Honzíkova cesta

Honzíku, tak na poprvé celkem pohoda viď? Nervozita na Tobě ani nebyla znát, když jsme Tě s mamkou šli prvně vyprovodit do školy. To se přiznám, že strach jsem neměl, ale nervózní jsem byl. A to přesto, že jsi mě celé léto nevědomky přesvědčoval, že na to máš.

Je pravda, že jen zírám, jak hodně si vyrostl a kolik toho o životě víš ( a díky Tobě zase vidím jak málo toho vím já ).

Usmívám se, když si vzpomenu, jak jsme byli babičce Pepince zalít kytky na hřbitově, a Ty jsi povídal: když jsem byl malej, myslel jsem, že tady babička bydlí, a že k ní jdeme na návštěvu. Jenže pokaždé spala.. (škoda, že sis jí nemohl užít, byla to Babička všech babiček). Nebo když  jsi chtěl jít do kina a já neměl peníze, to jsi chtěl rozbít kravičku řka: můžeš si i něco koupit tati.  Nebo jak ses trápil s plaváním, to mě byla zima a chtěl vylézt z vody, ty jsis dal sám ještě dva bazény a vidíš, dnes už skáčeš do vody po hlavě (zatím to je jen placák, ale i tak nejpyšnější jsem).

No a takhle Ty to máš a budeš to mít celý život, všechno budeš mít vydřený. Když Ti něco nejde, trápí Tě to, snažíš se, bojuješ.. Nepotrpíš si na velký ramena, lokty máš dost u sebe a nemusíš být všude první. Ale víš Ty co? Mně se takhle ohromně líbíš.

A teď začínáš bojovat ve škole. Ale neboj, škola není jen učení,  zkoušení, známky a poznámky. Taky  to jsou kámoši, první lásky, prázdniny. Tohle Ti závidím a strašně přeju, aby sis to užil a do školy se těšil. No a já se budu těšit, až se budeme společně mučit nad vyjmenovanými slovy po eS, a nad poloměry dvou kružnic, z nichž jedné kouká z kapsy bagr. Věřím, že budeš lepší než já, a slibuju, že nebudu zvyšovat nároky (pro začátek bude stačit, když první poznámku přineseš až po týdnu, a ne jako já, po dvou dnech).

Hlavně si přeju, abys byl pořád tak fajn kluk jako teď a byl ještě nějaký čas dětskej a hravej.  Občas si přijď sednout na klín a dej mi pusu. Taky věř,  ikdyž s Tebou nejsem každý den, myslím na Tebe a každý Tvůj úspěch i prohru prožívám s Tebou.

No kámo tak Ti přeju hodně štěstí! A ještě přidám jednu větu, kterou mi můj táta a Tvůj děda (a Ty víš jaký to je pragmatik) napsal při jiné významné chlapské události: ten nejvyšší ať Tě opatruje.

Táta

Ps: prosím Tě, svačiny se snaž jíst, nebo je rozdej, ale určitě je nezapomeň vyndat z tašky než dojdeš domů…