Čistá rasa? Už zase? Pokolikáté už?

Reakce na názory o užitečnosti potratu postižených dětí: http://www.lidovky.cz/radu-postizenych-pobouril-clanek-o-narozeni-tezce-handicapovanych-1f4-/veda.aspx?c=A140619_121850_ln_veda_oka

Ani jsem netušil, kolik přívrženců má tahle ideologie. Než jsem si přečetl výrok JUDr. Miroslava Mitlöhnera, CSc. v Časopise zdravotnického práva a bioetiky. Mitlöhner zde mluví o problémech s narozením velmi těžce postižených dětí. Píše, že by zákon měl například stanovit, aby ženy měly povinnost jít na potrat, pokud by takového potomka čekaly "s ohledem na prioritu zájmu společnosti na zdravé populaci". Když už by prý velmi vážně handicapovaný přišel na svět, měl by o jeho osudu rozhodnout jen lékař, a to bez stanoviska rodičů.

Chvíli jsem musel zhluboka dýchat. Vzpomenul jsem totiž nestora české sociologie a filosofie Václava Černého, který vydal v roce 1939 knihu Základy rasismu. Převážná část Černého studie z roku 1939 je věnována Arthuru Gobineauovi (1816-1882), který ovlivnil pozdější evropský rasismus svými názory na čistotu rasy a na dominantní úlohu árijské rasy ve vývoji lidstva. Pan Mitlöhner má patrně v knihovně Gobineaua i s věnováním.

Opravdu je pro nás Čechy, formované dialektickým materialismem a vědeckým komunismem tak snadný můstek od víry v absolutní moc hmoty k uctívání jediné správné struktury hmoty? Kdo dal tomu pánovi právo inženýrsky nalinkovat, který život je ještě cenný a který už nikoli? Vidíte, jaké škody napáchal komunismus v našich srdcích a hlavách?  Komunistická filozofie, která hlásá nenávist k Bohu a neúctu k lidské bytosti se pozoruhodně prolíná se svou starší sestrou, prazákladem nacistické ideologie. Jak se sobě jedna druhé podobají!  Jak silně nenávidí lidský druh a touží ho povýšit, změnit, předělat, přemontovat, vyselektovat, oddělit zrno od plev, vyrovnat se ve své pýše aktu STVOŘENÍ, který ze své hlubinné podstaty nenávidí a negují. A kolik lidí jim stále se zájmem naslouchá!

Každé, i to nejpostiženější miminko, má nárok na život. Neexistuje totiž nikdo, kdo by oprávněně řekl, které postižení je pro nás lidi ještě cenné a které už bezcenné, které ještě spadá a které už nespadá do "vyššího zájmu zdravé populace". Až se najde někdo, kdo si to právo bude osobovat, bude patrně opět válka nebo totalita. Kdo má a kdo nemá právo žít nemůže určovat někdo za stolem s lejstry. Právo na život má být přiznáno všem dětem bez rozdílu. Pokud to neuděláme, můžeme rovnou shazovat postižené děti ze skály.