Slovensko na ro…zcestí

Vývoj společenských událostí, včetně nebo především těch politických, u našich sousedů (do všech světových stran) je radno sledovat i ve vlastním zájmu.

Žádný stát, byť svébytný, který je součástí určitého geopolitického bloku, logicky nemůže být sobeckou samostatnou jednotkou. To není zdravé pro žádné takové uskupení. To je ale za mě aktuálně nová bující nežádoucí mezinárodní politická „choroba“ a na ni by bylo dobré co nejdříve najít lék. Co jinak hrozí? Postupný rozkladný kolaps organismu zevnitř, zvýšené riziko záhuby, přesněji fatální sebezáhuby.
Nemaluji žádný katastrofický scénář, realita ale není úplně optimální. Momentálně v přímém přenosu sledujeme prezidentské volby v sousedním Slovensku, kde se po pěti letech připravují na výměnu osoby, a lépe řečeno osobnosti, na postu prezidenta/prezidentky. S koncem pětiletého mandátu se završí i prezidentská cesta paní Zuzany Čaputové a obávám se, aby se s ní nejen z majestátního Grasalkovičova paláce v historickém centru Bratislavy, ale i z celé slovenské politické scény nevytratil jak důležitý ženský prvek, ale především politická elegance, noblesa vystupování, státnické snahy o cílené propojování, charakterní prezentace Slovenska navenek aj. Když se antiČaputovská dezinformační kampaň před lety opřela i do této političky, která tehdy na postu nejvyšší hlavy státu sbírala skutečně pěkná procenta důvěryhodnosti napříč národem, objevily se obavy, aby ji to neodradilo od chuti kandidovat do dalšího prezidentského období… A asi odradilo. Podle jejích vlastních vyjádření šlo o nejtěžší roky v jejím životě – tomu se asi nelze divit, zároveň tato dáma nepůsobí jako typický sběrač prezidentských výhod přinášejících zejména osobní prospěch. Logicky tak můžeme i chápat její rozhodnutí znovu nekandidovat, byť je to asi mnohým na Slovensku i v zahraničí poměrně hodně líto. O to víc, jak to s dalším vývojem na Slovensku teď vypadá.
První kolo prezidentských voleb u našeho východního souseda proběhlo v sobotu 23. března a voliči se rozhodovali mezi devítkou kandidátů. Že to nebude hned na první dobrou jednoznačné, bylo asi předpokládatelné. Že je svým způsobem favoritem Pellegrini, se psalo i šuškalo. Že diplomat Korčok nakonec v tomto kole zvítězí, a rozhodně ne o desetiny procent, třeba překvapilo, mnohé potěšilo, opačný tábor rozladilo (a možná o to víc semklo). Že volební účast v tomto kole dosáhne téměř 52 %, bylo rozhodně potěšující, a potud tedy pro Slováky určitě palec nahoru. Pak kampaň jela „zvesela“ dál a teď je ve skutečném finiši. Vítěze ukáže sobotní duel (6. 4.) Korčok vs. Pellegrini a vlastně už z průběžných vyjádření obou uchazečů lze předjímat další vývoj slovenské domácí, ale zejména zahraniční politiky. Kdo z nich bude spojovat, kdo spíš budovat dělící zdi. Kdo z nich bude pokračovat v rozjeté spolupráci se zeměmi a uskupeními směrem na západ, kdo spíš spojí síly s Maďary a obrátí svůj zrak i touhy k východu. Není to samozřejmě jednoznačné, není to nic definitivního, ale určité napětí a případné pochybnosti nejsou neodůvodněné. A tak mě s lehkou nadsázkou kromě úvodní otázky v titulku sloupku Slovensko na ro…zcestí? přepadá ještě jedno téma do této aktuální polemiky. Že Slovensko možná neohrožuje jen rozrůstající se populace medvědů hnědých a jejich útoky na lidi, ale i… No nic, budeme věřit, že ve chvílích, kdy jsme si připomněly 75. výročí vzniku NATO (4. dubna), jejíž vznik ztvrdilo 12 zakládajících států podpisem tzv. Severoatlantické smlouvy, naši bezpečnost neohrozí ti, kdo se přidali až v její novodobé historii (např. Slovensko březen 2004) a měli by si tak nejspíš připomenout, co tato aliance, a nejen ona, všem členům a jejich bezpečnosti přináší.