Volební výprask hnutí ANO a ČSSD

Vláda, která má ve svém středu ministra zdravotnictví, kterého v této době nezajímá politika, musela nutně senátní volby prohrát.  

Vládní strany získaly v senátních volbách  jedno senátorské křeslo. Je to reálný výsledek jejich politiky, která se příliš spoléhala na jarní zvládnutí covidové krize a zcela chybně reagovala na nástup epidemie v září.

Celou Evropou dnes obchází strašidlo. Není to strašidlo komunismu (i když i to nelze zcela jednoznačně vyloučit), ale strašidlo virové pandemie. Poslední číslo z Evropy je sto tisíc pozitivních případů infekce za den, což dělá z Evropy z tohoto hlediska největší místo výskytu covidu. Vzpomeňme, jak se média doslova vyžívala ve zprávách o desítkách tisíc infikovaných v USA za den a jak se posmívala administrativě Donalda Trumpa, že „nezvládá pandemii“.  Demokratická strana v USA ostatně na tom postavila svou strategii před prezidentskými volbami.

V Evropě tedy opět „trháme rekordy“ a média tlačí na všechny vlády, aby „přitvrdily“. Vlády podle jednotlivých států přitvrzují, některé hodně, jiné méně. Podzimní vzestup infekce byl mnohými očekáván. V Česku se během jarní fáze epidemie nakazilo něco přes dvacet tisíc osob a zemřelo něco přes 400 osob. Od léta a zejména v září jsme pokročili na nějakých osmdesát tisíc infikovaných a zemřel přibližně stejný počet osob, co na jaře. Po pátečním číslu počtu infikovaných přes 8500 se ministr zdravotnictví chystá na další omezení. Mimochodem, zcela rezignoval na své někdejší výroky, že každému opatření je třeba dát asi 14 dní času a že nejsou důležitá čísla počtu infikovaných, ale počtu lidí v nemocnicích a zejména na JIP. V praxi to vypadá tak, že reaguje na aktuální čísla výsledku testů za den. Přitom na webu Ministerstva zdravotnictví se píše, že počet infikovaných nerozlišuje mezi těmi, co jsou testováni podruhé s pozitivním výsledkem a zejména, že závisí „na strategii odběru vzorků“. Pokud se k testování dostaví lidé s příznaky nebo „vytrasovaní“ po kontaktu s nakaženým, musí procento pozitivních výsledků samozřejmě stoupnout.  Pokud byli před nedávnem testováni i lidé, kteří příznaky neměli a pouze byli zvědaví, bylo procento pozitivních přirozeně nižší.

Premiér Andrej Babiš pominul komentování výsledků senátních voleb s tím, že on nyní žije covidem a že nemůže vyloučit lockdown ekonomiky (druhý v tomto roce), komentátoři na ČT to označili za „geniální tah“, protože ve světle možných zemřelých jsou procenta z voleb absolutně nezajímavá.  Je mimochodem zajímavé, že prezident Miloš Zeman, který plně podporuje politiku Romana Prymuly, současně v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes tvrdí, že by Česko druhý „lockdown“ ekonomicky nepřežilo. Přitom se vše připravuje na tuto eventualitu s tím, že bude povolena jen cesta do práce a z práce a jinak bude pohyb obyvatel velmi omezen.

Přesto se pokusme výsledky senátních voleb komentovat z pohledu budoucího politického vývoje. Tam, kde kandidáti hnutí ANO postoupili do druhého kola, získali vesměs mezi 20 až 30 % hlasů, pouze v souboji mezi kandidáty za ANO a ČSSD zvítězil těsně kandidát ANO s 50 % hlasů.  Z toho plyne, že ve druhém kole hlasovali voliči vesměs proti hnutí ANO. Hnutí ANO nemá spojence a pokud se jeho voliči nezvednou k volbám, jeho kandidáti neuspějí. Někdy komentátoři upozorňují na Babišův kritický postoj k Senátu PČR. Tím se ale nedá všechno vysvětlit. Základním motivem je nepsaná dohoda voličů ostatních stran hlasovat proti kandidátovi ANO – negativní motivace.

Je velmi pravděpodobné, že si hnutí ANO udrží podporu mezi 25–30 procenty i nadále. Proti hnutí ANO se začínají formovat dvě koalice – jednak STAN a ČPS (pirátů) a jednak ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. Piráti dnes reprezentují novou levici. Jejich vzestup mezi roky 2016 a 2020 v krajských volbách je pozoruhodný. Například ve Středočeském kraji získali o 50000 hlasů více, ČSSD v tom samém období ztratila téměř 30000 hlasů. Hnutí ANO v tom samém období dokonce o 5000 hlasů posílilo.  Přesto skončilo v opozici. Hnutí ANO tak musí velmi zpytovat svědomí a hledat nové spojence. Tradiční levice, komunistická i nekomunistická, ztrácí v celém Česku a na její místo se tlačí Piráti a částečně i hnutí STAN.

Bude-li se premiér Babiš stále opírat o „nepolitika“ Romana Prymulu, který se z postavy veřejností velmi uznávané během jarní fáze pandemie dostal do pozice tvrdě kritizovaného, může se postavení hnutí ANO dále zhoršovat. Zaklínat se stále bojem s covidem pomalu ztrácí na účinnosti. Prymula zcela převzal hlavní slovo, nepouští do médií dnes ani hlavní hygieničku Jarmilu Rážovou. Koncentruje do svých rukou všechnu moc a svým postojem (politika mě nezajímá, jde mi o lidi) paradoxně zhoršuje vnímání vládní politiky.  To vše nakonec může vyústit do situace, že hnutí ANO sice bude nejsilnějším politickým seskupením v Česku, ale nebude mít partnery na sestavení vlády.

Současná situace je ale i výzvou pro ČSSD. Jan Hamáček, muž v červeném svetru, poznal na své kůži, že být respektovaným vůdcem proti covidu nestačí na to, aby se pozice ČSSD udržela či dokonce zlepšila. Moc možností nemá, může zůstat v koalici až do voleb do poslanecké sněmovny, nebo může z koalice odejít a pobýt pár měsíců v opozici s nadějí, že se mu část voličů vrátí. Tyto šance ale považuji osobně za velmi malé, a proto zřejmě převáží pragmatismus a ČSSD z vlády neodstoupí. Je to ale hra vabank.

Vládní strany a vládu podporující KSČM tak mají vážné starosti s přežitím vládní sestavy či dokonce s přežitím levicových stran ve volbách do poslanecké sněmovny. Vypadá to nyní tak, že česká levice odchází pomalu ze scény a potřebuje možná novou krev. Zda však ona „nová krev“ – například europoslankyně Kateřina Konečná v KSČM – levici pomůže, se dnes vůbec neodvažuji předpovídat.

Místo závěru

Česká vláda si počínala během pandemie velmi dobře. Pokud se dnes opozice snaží přesvědčovat obyvatelstvo o tom, že dnes "nejde o Babiše ,ale o dodržování ochrany" , je to i proto, že se cítí povzbuzena výsledky krajských i senátních voleb. Vláda ale neudělala žádnou chybu ani v současné době, i když ministr zdravotnictví tvrdil, že v létě "podcenila" situaci. Toto tvrzení je ostatně jedním z důvodů, proč Romana Prymulu kritizuji - absolutně nepochopil, že jsme o půl roku dále a že nelze vstoupit dvakrát do stejné řeky. Vlastně , lze, ale s velkými politickými náklady. Ty se už ostatně promítly do výsledku voleb. Vysoký nárůst počtu infikovaných se teď hlásí téměř ze všech evropských zemí. Česko není výjimkou a možná naše současné "prvenství" je důsledkem jarní fáze, kdy se u nás virus podařilo výrazně eliminovat. Lze tak souhlasit o to více se slovy předsedy Ústředního krizového štábu Jana Hamáčka , a sice, že vlády mají nějaké plány a postupy, ale hlavním "plánovačem" zůstávají vlastnosti covidu samotného. Politizace covidu ale dnes dominuje na celém světě, počínaje těžce zkoušeným Izraelem a konče předvolebními USA. Tvářit se proto tak, že  o politiku vůbec nejde, je přinejmenším krátkozraké. Těžká porážka vládních stran v senátních volbách  je toho jasným důkazem.