Zahraniční politika Donalda Trumpa

Není lepšího příkladu štvavé propagandy amerických médií, než kritika zahraniční politiky administrativy Donalda Trumpa v článku Vyvracíme dezinformace: Historik identifikoval nepravdy o úspěších Trumpovy vlády

Zahraniční politika Donalda Trumpa byla nejznatelněji formulována jeho ministrem zahraničí Mikem Pompeem. Jeho informacím na twitteru se vysmívá údajně „uznávaný historik“ Max Boot v komentáři pro server Washington Post. Tento článek připravil pro EuroZprávy.cz Marek Bláha. V současné atmosféře, kdy americká média vyhrožují Trumpovi odpovědností za násilí na Kapitolu – za čtyři mrtvé může Trump- což opakují politici na Západě od Velké Británie po Česko, je Bláhův článek dalším příspěvkem k „vědeckému zkoumání“ Trumpovy politiky.  Takže si na „dezinformace“ šířené Pompeem posvítíme dle Boota alias Bláhy.

Covid

Boot přitom zdůrazňuje, že rok 2020 přinesl nejvíce úmrtí v historii Spojených států, když 354 tisíc Američanů podlehlo nemoci covid-19. Mnoho z těchto úmrtí pak autor komentáře přímo přičítá "epickému selhání managementu" amerického prezidenta, kterému Pompeo servilně sloužil.
Tomuto tématu jsem již věnoval několik poznámek, takže dodám jen, že USA jsou v počtu zemřelých s nemocí covid-19 na úrovni Západní Evropy i Česka, dokonce jsou na tom lépe než některé západoevropské státy jako Španělsko nebo Itálie. Je nepopiratelným faktem, že covidová pandemie byla zneužita Demokratickou stranou v politice podobně, jako se tomu stalo například i u nás před volbami do senátu. Budoucí viceprezidentka Kamala Harrisová několikrát během kampaně obvinila Trumpa ze smrti obyvatel USA na covid. Pravda je tedy taková, že o žádné „dezinformace“ ze strany Pompea nejde. USA prožívají pandemii s podobnými počty zemřelých jako většina největších zemí západního světa
 

Amerika na prvním místě

Za druhou lež označuje historik Pompeovo tvrzení, že jádro politiky "Amerika především" tvoří realismus, zdrženlivost a respekt základů. Jde přitom o slogan prezidenta, který se pokouší zvrátit výsledek voleb a ukazuje respekt k základům Spojených států asi jako Benito Mussolini k italské demokracii, nebere si servítky Boot.   
Donald Trump nepřijal výsledek prezidentských voleb s tím, že byly doprovázeny machinacemi. Všechny soudní instituce žaloby právníků Trumpova týmu odmítly včetně Nejvyššího soudu. Trump si svůj názor ponechal a existuje řada indicií, že systém voleb, zejména korespondenční hlasování, je náchylný k nepravostem. Ostatně – samotná liberální média přinesla zprávu o tom, že pro Trumpa hlasoval mrtvý volič korespondenčně. Nebylo ale řečeno, zda tento volič zemřel až po odeslání hlasu nebo byl již mrtev dlouho před volbami. Četl jsem ale o tom, že za vítězství Demokratické strany může jistá aktivistka, která obrážela černošské voliče, vyzývala je k registraci a k hlasování a že by bez její iniciativy Demokratická strana v Georgii nevyhrála. Takže v USA se může přesvědčovat komu poslat hlas, zatímco u nás by šlo o volební podvod, pokud by někdo vybízel za pár stovek sociálně chudším či nepřizpůsobivým odevzdat hlas pro někoho ve volbách. Dovedeno do důsledku, pokud bychom povolili korespondenční hlasování, bylo by prakticky nemožné zjistit, zda hlasy odeslané poštou nejsou podplacené. Docela by mne zajímalo, zda černoši posílali poštou své hlasy díky oné aktivistce demokratům dobrovolně ze své vůle. To už se zřejmě nedovíme.

Spojenecké závazky

Komentář neposkytuje Bootovi prostor, aby rozebral všechny nepravdy, které Pompeo na Twitteru napsal, zaměřuje se tedy jen na ty nejkřiklavější. Za takové označuje i tvrzení, že Trumpova administrativa obnovila důvěryhodnost Spojených států. Historik upozorňuje, že výzkum společnosti Pew Research Center zjistil něco jiného – za dobu vlády prezidenta Donalda Trumpa a ministrování Mikea Pompea pokleslo pozitivní vnímání USA mezi obyvatelstvem klíčových spojeneckých zemí jako Německo, Francie a Japonsko na historické minimum.
To je názor, který stojí rozebrat také poněkud šířeji. Je nepopiratelným faktem, že to byl Trump, který na jednání NATO vznesl důrazný požadavek k tomu, aby spojenci USA v NATO plnili své finanční závazky na modernizaci svých armád, a to na 2 % HDP. Česko jako jedna z mála zemí NATO pak veřejně deklarovalo, že své závazky vůči NATO splní do několika let. Nyní, ve fázi covidové pandemie, se uvažuje o prodloužení termínu na dosažení onoho kritéria 2 % HDP na obranu. Obranné výdaje si netroufl na spojencích požadovat žádný z amerických prezidentů od Bushe staršího, Clintona či Obamy. A troufám si předpovědět, že nový americký prezident Joe Biden odloží také tento požadavek k „ledu“. Samozřejmě, že Evropská unie na čele s Německem či Francií slyšela od Trumpa výtky na nedodržování obranných výdajů velmi nerada a že to k popularitě Trumpa u zejména levicové části evropské veřejnosti nebylo přijato s radostí, ba naopak. Teprve růst terorismu v EU po roce 2016 přiměl Francii ke změně propagandy na svém území a k proklamovanému boji s islámským terorismem.

USA teprve za Trumpa dotáhly do vítězného konce válku s Islámským státem, která se v éře Obamy odvíjela naprosto neúspěšně. Teprve Trump prohlásil otevřeně, že Írán využívá dohodu s Ruskem, Čínou a Západem k tomu, že mu zbývá více financí na podporu terorismu a dohodu s Íránem vypověděl. Jsem velmi zvědav na to, jak si bude v záležitostech spojeneckých závazků počínat Biden.  Předpokládám, že bude pokračovat v neúspěšné zahraniční politice svého prezidenta Baracka Obamy, kterému „servilně sloužil“.

A ještě něco velmi podstatného: Trump nezačal za dobu svého úřadu žádný nový konflikt. Připomeňme, že Obama dostal Nobelovu cenu za mír a zapojil USA do války proti libyjskému vůdci Kaddáfímu (později to označil za svůj největší omyl!) a otevřel tak pro ilegální migraci do EU „moře dokořán“ poté, co své hranice otevřelo Německo během migrační vlny roku 2015 (ještě za vlády Baracka Obamy!).

Blízký východ

Boot rozporuje i Pompeovo ujištění, že dosluhující administrativa na rozdíl od té předchozí nestranila diktátorům. Ve skutečnosti ale svou blízkovýchodní politiku založila výhradně na příkonu k diktátorům v Turecku, Egyptě, Spojených arabských emirátech a Saúdské Arábii, kritizuje autor komentáře. Připomíná, že i poté, co saúdský korunní prince nechal zabít novináře Džamála Chásukdžího, Trump s Pompeem prosadili prodej zbraní Saudská Arábii v hodnotě půl miliardy dolarů, což považuje za naplnění významu slova "appeasement", kterým Pompeo s oblibou kritizuje Obamovu administrativu.

Blízký východ je neuralgickým bodem světové politiky od konce II. světové války a založení státu Izrael. USA se již ve 20.století snažily zajistit mír mezi Izraelem a Araby a podařilo se například uzavřít dohodu s Egyptem. Pokud „historik“ naprosto opomene uzavření nových dohod Izraele s dalšími státy Blízkého východu před americkými volbami a zamlčí je ve své kritice „nepravd a lží“, jaký pak je to historik? Je to jen štvaní proti Trumpovi ve stejném duchu, s jakým údajně Trump štve proti svým politickým oponentům.

Závěr

Donald Trump vlétl do americké politiky jako neřízená střela a stále se jako neřízená střela chová. Onou neřízeností míním to, že ignoruje zvyklosti, které desetiletí platí. O tom, že volby neproběhly podle práva, a nebylo zřejmě dodrženo ani pravidlo, že k volbám mohou přijít jen voliči registrovaní, už také bylo leccos napsáno. Chybou Trumpa bylo zřejmě i to, že nepodpořil hlasování korespondenční pro republikánské voliče. V průzkumech, ať už si o jejich spolehlivosti můžeme myslet leccos, se totiž ukázalo, že většina voličů republikánů volila prezenčně, zatímco možná až 3/4 voličů demokratů volilo korespondenčně se všemi úskalími, které tato volba přináší. To se jasně promítlo tam, kde se korespondenční hlasy sčítaly mnoho dní a díky těmto hlasům právě Biden vyhrál ve státech jako Pensylvánie či Georgia.

Republikánská strana je v Trumpově stínu. Pokud by se ho nyní „spolehliví“ republikáni chtěli zříci výměnou za spolupráci s Bidenem, riskují, že jim Trump odebere ohromné množství voličů, pokud by se rozhodl kandidovat na prezidenta za další čtyři roky a republikán se do Bílého domu nepodívá ani za čtyři roky. Bude proto zajímavé, zda se nepokusí část republikánů podpořit případné stíhání Trumpa po skončení jeho mandátu. Výběr „kauz“ by mohl být bohatý od údajné spolupráce s Ruskem až po vinu za smrt čtyř osob při obsazení Kapitolu. Byla by tu totiž jistá možnost, že by se procesy s Trumpem táhly a mohly by mu znemožnit účast v dalších volbách.  Nicméně, mohlo by mu to naopak v očích jeho příznivců pomoci tím, že by z něj establishment udělal obětního beránka.

Zdá se mi proto, že posttrumpovská Amerika bude složitým územím pro jakékoliv předpovědi i proto, že nastupující prezident vstupuje do úřadu jako starý muž a jeho stáří rozhodně nehraje v jeho prospěch. Osobně se přikláním k názoru, že vliv USA na světové události za Bidena poklesne a že největším soupeřem USA zůstane Čína.