krása Madisonských mostů

Objímáte Ji, držíte Ji v náruči. Máte zavřené oči a vnímáte Ji. Lásku. Vnímáte tu nádhernou bytost, vonící jako všechna roční období. Její neposedné vlasy vás šimrají po tváři, a vy si vybavujete, jak rádi jste si s nimi hráli. Slyšíte Její hlas a smích, co vám zní jako nejúžasnější symfonie. Cítíte Její dlaně na bocích a přesně víte, který prst se vaší tváře dotkl vždy jako první. Líbáte Ji, nikdy jste se nenabažili Její rtů, s chutí, kterou vám žádná ani Michelinská restaurace nenabídne. A pak se díváte do Jejich očí, do těch úžasných, jedinečných očí plných života a citu.  Milujete Ji. Krev vám tepe ve spáncích i slabinách. A vy víte, že musíte odejít. Nemůžete, a především nesmíte, si Ji přivlastnit, přestože se vám sama vydává napospas. Hlavou vám běží celý váš společný příběh, kdy jste Ji potkali, a kdy jste Ji začali milovat proto kdo je, proto jaká je.  A právě protože Ji milujete, odejdete…

Brzy pochopíte teorii relativity. Jak dlouho jste Ji znali? Čtyři dny, nebo rok? Ať by to bylo sebedéle, stejně by to byl jen okamžik. A ten okamžik vás už pronásleduje celou věčnost. Jsou a budou okamžiky, kdy i po deseti letech se vám vybaví a zjeví před očima. Z prvu budete proklínat ty chvíle, které jste si vypálily do vzpomínek, a které vás budou pronásledovat. Bude vás navštěvovat ve snech. Podvědomě hledáte její úsměv. Srdce se vám rozbuší jen co si v programu přečtete, že dávají váš společný oblíbený film. Občas potkáte někoho se stejnou chůzí a držením hlavy. A kolena se vám podlomí, když ucítíte její vůni.

Budete na Ní myslet. Nedokážete se z Její moci vymanit. Představujete si, jak se Ji daří, jestli se Jí plní sny, jak žije a jak je šťastná. Fandíte Jí a držíte palce.

Budete-li mít štěstí, nezmizí vám ze života na vždy. Sem tam se mihne, chtěně či nechtěně. Někdy se něco doslechnete a budete v tom lítat znovu. Budete-li mít ještě větší štěstí, občas vás nechá nahlédnout do svého života. Budete trpět a přitom budete šťastný.

Hlava a srdce. Věčný boj. Tolik Ji chcete. Mít, vlastnit, ovládat. Jenže tím zničíte celé to kouzlo. A zničíte Ji, zdeformujete, připravíte Ji o to kdo je a jaká je. Postupně, pomalounku, by kvůli vám ztrácela svou osobitost. A tak potlačíte sebe. Kvůli Ní a pro Ní. Pochybnosti. Drží se vás, dělají vám společnost. Ale vy víte, že jste se rozhodli správně.

Ona to neví, nikdy jste Jí to neřekli. To nejcennější co od vás kdy dostala, byla svoboda.  A tou svobodou jste získali právo Ji celý svůj život milovat.