. V levé ruce syna, který do jeho života vnesl řád a budoucnost. V pravé ruce přítelkyni, která mu dala příležitost věřit. Spokojeně se usmíval a pozoroval jejich vzájemné oťukávání.
… Oba borci v prvních kolech zatím okolo sebe krouží a víceméně jejich jednotlivé výpady jsou přesné, ale v souladu exhibičních pravidel. Rozhodčí je bez práce a diváky spíše baví jejich takřka taneční kroky…
Jeho syn si užíval pozornosti. Prohlídka zahrady byla v jeho režii, tučňáci, opice, tygři, lvice, vlci, sovy a nějaká havěť. Otázky se hrnuly ze všech stran a odpovědi taky. Pohoda, klídek. A po čtyřech hodinách i únava. Samozřejmě. „Už půjdeme domů?“ Uvědomoval si, že syn už viděl co potřeboval a naťapáno toho měli dost všichni. „Nic nevydržíš?“ Prohodila přítelkyně. Zareagoval tak, aby získal čas sobě i synovi, navrhl zmrzlinu.
… Tak tu máme první výraznější přestřelku v rukavicích, ale váhová kategorie jasně určuje vývoj zápasu. Honzulákovi se podařil přesný zásah do oblasti solaru, jenže Mata Hary ihned vrátila pravačkou direkt na tvář a Honzulák vypadá otřeseně. Užuž to vypadalo na první počítání, ale kolo ukončuje gong…
U zmrzliny přesvědčoval sám sebe, že syn ještě chvíli vydrží a nakonec budou spokojeni všichni. Ale viděl na něm únavu a rozmrzelost, neměl by to prodlužovat. Srovnával si myšlenky a než je stačil vyslovit, syn ho předběhl. „Už chci jít domů.“
… Honzulák se vřítil do dalšího kola s ohromnou vehemencí a Mata Hary inkasuje znovu úder na solar s ještě větší razancí…
„Jsi pěkně rozmazlenej fracek.“ Stál přesně mezi nimi a nečekal to, a nečekal to ani jeho syn. Ta slova zabolela všechny. Alespoň v to doufal, že i ji. Pár vteřin ticha, kdy doufal, že se omluví. Nic. Sklonil se k synovi a viděl mu v očích slzy, které nepustil. Viděl na něm, jak moc ho to bolí. A on se musel rozhodnout. Teď a v tuto chvíli.
… Ale tohle je nepříjemný úder pod pás. Honzulák se zapotácel a upadl na zadek. Co na to rozhodčí? Začal počítat. Jedna, dvě. Honzulák nevstává. Tři, čtyři. To nevypadá dobře. A je to tu, rozhodčí při počítání nečeká do desíti a hází ručník na zem ringu…
