Tragicky Spolu do nového nouzového stavu

Není lepšího důkazu bezradnosti české demokratické opozice než rozhodnutí sněmovny o tom, aby vláda vyhlásila „nový nouzový stav“.  Je to opět typické vítězství ducha nad hmotou.

Objektivně se situace v nemocnicích nevyvíjí dobře už několik týdnů. Existovaly a existují stále všechny důvody k tomu, aby nouzový stav pokračoval právě a zejména kvůli situaci v českém zdravotnickém systému. Je sice zvláštní, že původně cílená kapacita lůžek pro nemocné s těžkým průběhem nemoci covid-19 měla být 2000 a dnes se hovoří o tom, že je systém naplněn na téměř 100 % při počtu lůžek pro nejtěžší pacienty pouze 1500, ale lůžka prostě nejsou.

Když vláda žádala o prodloužení nouzového stavu v polovině února, česká demokratická opozice to odmítla. Pak se jako „náhradní řešení“ ukázala možnost „vyhovět“ opozici, která ovládá většinu hejtmanských míst, a prodloužit nouzový stav na jejich výzvu. Primátor Prahy byl nakonec také „zlomen“ a souhlasil s pokračováním nouzového stavu. Opozice v senátu pak odeslala stížnost k Ústavnímu soudu na porušení zákona.  Úsměvné bylo zejména to, když předseda senátu Miloš Vystrčil na kameru tvrdil, že se „nic neděje, protože Ústavní soud jistě nerozhodne do konce února“, takže opatření podle nouzového stavu budou dále fungovat.

Poté začala opozice prosazovat přijetí nového pandemického zákona, který z pera vlády zamítla právě opozice v polovině minulého roku. Tehdy bylo po první vlně a opozice oslavovala konec nouzového stavu na party v Praze. Během několika dnů byl zákon na světě a schválen ve zrychleném režimu a jeho pozdější senátní verze pak prošla sněmovnou jako nůž máslem. Bylo však zřejmé, že přechod na stav pandemie vyhlašovaný sněmovnou nebude možný, protože situace vyžaduje zásadní omezení pohybu obyvatel. Proto přišla opozice, jmenovitě Markéta Pekarová Adamová, s tezí, že vláda musí vyhlásit „nový“ nouzový stav, když ten „starý“ sněmovna odmítla dále podpořit.

Výše uvedené stručné shrnutí cesty k „novému“ nouzovému stavu jen dokresluje, že politika, respektive politikaření opozice absolutně nepřispělo k řešení pandemie v Česku. Jediná strana, která se proti novému nouzovému stavu postavila, byla SPD. I tato skutečnost bude zřejmě velmi důležitá u volebních uren na podzim letošního roku.

Fakta z nemocnic samozřejmě ukazují, že nic jiného, než prodloužení nouzového stavu není v současné situaci možné. Opozice se pouze snaží „zachovat si tvář“, když fakta ignorovala a tvrdila, že „nemá od vlády podklady proč nouzový stav prodloužit“. Přitom by stačilo, kdyby se páni a dámy z opozice dívali na veřejnoprávní televizi. Je tragikomické, když vláda zasedá, připravuje tvrdá omezení pohybu a předseda lidovců Marian Jurečka to komentuje ve veřejnoprávní televizi tak, že už to mělo přijít dávno. Spolu chyceni-spolu oběšeni. Tak se komentovala situace kolem (ne)demise Bohuslava Sobotky v květnu 2017. Nyní to vypadá tak, že chybná politika či politikaření s covidem usvědčuje českou demokratickou opozici z toho, že byla chycena do léčky, kterou chystala na vládu. Domnívám se, že druhá část přísloví bude plně naplněna volbami v letošním roce na podzim. Na premiérské křeslo pro Petra Fialu to fakt nevypadá.