přinutit kolovat krev

Ploužil jsem se domů. Ulice zacpaná kolonou aut a tramvají. Před domem blikající hasiči, policie, a právě odjíždějící záchranka. Divadlo pro dav čumilů skrz který se musím prodrat. „Zdovolenim. Tak sakra, uhněte! Já tady bydlím!“

„Co se stalo? Co je?“

„Ta šílená, no ta smažka, co bydlí pod tebou, skočila.“

…

Stoupal jsem po schodech. Zrovna věšela prádlo na pavlači a byl na ni hezký pohled. Měla odhalená ramena, houpala se v bocích a něco si broukala. Míjel jsem ji. Pozdravili jsme se vzájemně jako tolikrát předtím. Ale tentokrát se na mě moc krásně usmála s vějířky maličkých vrásek u očí. Udělal jsem ještě dva kroky, zastavil se a otočil. „Já jsem Honza,“ podal jsem jí ruku. Její jméno znělo měkce a já si teprve teď všiml, že je to cizinka.

Byla podivná. Byly dny, kdy na mě mávala, to když jsem kouřil na pavlači a sledoval cvrkot v domě. A někdy se schovávala, abych ji neviděl. A taky byly dny, kdy nebyla vidět vůbec. A jednou byla vidět moc, nahá stála na schodišti. Šířily se zvěsti, že fetuje. Nevěřil jsem tomu. Na to byla moc čistá a zvláštně vznešená. Jiná.

Opřel jsem se o zeď v potemnělé pavlači a zapálil si cigaretu. Po chvíli, kdy si oči přivykly na přítmí, spatřil jsem ji. Stála nehnutě o patro níž a dívala se směrem ke mně. Pokýval jsem hlavou na pozdrav. Byla jako kočka, hodně plachá kočka a těch pár schodů ke mně šla snad celou věčnost. Každý schod se otáčela, s každým krokem váhala. Zastavila se pár kroků ode mě. Posunkem si řekla o cigaretu a já nám oběma zapálil. Mlčeli jsme. Já mlčel abych ji nevyplašil a ona mlčela, protože sbírala odvahu. Trochu se třásla, po tváři se jí koulely slzy a potom začala šeptat.

…

„Dobrý den, my tady vyšetřujeme... Víte co se v domě stalo?“

„Ano.“

„Víte kdo to je, znáte ji? Nemůžeme najít její doklady.“

„Ano. Tedy vlastně ne. Trochu.“

„Nevšiml jste si, mohla brát drogy?“

„Né, to si nemyslím. Ne.“

„A byl jste doma?“

„Doma jsem nebyl. Ale měl jsem být. Já… Zastavil bych ji. Říkal jsem jí ať zaklepe, ať kdykoliv přijde.“

„No, to asi nepomohlo.“

…

Kurva, Honzo! Jeden krok. Takys tam stál. Stačilo přinutit kolovat krev. Pár kroků navíc. Tak jako kdysi pro tebe. Pár kroků na víc a přinutit kolovat krev…