Co bude po Ficovi?

Slovensko prožívá momentálně hodně specifickou a složitou dobu. Atentát na premiéra Fica je samozřejmě z mnoha stran děsivá skutečnost, a to nejen pro jeho rodinu, ale pro celou zemi.

Co se bude dít dál? Předseda slovenské vlády má za sebou velmi náročnou, život zachraňující operaci, možná ho čekají i další, a následovat bude asi i nelehká rekonvalescence. Co čeká útočníka, je nejspíš všem jasné. Ale co čeká celou zemi? Demokracie je sice neoddiskutovatelně o právu na názor, projevovat jej ale jakoukoli násilnou formou je naprosto nepřípustné. To už je absolutně za hranou, neomluvitelné, odsouzeníhodné, trestuhodné, trestné. Událost, ke které došlo na Slovensku není, pravda, v historii i současnosti ojedinělá, ale v moderních evropských měřítkách jde o skutečný precedens. Že jsou emoce ve společnosti, a to nejen slovenské, ale i u nás, dlouhodobě rozjitřené, je opravdu smutný fakt. Společností se jako velmi rychlá infekce šíří nebezpečná nepohoda… strach, obavy z budoucnosti, nenávist, nulový respekt aj. Viníkem nejsou jen lidé sami se takto projevující, jako spíš strany a političtí reprezentanti, kteří svými prohlášeními, sliby, rozhodnutími apod. takové emoce ve společnosti cíleně podporují a šíří. Překrucováním faktů, hrátkami s pravdou, či až využíváním nepravdivých informací úmyslně jitřit strach je liché, nezodpovědné, a v konečném důsledku nemůže vést k ničemu dobrému. Je hodně zlé postavit na jakkoli falešných argumentech svou kampaň, vést podle nich svou politiku, štvát lidi, národ, proti sobě. To samozřejmě v žádném případě neomlouvá činy podobné tomu, ke kterému došlo aktuálně na Slovensku, člověk, politik především, se ale pak musí ptát Proč? a Mohli jsme proti tomu něco udělat? Mohli… Měli…

Útočník bude potrestán, to vychází z principů právního státu. On se pro svůj čin rozhodl i přes vědomí jeho důsledků… Zdravotnické týmy premiérovi, věřme, život zachrání a já mu samozřejmě ze srdce přeji brzké uzdravení. Jak se ale tento násilný fyzický útok na jeho osobu projeví na dalším vývoji jeho psychiky, je otázkou jinou... V tom více ukáže čas. Lítost ve mně budí další život zbytku rodiny útočníka. Myslel on i na to? Neočekávám, že se pro střelbu rozhodl se souhlasem svých nejbližších… Lítost a velké obavy ve mně budí i to, jak se tento čin odrazí na společnosti jako celku. Co se bude dít dál? Jak se změní společenská nálada? Jaké budou dohry tohoto činu na všech dotčených „frontách“? To, co se stalo, zemi opět rozdělí. Na ty, co schvalují, na ty, co odsuzují, ale obávám se zintenzivnění radikalizace takového dělení… Myslel i to na útočník? Obávám se, že teď Slovensko stojí na určitém pomyslném rozcestí, kde se obvykle státy nacházejí především v dobách spojených s volbami… Teď bude muset reagovat celá politická reprezentace, od které bych osobně očekával spojení sil a větší snahu o zklidnění situace ve společnosti. Tragickým následkem takto násilného činu by totiž bylo ještě větší prohloubení již tak rozštěpené slovenské politické scény.

Přeji slovenskému premiérovi rychlé uzdravení těla i duše a slovenskému lidu návrat pocitu bezpečí.

Vše dobré!